Nad Týnickým a Zákolanským potokem na kopci, který leží přibližně 17 km severozápadně od Prahy, to pořádně žije už v 9. století př. n. l. O zhruba 1800 let později si zde Přemyslovci v polovině 9. století budují svoje hradiště, ze kterého spravují střed Čech.
Nejde ale jenom o správní srdce jejich zatím malé říše. Stejný význam má i jako duchovní centrum. Právě sem posílá kníže Vratislav I. (888‒921) svého syna Václava (907‒935), budoucího světce, který se tu má naučit číst a psát.
Vědomosti mu předává kněz jménem Učeň. Nejde ale jenom o to, aby dokázal Václav vládnout perem. Jde především o to, že nesmí chybět na žádné zdejší odsloužené mši.
Původní zdivo
Budoucí patron české země má nasávat víru v rotundě svatého Petra, kterou tu v roce 895 zakládá kníže Spytihněv I. (kolem 875–915).
„Vystavěl chrám, svaté boží rodičky Marie a jiný k poctě svatého Petra, knížete Apoštolů,“ říká legenda Crescente fide zapsaná v Bavorsku kolem roku 975. Historikové nepopírají, že budečský kostelík je nejstarší dochovanou církevní stavbou u nás.
„Archeologické výzkumy prokázaly, že zdivo je původní, a tak se jedná o nejstarší kamennou stavbu v Čechách a také jedinou předrománskou rotundu,“ uvádí současná autorka Marcela Nováková. Z kostelíka na Levém Hradci se totiž zachovaly jenom základy.
Dobře se učí
Rezervovaně se ale historikové staví k tomu, že tu svatý Václav získával moudrost, přestože Svatováclavská legenda tvrdí, že se tu „počal učiti knihám latinským a naučil se dobře“.
Podle dějepisců v raném středověku existovaly školy jenom u biskupských kostelů a mezi ně ten budečský nepatřil.
Ať už šlo o školu nebo ne, spojení se svatým Václavem zajistí místu velkou popularitu. V průběhu 12. století je ke kostelu přistavěna románská věž a přibývá i další zasvěcení, tentokrát svatému Pavlovi.
Dalším zlomem se stává rok 1585, kdy vznikne obdélníkové kněžiště. Dodnes se zachovala chrámová loď o průměru 8 metrů i s původní klenbou, která ji drží.
