Domů     Bitva v Ardenách: Zoufalý Hitlerův pokus o zvrat ve válce
Bitva v Ardenách: Zoufalý Hitlerův pokus o zvrat ve válce
8.12.2019

Začátkem prosince 1944 zazvonil v domě nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse (1897 – 1945) telefon. Sluchátko zvedla jeho žena, fanatická nacistka Magda (1901 – 1945).

Když se vrátila zpět do obývacího pokoje ve své rezidenci, oči se jí leskly nadšením.

„To byl Vůdce,“ řekla roztřeseným hlasem. „Slíbil mi, že do konce roku Říše dosáhne zásadního vítězství… Vítězství!“

V té době takovým slovům mohli věřit opravdu už jen fanatici. Vždyť nacistická Třetí říše se dostávala čím dál těsněji do svěráku. Ty tam byly doby, kdy ovládala celou Evropu. Nyní se z východu valila Rudá armáda postupující tvrdě bez ohledu na vlastní ztráty.

Ze západu a skrze Apeninský poloostrov postupovali Američané a Britové. Německo opouštěl jeden spojenec za druhým. Ale Adolf Hitler a jeho nohsledové byli stále skálopevně přesvědčeni, že jejich „svatý“ boj povede ke konečnému vítězství. To Hitler opakoval každý den několikrát.

Hitler byl zvyklý útočit, a to jak v politice, tak i na vojenském poli. Proto ho přivádělo k hysterii, že jeho armády jsou na všech frontách v hluboké defenzívě. Chtěl tedy za každou cenu převzít iniciativu do svých rukou.

Na východní frontě však situace k nějakému útočení příznivá nebyla. Linie se zde táhly do délky 1 600 kilometrů a německé zdroje byly značně vyčerpané. Proč to tedy nezkusit na západě. Britové byli podle Hitlera unavení a Američany podceňoval.

„Kdybych zahnal spojence zpět za kanál, nastal by vhodný čas pro nějaké vyjednávání, kdy bych si mohl podržet své dosavadní územní zisky. A pak bych mohl spojit své síly s Američany a Brity proti SSSR,“ honilo se Hitlerovi hlavou.

Byla to naivní představa, západní spojenci v žádném případě neměli v úmyslu uzavřít separátní mír.

Jakoby zázrakem přežil Adolf Hitler atentát, ke kterému došlo v červenci 1944. Od té chvíle ještě zatvrzeleji věřil ve své dějinné poslání a ve své vítězství. Myšlenka na jakoukoliv ofenzívu se stala jeho posedlostí.

V říjnu začalo její konkrétní plánování. To si Hitler vyžádal svého dvorního architekta a v té době i ministra zbrojní výroby Alberta Speera (1905 – 1981). Ten měl vytvořit útvar dělníků, který měl za úkol stavět mosty pro přesun celých armád.

Od té chvíle se v Hitlerově hlavě líhly podrobnosti útoku. Cílem ofenzivy měl být průlom až k belgickým Antverpám, což byl strategicky nesmírně důležitý přístav. Přitom měla být obklíčena a zničena jedna ze spojeneckých armád.

„Nebude-li ofenziva úspěšná, nevidím žádnou možnost, že by válka skončila dobře. Jediný průlom na západní frontě vyvolá mezi Američany takovou paniku, že se zhroutí,“ prohlásil Hitler a dodal, že úspěšnou akcí získá říše to, co potřebuje: nabrat dech.

Na německé území Američané poprvé pronikli u Cách v říjnu 1944. A tak Hitler už nechtěl dál čekat. Načrtl svůj plán útoku, který měl změnit průběh války. Stane se tak v hustě zalesněné hornatině Ardeny.

Průzkum ukázal, že spojenecká linie je zde chráněna slabě a navíc méně zkušenými jednotkami.

Pokud by se Němcům podařilo dostat až do Antverp, Američané a Britové by tak dostali vskutku tvrdou ránu. To uznávali i kritici plánu. Jenže německá vojska byla už natolik zdecimována, že by přístav sotva dokázala udržet. O tom však Hitler nechtěl ani slyšet.

