Císař Rudolf II. vejde ve známost jako obdivovatel alchymie, umění a života jako takového. Slávu mu však zajistí i řada legend a pověstí. Do řečí vejde nejen jako lev salonů, ale také jako šílenec! Jsou vyprávění o jeho duševní nemoci pravdivá, či jde jen o pomluvy?
První známky zádumčivosti a apatie se u Rudolfa (1552–1612) objevují na přelomu let 1580 a 1581. Jeho mysl je zaměstnaná nejen připravovaným sňatkem, ale také dvorskými intrikami. Jeho stav se pak postupem doby údajně ještě zhoršuje.
Rudolf ztrácí zájem o vládní záležitosti a zajímá se hlavně o své vzácné umělecké sbírky a alchymistické experimenty. Papežský vyslanec Filippo Spinelli (1566–1616) dokonce o Rudolfovi napíše, že jej prostupuje samotný ďábel!
Nikdo ale není schopný určit, zda se jedná jen o vrtochy mocného muže, pomluvy intrikánů, nebo o skutečnou nemoc. Roku 1611 je Rudolf donucen abdikovat a poslední rok dožije na Pražském hradě, kde 20. ledna 1612 umírá. Jeho sbírky jsou po smrti zapečetěny.
