Malé stvoření pobíhá po hradní komnatě a plete se pod nohy. Najednou táhle zakňučí. Někdo mu šlápnul na packu. „Budeš ticho!“ okřikne ho císařský rádce a odstrčí ho nohou. „Tenhle povedený dáreček z Čech nám byl čert dlužen!“ zamumlá si pod vousy, když pes začne nespokojeně poštěkávat.

„Jenom to všude překáží…“

„Přijměte tohoto tvora jako posla míru. Ať jeho roztomilá přítomnost na vašem dvoře v přátelském duchu urovná všechny naše spory a nedorozumění,“ přichází po roce 805 na dvůr římského císaře Karla Velikého (742 – 814) poselství z Čech.

Z košíku, jehož víko poslové opatrně odkryjí, pak čile vyskočí podivný malý pejsek. Císaři začne radostně skákat kolem nohou. Panovník je z nezvyklého dárku v rozpacích. „K čemu mi ta potvora vlastně bude dobrá?“ přemýšlí marně, ale před hosty ze sousední země samozřejmě nemůže dát najevo odpor.

Proto si psíka prohlíží a obřadně za něj poděkuje.

Císaře si nakloní živým dárkem Francká vojska nedávno bojovala s českými kmeny u hradiště zvaného Canburg umístěného pravděpodobně u dnešního Mšena na Mělnicku. Ačkoli Frankové nakonec od hradiště s nepořízenou odtáhli, neúroda na našem území stejně brzy donutila Čechy, aby se svému silnějšímu sousedovi podrobili.

„…proto se některý z českých vůdců rozhodl k zaplacení za mír (latinsky tributum pacis – v překladu daň za mír) a k němu připojil i symbolický dar – malého psíka,“ líčí zooložka Helena Kholová (*1932) úvahy českých předáků, jak si naklonit mocného muže v čele Franků.

Poslali na panovníkův dvůr křížence? Jak dokládá francký kronikář Eginhard (asi 775 – 840), životopisec Karla Velikého, dostal jeho panovník skutečně z Čech darem malého psa. Máme tak zřejmě úplně první zmínku o předchůdci dnešního pražského krysaříka, který své jméno získává z počeštěného německého názvu ratlík (z německého Rattler – krysař).

Psíci se obvykle chovali pro chytání krys, později i potkanů nebo dalších hlodavců. Jak pes přesně vypadal, o tom ale žádné dobové svědectví bohužel nemáme. Odborníci na kynologii si dnes myslí, že nejspíše šlo o křížence krysaříka a trpasličího pinče.

Černožlutě vybarvený minipejsek s velkýma očima se rychle stává výborným vývozním artiklem českého knížecího dvora.

Dva malincí mezi deseti obry V psinci polského krále Boleslava II. Smělého (1058 – 1080) čile pobíhá dvanáct hafanů. Mezi velkými loveckými plemeny se motají i dva čeští ratlíci. Jakmile se král přijde pobavit mezi svoji psí chásku, tihle dva mu hned skáčou na nohy, ačkoli mezi obry skoro nejsou vidět.

Snad proto si je král tolik oblíbí a hned je bere do rukou. „V žilách našich psů koluje nejen krev polská, ale i živá krev česká, krev ryze slovanská, krev darovaná,“ zdůrazňuje polský kronikář Gallus Anonymus.

Naznačuje tím, že šlo o dárek přímo z knížecího dvora, kterého si Boleslav II. považuje, jak se na panovnický dar sluší.

Hafík chodí i do hospody Římský císař Karel IV. (1316–1378) se na podzim roku 1377 chystá na návštěvu Francie. „Připravte tři pěkně rostlé pejsky a pro každého z nich honosný zdobený košík,“ přikazuje svým sluhům.

„Živý dárek ho jistě potěší. S takovými tvorečky se určitě ještě nesetkal,“ míní Karel, když přemýšlí, jak nejlépe uctít francouzského krále Karla V. (1338 – 1380). Ratlíci se zřejmě stali jeho oblíbeným dárkem.

Pokud císař neví, co komu dát, sáhne po osvědčeném pejskovi. Ratlíky si zamiluje i jeho syn český král Václav IV. (1361 – 1419). Když chodí večer v přestrojení pod hradem do hospody U Krále brabantského, na výlety na zapřenou pokaždé bere i svého domácího mazlíčka.