V jeho mysli byla jediná věc: operace „Stráž na Rýně“, což byl krycí název pro útok, musí být za každou cenu úspěšná.

Mnohem lépe si uvědomují, jak omezený je potenciál jejich vojsk. To Hitlerovi nedochází, protože do jisté míry už žije mimo realitu.

„Není zapotřebí, abyste mě učil.

Já již německé armádě v poli velím pět let a během té doby jsem získal mnohem víc praktických zkušeností, než může jakýkoliv gentleman z generálního štábu doufat, že je kdy získá,“ vmete führer do tváře náčelníkovi generálního štábu generálu Heinzi Guderianovi (1888 – 1954).

„Byl jsem šokován,“ řekl později Guderian. „ Hitler se mnou vůbec možnosti plánu nekonzultoval. Bylo mi jasné, že dostupné síly jsou na tak mimořádně ambiciózní plán až příliš nedostatečné.

Ve skutečnosti žádný voják nevěřil, že cíl dospět k Antverpám je v praxi proveditelný.“

Hitler trpí mesiášským komplexem a ten jej neopustí ani v této chvíli. „Německý lid, trpící stálými nálety, si zasluhuje, abych jeho jménem jednal. A já tak učiním!“ Pak se obrátí na generála zbraní SS Seppa Dietricha (1892 – 1966):

„Je vaše 6. tanková armáda připravena?“. „Na ofenzívu nikoliv,“ zní odpověď. „Vy nejste nikdy s ničím spokojen,“ mávne Hitler rukou.

Po několika odkladech je termín operace stanoven na 16. prosinec 1944.

A jaká je v té době situace spojenců? Blíží se Vánoce, a tak se může zdát, že zuřivé boje alespoň na chvíli utichnou. Spojenecká vojska jsou vyčerpána, a navíc se stále více protahují jejich zásobovací linie.

V neposlední řadě po přívalu úspěchů nejsou britští a američtí vojáci připraveni na to, že by Němci byli schopni nějakého odporu.

V předvečer útoku panuje ve štábu vrchního velitele spojeneckých vojsk generála Dwighta Eisenhowera (1890 – 1969) optimistická nálada. Generál sídlící ve Versailles vyřizuje tu nejběžnější agendu.

Do ruky se mu dostává i žádanka o dovolenou, kterou mu poslal britský maršál Bernard Montgomery (1887 – 1976): „Rád bych se konečně viděl se svým synem.

Nespatřil jsem ho od invaze do Normandie.“ A protože se Ike a Monty, jak se oběma přezdívalo, rádi škorpí, Brit připomněl i jednu sázku, kterou před časem oba uzavřeli. V té Eisenhower vsadil pět dolarů na to, že do Vánoc 1944 válka bude u konce.

„No a?“ odpověděl Eisenhower. „Ještě mám k dispozici devět dnů.“

Tu noc z 15. na 16. prosince, kdy ardenská ofenzíva začíná, je mizerné počasí. Půda je pokrytá sněhem, padá mlha a těžká mračna se snášejí těsně nad zem.

Na straně spojenců vládne klid, jen kolem půlnoci spojenecká odposlouchávací služba zaregistruje zvýšenou rádiovou aktivitu.

„Nejspíš Áda přeje svým vojákům klidné Vánoce,“ prohodí kdosi. Jenže jakmile jsou zašifrované zprávy rozluštěny, jdou žerty stranou. Z odposlechů se vyklube nečekaný text: „Osudová hodina nyní udeřila! Mohutné útočné armády vyrážejí proti nepříteli!

Je svatou povinností každého z nás obětovat svůj život pro naši těžce zkoušenou vlast!“ Podepsán vrchní velitel německé západní fronty polní maršál Gerd von Rundstedt (1875 – 1953).

Spojenecké velení nad touto zprávou nechápavě kroutí hlavou. Vždyť německá vojska jsou na pokraji sil, kde by nacisté vzali nějaké útočné armády? Odpověď přichází velmi rychle.

V půl šesté ráno spustí Němci na devadesátikilometrové frontě mohutnou přehradnou palbu. Američané jsou dokonale zaskočeni.

