Pro dospělé není život jen černá a bílá, žijeme v mnoha barvách. Pro dítě se však dělí na dvě poloviny – ženskou a mužskou. Od chvíle, kdy dítě začne vnímat, je pro něj otec zástupcem/modelem jedné poloviny lidstva. A pokud muž chce být skutečným mužem/otcem, musí být i „dobrým tátou“…
Dlouho se tradovalo, že ženy se matkami rodí a otcové stávají. Ano i ne. Věda totiž už prokázala, že k podobným změnám, které nastávají v mozku maminek, dochází i u otců.
V oblasti mozku, které jsou zodpovědné za pečující chování, vyhodnocování rizik, vcítění, řešení problémů a plánování, můžeme vidět nárůst šedé i bílé hmoty, díky které mohou otcové i matky rychle rozeznat a reagovat na potřeby svých dětí.
Vliv otce…
Vliv otců na dítě je v detailech. Už rozdílný způsob uchopování a manipulace s miminkem má vliv na jeho motorický vývoj. Dítě totiž i ve tmě dokáže poznat, kdo ho vzal, a tím zatíná jiné svaly. Vyhazování dítěte do vzduchu, létání, točení se dokola.
Taková hra zahrnuje vysokou míru fyzické aktivity, kdy se při ní uvolňují látky jako oxytocin, dopamin, beta-endorfin – klíčové pro vytváření pouta mezi otcem a dítětem.
A i tady má hlavní roli biologie.
Mozky tatínků a dětí reagují totožně na vzpruhu z chemických látek uvolněných při hře. To je právě důvod, proč děti častokrát přirozeněji tíhnou k divoké hře s otcem spíš než s matkou.
A pak to má i další aspekt: zatímco matka při hře s pětiletým dítětem schválně prohraje, aby dítě potěšila, otec neprohraje. Nechce. Otec porušuje i klidové stavy třeba při spaní.
„Dítě jakoby provokuje, ale tím mu poskytuje nové podněty, nové dovednosti a nic mu neusnadňuje,“ říká Lenka Šulová.
Povídání s otcem
Otec je i tvrdší komunikační partner, což v důsledku vede k většímu a lepšímu rozvoji dítěte. Matka dvouletému dítěti říká: „Hele, kytí.“ Otec: „Rhododendron“. Matka říká: „Podívej, pipí,“ otec: „Koukni, sýkorka. To je ptáček.“
Gleasnova teorie mostu k tomu říká, že „právě pro otcovo menší vyladění na dětskou řeč je dítě nuceno se víc snažit, své výroky opakovat, vysvětlovat, musí umět méně angažovaného otce zaujmout.
Ale právě otcův styl může mít kladný vliv na vyvíjející se kognitivní kapacitu obecně a na rostoucí slovní zásobu,“ parafrázuje teorii profesorka Šulová.
To je jedna z klíčových rolí otce – připravit dítě na vstupu do společnosti. Do života. Otec instinktivně vychovává odolnější dítě, takové, které umí čelit překážkám.
Matka naproti tomu v Gleasonově teorii poskytuje dítěti harmonii, stabilitu, zázemí, vyváženost, usnadňuje mu situace, snaží se nevystavovat ho stresu.
