Spojenecké bombardování japonských metropolí se rozjíždí v roce 1944 a vrcholu dosáhne o rok později. Počet všech obětí ničivých náletů se blíží k číslovce 1 milion…

Tokio 50 procent, Kóbe 56 procent, Hirošima a Nagasaki – totální zničení. Spojenecké bombardování nepřátelského Japonska zničilo desítky japonských měst z větší či menší míry. Například v historické Ósace došlo „jen“ ke zničení 26 procent všech budov.

Klíčové Mariany

Klíčem ke spuštění systematických bombardovacích operací na japonských ostrovech bylo pro Američany dobytí Marian v Pacifiku. Předtím sice podnikli několik útoků z čínských základen, jejich vliv na bojovou schopnost a morálku Japonců byl ale minimální.

Po ovládnutí Marian se tak Američané koncem roku 1944 chystali na masivní letecký úder. Cíl byl opět podobný jako v případě již zmíněných bombardování.

Kromě zlomení japonského odporu měly nálety posloužit k ukončení bojů a ke kapitulaci bez nutnosti pozemní vojenské invaze. V rozporu s americkou strategií nad Německem ale dostaly zelenou ve větší míře i útoky na civilní cíle a hustě obydlená města.

Američané si zpočátku nevedli příliš efektivně, tuhý odpor zfanatizovaných Japonců způsobil, že Američané dokázali shazovat jen asi 10 procent pum do blízkosti cílů!

Nejstrašnější bombardování celé války

Situace se radikálně změnila až v březnu 1945. Tedy v době, kdy kapacita letišť na Marianech a počet bombardérů vzrostl na uspokojivou úroveň. Američané proto spustili plošné kobercové nálety na největší metropole císařství.

Města Tokio, Ósaka, Kóbe a Nagoja čekala zkáza. Zástavba byla totiž převážně dřevěná a nálety ve výšce pouhých 2100 metrů byly skutečně ničivé.

Velitel 21. bombardovacího velitelství generál Curtis E. LeMay (1906–1990) si pochvaloval zejména taktiku nočních náletů z takto malých výšek. Že šlo o skutečně pekelné nálety, dokládají čísla.

Za jeden noční nálet na Tokio z 9. na 10. březen stihly americké letouny shodit 1667 tun zápalných pum, které způsobily nekončící požáry, v nichž přišlo o život na 85 000 Japonců.

Jde tak o číslo hrozivější než počet obětí svržení atomové bomby na Hirošimu ze srpna téhož roku! Dle některých odhadů jde dokonce o nejničivější nálet celé války.

Za ním následují i další útoky na japonská města, na něž bylo shozeno dalších 9000 tun zápalných bomb.

Nagasaki a Hirošima

Příčina smrti většiny obětí je vždy stejná: uhoření. Posledním klíčovým náletem bylo samozřejmě shození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki 6. a 9. srpna.

Američtí experti spočítali, že účinek útoku jednoho letounu nesoucího atomovou bombu na Hirošimu by se rovnal celkem 220 letounům nesoucím asi 2000 tun bomb různých typů.

Japoncům po tomto ničivém útoku a intenzivní devastaci japonských metropolí v kombinaci s námořní blokádou ostrovů a se sovětskou invazí do Mandžuska poté nezbývalo nic jiného než v září kapitulovat.

Obyvatelstvo na cestě

Smutným mementem bombardování je skutečnost, že většina Japonců už si poslední rok válku opravdu nepřála. Na 8 500 000 jich v obavách emigrovalo z měst.

Milionové přesuny obyvatel ale již nebyly chráněny japonským letectvem a Američané si tak mohli dělat, co chtěli. Mnoho nevinných zemřelo.

Není proto divu, že finální svržení atomových bomb vzbudilo otázku, do jaké míry je tak masivní likvidace civilního obyvatelstva morálně obhajitelná.