Onen úsek, kam míří dělostřelecká palba, brání čtyři americké divize. Němci, oděni do bílých plášťů, vyrážejí vpřed. Zároveň se do akce zapojují diverzní jednotky složené z příslušníků SS, oblečených do amerických uniforem a perfektně ovládajících angličtinu.

K dispozici mají i ukořistěný americký válečný materiál. Tyto jednotky vnášejí mezi spojence ještě větší zmatek.

Velením těchto útvarů je pověřen Otto Skorzeny (1908 – 1975).

Ten je znám po celém světě mnoha odvážnými kousky, například osvobozením italského diktátora Benita Mussoliniho v roce 1943 (i když zrovna tato akce byla poněkud přeceňována, Skorzeny se zde vlastně nesetkal s odporem).

Skorzenyho jednotky však dokážou mezi spojence zasít sémě nedůvěry a podezřívavosti.

„Polovina americké armády hledala diverzanty ve vlastních řadách,“ píše se v dobovém hlášení. Dojde to tak daleko, že vlastními vojáky je zatčen americký generál Mark Wayne Clark (1896 – 1984) a několik hodin byl držen ve vězení…

Američané se však s nastalou situací dokážou vypořádat. U silnic stojí hlídky, které každého v americké uniformě kontrolují. A to tak, že jim kladou otázky z oblasti jazzu, westernových filmů nebo baseballu. Kdo neví, je zatčen.

V průšvihu se ocitají třeba rodem Němci, kteří skutečně bojují v americké armádě, ovšem více než baseball je zajímá třeba fotbal. Skorzenyho muži se ovšem častokrát prozradí sami.

V americké armádě je zvykem, že džípem jezdí dva vojáci, ovšem Němci z úsporných důvodů jezdí ve čtyřech…

Části německých vojsk zatím dorazí směrem k Máse, aniž by to Američané zaregistrovali. Vzhledem k příšernému počasí nemohou použít své letectvo, ve kterém mají drtivou převahu.

Němci rychle pronikají ke svým vytyčeným cílům. I ostřílený americký generál George Patton (1885 – 1945) je vyděšen:

„Je to v háji (Patton však použil expresivnější výraz, ve kterém přirovnal situaci amerických vojsk k pobytu v zadní části těla). My bychom tuhle zpropadenou válku mohli nakonec ještě prohrát.“

Naopak Hitler je po prvních zprávách z bojiště nadšen: „Konečně jsme dosáhli tak dlouho slibovaného obratu ve válce. Jsme znovu pány situace,“ svěřuje se Goebbelsovi.

Dvě nezkušené americké divize jsou rozdrceny, a tak generál Eisenhower posílá na místo bojů 101. americkou vzdušnou výsadkovou divize, která se velmi osvědčila při vylodění v Normandii.

Nyní má jasný úkol: zadržet Němce v belgickém městě Bastogne. Divize je ovšem ve městě obklíčena společně s dalšími vojáky od různých jednotek, které se tam stáhly před rychle postupujícím německým vojskem.

Na druhou stranu je toto obklíčení pro Američany vlastně výhodné, protože boje u Bastogne poutají mnoho německých sil, které by mohly být využity jinde.

Ještě hůře než spojenecká vojska na tom jsou civilisté. Ti už věřili, že válka z jejich měst zmizela, a najednou pozorují jednotky svých osvoboditelů.

„Většina obyvatel městečka, kde se nacházím, mlčky sleduje naše zablácená vozidla, která se chystají k odjezdu. Z výkladních skříní zmizely americké i belgické vlajky, jako by uvolňovaly místo těm s hákovým křížem.

Je to smutný pohled pro každého, kdo věřil, že válka spěje ke svému konci,“ píše americký válečný reportér James Cassidy.

Německá vojska však začínají postupně zpomalovat. Předně narážejí na čerstvé spojenecké posily. Také jim dochází palivo i síly. Šest dní po začátku ofenzivy je jasné, že Antverpy zůstanou v rukách spojenců. Německá 5. armáda sice ještě postupuje, ale nemá dostatečnou oporu na křídlech.

