Toulavé boty nosí syn Franze Klutschaka, zakladatele novin Bohemia, už od mládí. Klutschakův otec vydává několik průvodců po Praze, ale jeho syna zavanou cesty osudu mnohem dál. Až na daleký sever.

Po studiích na pražské technice, kde se Heinrich Klutschak (1848 – 1890),věnuje zeměměřičství, absolvuje dělostřelecké učiliště a pět let (1866 – 1871) slouží v rakousko-uherské armádě. Sotva ho propustí, zamíří do Spojených států.

Na lodi Flying Fish pak roku 1877 pluje s lovci tuleňů z přístavu New London z Connecticutu.

22. září 1877 přistává na ostrově Jižní Georgia poblíž Antarktidy a kreslí jeho mapu. Ledovce se lovcům dostanou pod kůži, jak popisuje sám Klutschak: „Pohled na tyto němé obry, proti nimž jsou vlny u mysu Horn bezmocným živlem, nás naplňuje obdivem a ptáme se, jak to musí vypadat tam, kde tato monstra vznikají.“

Pátrání po ztracencích

Sotva se v dubnu 1878 objeví na půdě Spojených států, rozkřikne se, že má zkušenosti z polárních krajů, a proto mu nabídnou účast v expedici amerického poručíka Fredericka Schwatky (1849 – 1892). Úkolem výpravy je pátrat po záhadném zmizení britské expedice Johna Franklina (1786 – asi 1847), která měla najít možnost jak proplout z Atlantiku do Pacifiku podél severoamerických břehů.

Ta o sobě podává poslední zprávu 25. dubna 1848. „H. M. S. Erebus a Terror (lodi – pozn. red.) byly opuštěny 5 námořních mil severozápadně od tohoto místa, když byly od 12. září 1846 sevřeny ledem… Zítra 26.

vyrážíme k Backově rybí řece,“ zní poslední zápis účastníka výpravy, komandéra James Fitzjames (1813 – asi 1848). Pak mizí všechny stopy.

Nálezy po třiceti letech

Klutschak se uprostřed bílé pláně zahryzne do syrového masa. Není na takovou stravu zvyklý, ale jinak by nepřežil dlouhou zimu, která začala už v říjnu. S Eskymáky se vydává na lov a učí se orientovat v zasněžené krajině.

Iglú se svými přáteli už hravě zvládne postavit, a tak se po náročných přípravách sedmnáctičlenná expedice 1. dubna 1878 vydává se psími spřeženími na cestu. Míří k ústí Velké rybí řeky a dál do Země krále Viléma poblíž kanadských břehů.

V polovině června se dostávají do míst, kde končí stopy po Franklinově výpravě. Zátoku, kde opustila posádka lodi uvízlé v ledu, mají na dohled. „Podívejte, tudy určitě museli jít,“ vyhrabe Klutschak ze sněhu předmět a podává ho svým přátelům.

Jde o součást jakéhosi meteorologického přístroje.

Plány zhatí nemoc

Po deníku výpravy, o kterém mluvili Eskymáci ještě v roce 1872, ale jakoby se zem slehla. Klutschak píše o svém putování dopisy do Prahy. Jeho zprávy v upravené podobě vycházejí v novinách Bohemia. Po skončení výpravy se vydává do Evropy, kde přednáší o svých polárních dobrodružstvích a dokonce v roce 1881 i vydává knihu Jako Eskymák mezi Eskymáky.

Pak se vrací zpátky do Ameriky, ale další cestovatelské plány mu překazí tuberkulóza. „Jsem bez peněz,“ vysílá SOS zprávy svým přátelům a ti mu seženou místo v domově pro opuštěné námořníky na newyorském Staten Islandu.

Jenže kvůli sněhové bouři se nestihne přestěhovat a nakonec umírá 16. března 1890 ve svém newyorském bytě.