„Ach Bertie! To je bohužel příliš smutné téma, než abych o něm chtěla hovořit,“ vzdychá královna Viktorie pokaždé, když se jí někdo odváží zeptat na jejího nejstaršího syna. Nic s ním nejde podle plánu.
Společně s manželem Albertem sestavili 50stránkový manuál, jak vychovávat následníka trůnu, ale není to k ničemu.
Princ Albert Edward alias Bertie (1841–1910) ve znalostech zaostává, navíc je vzdorovitý a vychovatelé s ním nedokážou hnout. Když ho popadne vztek, zalézá pod stůl, odkud ho nikdo nevytáhne.
Královský pár si nepřipouští, že by chyba mohla být na jejich straně. Bertie jako druhorozené dítě (má starší sestru Viktorii, která je mimořádně talentovaná a inteligentní) trpí pocitem nedostatečné rodičovské lásky. Chce na sebe strhnout větší pozornost.
„Ukaž mu lásku, drahá Viktorie, vím, že si myslí, že ho nemáš ráda,“ nabádá královnu Viktorii (1819–1901) i její nevlastní sestra. Panovnice je ovšem přesvědčená, že jejího syna napraví ještě přísnější řád a žádné zbytečné plýtvání časem.
Šestileté dítě tak tráví výukou deset hodin denně, šest dní v týdnu. Dětství prakticky nemá žádné, proto s přibývajícími roky s napětím vyhlíží okamžik, kdy dosáhne plnoletosti a zbaví se okovů matčina dohledu.
Posílají mu hovadiny
Nikdy už nevezme do ruky knihu. Usednout za psací stůl je pro něj nepřekonatelný problém. Výchova zanechala na Bertiem trvalé stopy. Jakmile dosáhne plnoletosti, skutečně se vrhá do víru zábavy. Se svými podobně založenými kumpány vymetá večírky a herny.
Ke zděšení své šetrné matky, která rozstříhává noviny na drobné kousky, aby se používaly v paláci místo toaletního papíru, prohrává při hazardu obrovské sumy peněz. Některý z přátel ho vždy založí. A Bertie se nudí.
O tom, že by ho matka pustila ke státním záležitostem, si může nechat jen zdát. „Absolutně se nehodí na to stát se jednoho dne králem,“ nechává se slyšet. Na její příkaz Bertieho ignoruje i vládní kabinet.
Když princ z Walesu žádá o nahlédnutí do důležitých dokumentů, posílají mu z ministerstva jen bezcenná lejstra. „Ať už mi raději neposílají nic. O takové hovadiny nestojím,“ rozčiluje se marně.
Jeho jedinou vášní se tak v pozdějších letech, kdy stále čeká na trůn, stávají ženy…
Stačí nevzdorovat
Bertie mezi nimi nedělá rozdíly. Stačí mu, když jsou alespoň trochu pohledné, mají kypré tvary a příliš mu nevzdorují.
Zvláště v oblibě má bohaté Američanky, které se přijely do Anglie provdat do nějaké té zchudlé šlechtické rodiny, aby si opatřily vznešený titul. Britská smetánka na ně obvykle hledí skrz prsty, ale to Bertiemu vůbec nevadí. Naopak.
Tyto ženy jsou emancipované, mají smysl pro obhroublejší humor, nelze se jich jen tak dotknout jako Angličanek.
Láska prochází žaludkem
„Kdopak je ta hezká mladá dáma v bílém?“ optá se následník trůnu jednoho dne své hostitelky. Žena polkne naprázdno. „Sire, máte na mysli Rózu, naši kuchařku?“ optá se nedůvěřivě. Láska nejspíš skutečně prochází žaludkem.
I prostá kuchařka se může stát milenkou prince z Walesu – stejně jako obyčejná prostitutka. Jednu si k velké nelibosti své prudérní matky nechává princ propašovat jako narozeninový dárek do Windsoru.
Jeho milostné eskapády jsou veřejnosti natolik dobře známé, že když Bertie v roce 1901 konečně usedá na trůn jako Edward VII., lid ho překřtí na Edwarda Svůdníka.
Jde o posměšný odkaz na jeho dávného, a hlavně ctnostného královského předka Edwarda Vyznavače (asi 1004–1066).