Situace v Bastogne je ovšem pro Američany stále kritická. 22. prosince se v území nikoho objevuje německá delegace s bílou vlajkou. Je uvedena k americkému generálovi Anthony McAuliffovi (1898 – 1975).

Němci žádají, aby se Američané vzdali, další boje prý nemají cenu. McAuliffe je ovšem s velmi jadrným výrazem týkajícím se procesu vyměšování bez milosti vyhazuje.

O den později spojencům konečně svítá naděje. Mraky se protrhnou a obloha se vyjasňuje. To znamená jediné, letectvo se konečně může zapojit do akce. Tím veškeré naděje Němců hasnou:

„Spolu s jasným počasím se okamžitě na obloze objevila nepřátelská letadla,“ píše se ve štábním deníku Páté armády. Obklíčená posádka v Bastogne tak může být zásobena ze vzduchu.

Boje jsou stále krvavé a kruté. Dějí se zde i věci, které jsou těžko k uvěření. Během jedné zuřivé bitvy zaslechnou Američané zvláštní zvuk. Vyhlédnou ze svých krytů a spatří skotskou jednotku, jak si to mašíruje středem bojiště a přitom hraje na dudy.

Klidným krokem přejde k Američanům, kde si, jako by se vůbec nic nedělo, začne vařit čaj.

Pětadvacátého prosince je už von Rundstedtovi jasné, že ofenzíva úspěšná nebude. Spojenci mají na bojišti již 32 divizí a pomalu začínají Němce zatlačovat zpět. 26. prosince je konečně osvobozeno Bastogne.

Hitler, věren své zásadě neustupovat ani o krok, žádá pokračování bojů. Podle von Runstedta by tyto rozkazy vedly k druhému Stalingradu.

Zfanatizované jednotky SS nezůstanou ani zde nic dlužny své pověsti hrdlořezů. Během německého útoku narazí jednotka, jíž velel Jochen Peiper (1915 – 1976) na část příslušníků amerického 285. polního dělostřeleckého pozorovacího praporu.

Po krátkém boji padnou Američané do zajetí. Jsou odvedeni na pláň, kde esesáci začínají s výslechy.

Zde pak dojde k masakru. Příslušníci SS většinu zajatců jednoduše postřílejí, jen několika Američanům se podaří vyváznout. Událost vešla do dějin jako Malmédský masakr.

Po americkém osvobození místa masakru se zpráva velmi roznese mezi spojenecké jednotky, což má za následek vydání rozkazu, že příslušníci zbraní SS a padákoví myslivci (němečtí výsadkáři) mají být stříleni na potkání.

A Peiper? Ten je po válce odsouzen k smrti, ovšem trest mu je změněn na doživotí. V roce 1956 je propuštěn. Ovšem osud jej nakonec stejně dostihne. Peiper přesídlí do Francie, kde po čase vyjde najevo jeho minulost.

V roce 1976 kdosi zapálí jeho dům a Peiper v něm uhoří. Údajně je ještě před smrtí krutě mučen…

Společně s novým rokem Hitler nařizuje ještě leteckou ofenzívu pod krycím názvem Operace Bodenplatte. Luftwaffe sice spojencům způsobuje těžké ztráty, ty však utrží i ona sama.

Rozdíl je v tom, že zatímco spojenci mohou své ztráty rychle nahradit, Němci už k tomu nemají potenciál. Navíc v lednu spouštějí Sověti ofenzivu na Visle, takže Říše se opět ocitá v kleštích.

I Hitler, čekající na zázrak, který nepřichází, musí uznat, že jeho plán nedopadl úspěšně, a nařizuje pomalý ústup. 16. ledna 1945 se Spojencům podaří vrátit hranice linií přibližně do oblasti, kde byly před zahájením ofenzivy.

Marný pokus zvrátit výsledek na západní frontě stojí německou stranu minimálně 67 461 mužů, Američané přicházejí o 8 477 padlých, 46 170 zraněných a 20 905 zajatých vojáků.

Jedním ze zajatých je i slavný americký spisovatel Kurt Vonnegut (1922 – 2007). Britské ztráty činí 1408 mužů.

