V roce 1773 jezuité narychlo opouštějí pražské Klementinum. Papež Klement XIV. právě zrušil jejich řád. Kam ale s bohatstvím, které nashromáždili? Mají ho odevzdat, ale to se jim moc nechce. Navíc pevně věří, že nepřízeň nejvyšších míst jednou skončí a oni se vrátí zpátky…

Rozhodnou se proto část sbírky svých pokladů ponechat doma v Klementinu. Myslí si, že sklepení komplexu budov s celkem šesti nádvořími, dvěma kostely a dvěma kaplemi se stane pro cenné předměty ze zlata a stříbra dobrým úkrytem.

Jezuité přišli do Prahy 21. dubna 1556 na přání rakouského císaře Ferdinanda I. Habsburského (1503–1564), který potřeboval pomoc při rekatolizaci v českých zemích. Své sídlo budované více než dvě stě let ale teď musejí opustit.

Důvodem pro zrušení řádu papežem Klementem XIV. (1705–1774) je hlavně touha jezuitů po světské a politické moci, proti níž protestují korunované hlavy z evropských panovnických dvorů, například ze španělského nebo francouzského.

Zedníka vozí se zavázanýma očima Poblíž Vltavy žije roku 1773 v malém domku zedník. Jednou navečer na dveře jeho bytu zaklepe dvojice mužů v černém. „Nechcete si dobře vydělat?“ zahuhlá jeden z nich. Zedník kývne a pak nasedne k nim do kočáru.

Šátkem mu zavážou oči. Nesmí vidět, kudy pojedou. Konečně dorazí na místo. Ocitnou se v podzemí, kde ve svitu svíček vidí zeď s otvorem, jímž by se protáhl i dospělý člověk.

„Musíš tu zeď zazdít,“ přikáže zedníkovi muž. „Práce musí být hotová do rána. Neboj se, dobře ti ji zaplatíme,“ ujistí ho. Připravená malta a hromada cihel je hned vedle, a tak se zedník pustí do práce.

Vrtá mu ale hlavou, co je v truhlách, které zabírají místnost od podlahy až ke stropu. Zeptat se ale neodváží. Když je hotovo, dostane pět zlatých. Jeden z mužů se k němu obrátí. „Zaplaceno dostáváš nejenom za práci, ale taky za mlčení.

Jestli se někdo dozví, co jsi dělal dnes v noci, stihne tě krutý trest,“ vyhrožuje mu. Zedník přikývne, že rozumí.

Finančně zajištěný klášter Uplynulo pár měsíců od zrušení řádu a po Praze se začalo šeptat, že jezuité odevzdali nějak podezřele málo svého majetku. „Určitě si část svého pokladu někam ukryli, nejspíš za zdmi koleje,“ šeptají si pražští měšťané.

Když se povídačky dostanou i k zedníkovu uchu, spojí si je se svým podivným nočním výdělkem.

Když ale hledá v podzemí Klementina, kde zazdíval otvor, nenajde nic. Tolik vypráví pověst. Mohl ale opravdu nějaký poklad existovat? Jezuitský klášter je na tom finančně dobře. Už roku 1571 papež povoluje zdejší jezuitské škole udělovat akademické hodnosti.

Návštěvníci z řad veřejnosti obdivují honosné budovy a bohatě zdobené interiéry, a proto se mezi nimi šíří pověsti o řádovém bohatství.

Odevzdávání nahromaděného majetku „…snad hlavní starostí vídeňské vlády bylo zajistit nemalý jezuitský majetek,“ líčí spád událostí v rakouské monarchii po vydání papežské buly o zrušení řádu současná česká historička Ivana Čornejová.

Papež Klement XIV. vydává bulu Dominus ac redemptor noster (Pán a Vykupitel náš) 21. července 1773.

Podle nařízení rakouské panovnice Marie Terezie (1717–1780) ze 17. září 1773 se potom všechny statky a majetky Tovaryšstva Ježíšova přidělují zvláštnímu studijnímu fondu. „Ke konkrétnímu přebírání jezuitského jmění byly zřízeny komise, složené ze světských i církevních zástupců,“ popisuje současná historička Ivana Čornejová okolnosti, za jakých musel řád odevzdávat svůj majetek.

V českých zemích evidenci jezuitského majetku zajišťovala komise vedená hrabětem Františkem Antonínem Nosticem (1725–1794). Komise se soupisem majetku zabývala v letech 1773–1778, jeho evidence se ovšem vedla i později, protože se stále ještě vyplácely penze a platy bývalým jezuitům.

Objevy se čekají pět metrů hluboko Mohlo odcházejícím jezuitům zůstat něco z jejich majetku takříkajíc za prsty? Vyloučit to nelze, ovšem dokázat také ne. Jisté je, že jezuitské bohatství nenechalo Čechy spát už dříve.

Když musel řád v době stavovského povstání (1618–1620) na základě dekretu z 1. června 1618 opustit zemi, mluvilo se i tehdy o tom, že si nevzal všechno s sebou. Nechali snad jezuité něco tady?

Možná. Kde, v tom se ale informace rozcházejí. Mluví se například o pražské Letné. „Zatím jsme nezjistili, že by někdo v areálu Klementina poklad hledal,“ říká současná česká historička Eva Novotná o možnosti, že by se někdo pokusil rozluštit tajemství jezuitského bohatství.

Dosud nic neodhalily ani výkopy během rekonstrukce Klementina. Archeologové se prokopali do třímetrové hloubky. Podle vědců by ale nejzajímavější objevy měly ležet hlouběji, asi v pěti metrech pod povrchem.

Bude mezi nimi i jezuitský poklad? Odpověď na tuto otázku zatím neznáme.