Kolonizace sluneční soustavy je hudbou vzdálené budoucnosti a případná terraformace některých planet, tedy jejich přeměna podle pozemského vzoru, už zní poněkud bláznivě. Přesto alespoň v teoretické rovině již vědci o podobných projektech uvažují.

V úvahu pro podobné projekty připadají Venuše, Mars a některé měsíce Jupitera a Saturna. O Venuši se sice říká, že je rodnou sestrou Země, ale podmínky pro život jsou na ní takové, že by je nevymyslel ani autor těch nejbizarnějších hororů.

Tlak je zde stokrát drtivější než na Zemi, teplota dosahuje až 500 °C, žádným pohlazením nejsou ani deště kyseliny sírové.

A Mars? Jeho výhody jsou nasnadě: podobná délka rotace (jen o půl hodiny delší než na Zemi), úhlový sklon osy 25,19°, srovnatelný s 23,44° na Zemi.

Vzhledem k tomu se zde střídají roční období, podobná těm na Zemi, ačkoli jsou téměř dvakrát tak dlouhá, neboť martovský rok činí 1,88 roku pozemského.

Nedávná pozorování NASA a ESA potvrzují existenci vody na Marsu. Zdá se, že je zde i dostatek prvků, nutných k vybudování obyvatelné základny.

Jenže je tu i odvrácená stránka věci. Průměrná teplota se na Marsu pohybuje okolo šedesáti stupňů pod bodem mrazu. Atmosféru tvoří z velké části oxid uhličitý, nechráněný člověk v takovém prostředí vydrží sotva 20 vteřin.

Problémem je rovněž místní tlak, který je stejný jako ve výšce 30 kilometrů nad zemským povrchem.

V něm voda v kapalném stavu vůbec nemůže existovat, leda že jí obohatí silné příměsi soli. Navíc Mars má velmi slaboučké magnetické pole, takže jeho ochranná funkce je tak neporovnatelně nižší než u pole zemského. Komplikací je tedy více než dost.

Stálá základna snad v nejbližších padesáti letech na čtvrté planetě vyroste, avšak představa marsovských měst a kolonizované planety, bude ještě hodně dlouho patřit do říše sci-fi.