V březnu 1945 se pak spojenci uchytí na levém břehu Rýna a definitivně vkročí na německou půdu.

Za ardenskou kapitolu druhé světové války převzal odpovědnost Dwight Eisenhower. „Nepříteli se podařilo dosáhnout momentu překvapení ve dvou důležitých směrech. Předně v načasování akce.

V uplynulých měsících utrpěl kruté porážky a při přeskupování sil trpěl mimořádnými obtížemi. Proto jsme nečekali, že by byl schopen tak rychle zaútočit.“

A Eisenhower, který se v roce 1953 stal americkým prezidentem, pokračuje: „Také nás zaskočila síla úderu. Zůstali jsme v ofenzivě a přitom jsme sami sebe oslabovali tam, kde jsme měli ofenzivu podpořit.

To poskytlo Němcům podniknout útok proti našim slabým místům. Má-li být tato skutečnost odsouzena historiky, nechť se toto odsouzení týká jenom mě samotného.“

Foto: Rare historical photos, Richmond Times-Dispatch, Pinterest, WWII Today, Weapons and Warfare
reklama
Související články
Historie
Boty na podpatcích nosili už starověcí egyptští řezníci
První podpatky se objevují už na vyobrazeních ze starověkého Egypta. V říši na březích Nilu určovaly společenské postavení svého nositele. Pyšnili se jimi lidé, kteří se řadili k tehdejší společenské smetánce. Podpatky zde nosili i řezníci, ovšem z ryze praktického důvodu, ato aby se mohli brodit v krvi mrtvých zvířat. V antickém Řecku a Římě znali sandály s vysokou platformou, […]
Historie
Skryté památníky druhé světové války: Kde je najdeme?
Od konce druhé světové války nás dělí již dlouhé časové období. Krajina Evropy dávno zahladila stopy po bojích a druhoválečná vojenská technika si našla místo v muzejních expozicích. Jsou zde ale i skryté památníky, přízrační svědkové nelítostného globálního konfliktu. Najdeme je ve vodním prostředí. Právě zde můžeme v některých lokalitách na válečná mementa  narazit. Někdy nám […]
Historie
Proč dostal Mikuláš II. přezdívku „krvavý car“?
„Tato událost téměř čítankově ilustruje, jak silnému vlivu svých starších rodinných příslušníků byl vystaven tehdy osmadvacetiletý Mikuláš na začátku své vlády,“ vysvětluje současná rakouská autorka Elisabeth Hereschová. Na mysli má událost, ke které dojde 30. května 1896 na Chodynském poli v Moskvě. Jde o oslavu korunovace ruského cara Mikuláš II. Alexandrovič (1868–1918) pro lidové masy. […]
Historie
Mt. Rushmore: Svatyně demokracie v Černých horách
Hlavy čtyř amerických prezidentů, vytesané do skály, se staly jedním ze symbolů Spojených států. Známé skalisko Mt. Rushmore se nachází v Černých horách, 244 jižně od Keystonu v Jižní Dakotě. Hlavy v žulových skalách jsou vysoké 18 metrů. Sochy dokončené v roce 1941 každý rok navštíví na 2 000 000 návštěvníků. Black Hills si bez nich nyní dokáže […]
reklama
lifestyle
Slavné osobnosti s psychickými poruchami
Duševní poruchy se nevyhýbají ani slavným osobnostem, naopak v minulosti jimi trpěl nejeden panovník, což mohlo vést až k rozpoutání války. Maniodepresivní psychózou či bipolární poruchou, kdy se u člověka střídají stavy mánie a deprese, trpí například herečka Catherine Zeta-Jonesová či herec Mel Gibson. Měla ji i zpěvačka Sinead O‘Connor, zpěvák Kurt Cobain či hudební skladatel Ludwig […]
5P bezpečných chvil za volantem
Nejen náročná jízda na dovolenou, ale třeba i kratší výlety nebo služební cesty pro nás často znamenají nutnost strávit dlouhé hodiny za volantem. To pro naše tělo představuje zátěž, s níž je třeba umět se vyrovnat. Jak tedy nejlépe ve zdraví přežít dlouhé cestování? Jak dojet bezpečně do cíle? Nástrah na trase číhá mnoho, ale některá […]
Inkontinence. Noční můra až 40 procent lidí. Proč je stále tabu?
Potížemi s únikem moči trpí v České republice až 40 % lidí, zejména žen, ale příliš se o tom nemluví. Onemocnění je tabu, pacienti se o něm stydí mluvit se svými blízkými a někdy i s lékaři.   Zhoršování problémů často vede k tomu, že se pacienti kvůli strachu z „nehody“ čím dál častěji uzavírají […]
Jak hubnout a nezbláznit se
Dělená, zónová, chrononutriční, krabičková, raw, podle krevních skupin, paleo… Když zadáte do internetového vyhledávače slovo „dieta“, vypadne 860 milionů odkazů. Diety. Hrnou se ze všech stran. Jedna tvrdí: „Vajíčka škodí, rozhodně se jim vyhýbejte!“ druhá trvá na tom, že vajíčka jsou zdravá a nejlepší by bylo nejíst nic jiného. Totéž platí o mase, mléku, pečivu. […]
reklama
záhady a tajemství
Lady Wonder: Klisna, která uměla předpovídat budoucnost?
Když si manželský pár z americké Virginie pořídí hříbě, netuší, že nezískali jen pomocníka na svou farmu. Jejich kobylka se stane hvězdou, za kterou se sjíždějí lidé z celé země. Chtějí znát svůj osud, vítěze voleb anebo výsledek sportovního klání. A když jsou v koncích, přijdou za ní i detektivové! Koně jsou úžasná zvířata, o […]
Paldiski: Přístav, jehož jméno se nesmělo ani vyslovit!
V místech, kde se potkává Finský záliv s Baltským mořem se nachází přístavní město Paldiski – statutární centrum kraje Harjumaa v Estonsku. Nyní je to klidné, ba trochu ospalé sídlo. Není tomu tak dlouho, co zde existovala supertajná námořní základna. Jméno města nebylo radno ani vyslovit. Vše bylo v takovém režimu utajení, že Paldiski prý […]
Salemské čarodějnické procesy: Byly na vině halucinace?
Čechy čarodějnické procesy v podstatě téměř neohrozily, samozřejmě se smutnou výjimkou Jesenicka a Šumperska, kde bylo upáleno asi 200 žen. K posledním procesům zde došlo v roce 1696. Salemské šílenství Za zřejmě nejznámějším tehdejším „honem na čarodějnice“ se však musíme vydat do Salemu a vrátit se do roku 1692, kdy ve zcela puritánském prostředí propuklo […]
Fenomén zvaný bilokace
Bilokace, tedy výskyt jedné osoby na dvou místech současně v jednom okamžiku, je velice zajímavý a doposud ne zcela uspokojivě vysvětlený jev, který navíc může mít též souvislost s takzvaným astrálním tělem nebo i s dvojníkem člověka… Antonín Paduánský Bilokace patří také k zázrakům, kterých byl údajně schopen portugalský františkán Antonín Paduánský (1195-1231). Katolická tradice […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
tisicereceptu.cz
Plněná cuketa s kuskusem, zeleninou a šunkou posypaná sýrem
Suroviny 4 rajčata 3 cibule 8 lžic kuskusu 150 g uzené slaniny 200 g šunky 200 g strouhaného sýra Postup Cuketu podélně rozřízněte a vnitřek vydlabejte. Vydlabaný vnitřek nakrájejte na m
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
epochanacestach.cz
Hrádek u Nechanic: Po stopách šlechtického rodu Harrachů
Reprezentační sídlo starobylého rodu Harrachů je ideálním prostředím k udržování starých tradic. A na zámku Hrádek u Nechanic dobře vědí, co zajímavého pro své návštěvníky připravit. Známý novogotický zámek Hrádek u Nechanic byl vystavěn hraběcí rodinou Harrachů mezi lety 1839 až 1857 jako jejich letní lovecké a reprezentační sídlo. Vyznačuje se nejen anglickou architekturou, bohatě zdobenými
Velikonoce s Baronem
iluxus.cz
Velikonoce s Baronem
Velikonoce klepou na dveře, a jak lépe je strávit než v přítomnosti prvotřídních českých ovocných specialit a pálenek Baron Hildprandt. Nenechte se zaskočit dospělými koledníky, a kromě obarvených vaj
Čočková polévka s cizrnou a zeleninou
panidomu.cz
Čočková polévka s cizrnou a zeleninou
V této vegetariánské verzi supluje bílkovinu zelená čočka a cizrna, která chuťově doplňuje rajčata i brambory s řapíkatým celerem. Klidně uvařte toto jídlo z dvojnásobné dávky, určitě si nikdo nebude stěžovat ani druhý den, kdy se skvěle rozleží. Ingredience 300 g brambor 3 řapíkaté celery (200 g) 2 stroužky česneku 1 menší cibule 2 lžíce olivového
Jak shodit kila a nepřibrat
nejsemsama.cz
Jak shodit kila a nepřibrat
Přejídáte se, jenže pak si vyčítáte nadbytečná kila? Do posilovny vás nikdo nedostane? Moc toho nenaspíte a v práci máte stres? Zkuste na to jít jinak. Asi vás překvapí, že váš chytrý metabolismus sám od sebe spálí 1300 až 2000 kalorií denně, bez jakékoli aktivity. Kolik přesně, to už záleží na vaší váze, výšce i jiném. Už to je ale přece dobrý
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
enigmaplus.cz
Co vše skrývá zřícenina hradu Házmburk?
Zřícenina gotického hradu Házmburk, jež najdeme u vsi Klapý, asi 3,5 kilometru severozápadně od města Libochovice v okrese Litoměřice, je opředena nejednou bájí a pověstí, tak jako ostatně každé staro
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
21stoleti.cz
Průmyslové potraviny jako zhouba našeho zdraví?
Člověk je tvor nepoučitelný, zejména co se skladby jídelníčku týká. Jakmile má možnost dopřát si potraviny s vysokým obsahem cukru, soli nebo tuku, nedokáže odolat. Přitom by měl. S každou další porcí
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
skutecnepribehy.cz
Jak jsem zkoumala svůj rozvětvený rod
Seděla jsem nad archivem dlouho do noci a kolem mě se promenádovali duchové mých předků. Pak zamířili do jídelny ke kulatému stolu. Do toho domu po prarodičích jsem se přistěhovala nově, bydlela jsem tu zatím jen pár dní. Domek byl hodně dlouho opuštěný, protože babička s dědou už před lety odešli bydlet do domova seniorů, kde měli
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
epochalnisvet.cz
Kameny Ica: Dokazují, že jsme žili s dinosaury?
Na více než 15 000 kamenech s rytinami najdeme údajně potvrzení prakticky všeho, o čem dnešní záhadologové sní. Obrázky zachycují dinosaury, pokročilé lékařské zákroky nebo pokročilé technologie, nápadně připomínající ty moderní. Jsou kameny skutečné? Kdo je mohl vytvořit a co všechno by měly dokazovat?   Peruánský lékař Javier Cabrera Darquea (1924–2001) slaví 42. narozeniny. Mezi dary se
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
historyplus.cz
Richard Lví srdce krutostí šokoval muslimy i křižáky
S rukama pevně svázanýma za zády je postupně vyvádějí z města do pouště. Tam na ně již čekají kati. Marně budou muslimští vojáci sultána Saladina bušit do křesťanských řad, aby zachránili své souvěrce. Jejich osud je zpečetěn. Přezdívají mu Lví srdce. Už jeho současníci pohlížejí na anglického krále Richarda I. (1157–1199) jako na hrdinu, rytíře
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
nasehvezdy.cz
Radostná událost v rodině Leoše Mareše!
U Marešových se slaví! Syn Jakub (18) se dostal na prestižní univerzitu Florida Southern College v Americe, kde se kromě studií byznysu bude také věnovat vodnímu lyžování, ve kterém je opravdu dobrý.