Na počátku stál Američan Harvey Cushing (1869–1939). Právem bývá označován za průkopníka neurologie. V jeho stopách budou kráčet řady dalších, neméně schopných.
Jako mladík Cushing navštěvuje školu, která klade důraz na experimentální ověřování učiva. To předurčí jeho kariéru. Na škole získaná manuální zručnost se mu osvědčí při studiích na Harvardu, kde roku 1895 promuje jako chirurg. Nejznámější je však pro svůj objev Cushingova syndromu, který poprvé zmíní v roce 1912. Syndrom se projevuje zvýšenou chutí k jídlu, obezitou, depresemi či snížením sexuálního pudu. Za svou kariéru stihne vědu obohatit o mnoho technik a operačních postupů, které se stanou základem moderní medicíny. Umírá v roce 1939 na srdeční záchvat, avšak v dějinách neurologie zůstává zapsán jako jeden z průkopníků tohoto vědního oboru.
Neurologie má mnoho otců. Ale jak jsou na tom matky? Jednou z nich je bezesporu Rita Levi-Montalciniová (1909–2012), objevitelka nervového růstového faktoru. V roce 1946 je pozvána profesorem Viktorem Hamburgerem na Washingtonovu univerzitu v Saint Louis (Missouri, USA). Zakotví na ní na 30 let, během kterých učiní svůj největší objev. V tumoru přeneseném do slepičího embrya se nekontrolovatelně začnou rozrůstat nervy a Levi-Montalciniová objevuje nervový růstový faktor. Za tento objev získává v roce 1986 Nobelovu cenu. Italská vědkyně je hvězdou na odborném i politickém poli. V roce 2001 je jmenována doživotní italskou senátorkou. Umírá v roce 2012 jako nejstarší držitelka Nobelovy ceny.
Richard Axel (*1948) dosáhne na poli neurologie mnoha úspěchů. V roce 1978 se stává profesorem na Kolumbijské univerzitě a spolu se svými kolegy vyvíjí techniku procesu přenosu cizí DNA do těla buňky. Postup si univerzita nechává patentovat, což jí vynese stovky milionu dolarů. Axel boduje i na poli imunologie, když najde nové souvislosti týkající se lidí nakažených HIV. Jeho hlavním zájmem je však čich. Axel se zaměřuje na ty části mozku, které jsou citlivé vůči specifickým čichovým receptorům (bílkovinám). Se svou kolegyní pak objeví 1000 genů, které se nacházejí v nosní dutině a na jejichž základě mozek rozpoznává jednotlivé pachy. Za tuto práci dostává v roce 2004 Nobelovu cenu.
Že jsou neurologové takřka geniální lidé chladně kalkulující nad lidským mozkem? U Španěla Alfonse Valleja (*1943) to platí jen napůl. Narodí se v Santanderu a již za studií na francouzském lyceu se věnuje poezii. Od té doby se snaží ve své poezii vykreslit to, co dělá člověka člověkem. Osud mu však předurčí, aby se o nitro člověka zajímal i po jiné stránce. Během svých cest po Evropě pracuje jako dobrovolník v mnoha nemocnicích, a tak se záhy vrhne na studia medicíny. A zatímco píše své verše a divadelní hry, které jsou překládány do mnoha jazyků, věnuje se naplno i medicíně a stává se šéfem neurochirurgie v madridské nemocnici.
Američanka Roberta Bondarová (*1943) je ontarijská rodačka s ukrajinskými a německými kořeny. Za úspěšnou kariérou této vědkyně stojí i její sen stanout na Měsíci a dětské vědecké pokusy ve sklepě rodičů. Talentovaná dívka získává během let 1971 až 1977 několik medicínským titulů, je certifikovanou parašutistkou a jen tak mimochodem studuje umění fotografie. V roce 1984 nastupuje do kosmického programu a o osm let později si plní svůj sen coby vědecká členka posádky raketoplánu Discovery! Po svém návratu vede vědecký výzkum NASA a stává se jednou z nejslavnějších Kanaďanek, vědkyň a žen vůbec.
Dlouhá a fantastická historie neurochirurgie má spoustu úžasných vědců, kteří jsou otci té či oné vědní disciplíny. Jedním z nejslavnějších je turecký rodák Gazi Yaşargil (*1925), který je považován za otce mikroneurochirurgie a za svou kariéru provedl přes 7500 operací, které zachránily život třem generacím pacientů. Mladý Gazi odchází po válce do Německa studovat medicínu na Univerzitu Fridricha Schillera v Jeně. Své geniální schopnosti uplatňuje zejména při vývoji mikrochirurgických technik pro cerebrovaskulární (mozkocévní) neurochirurgii. Otcem neurochirurgie je nazýván i proto, že vytrénoval na 3000 svých kolegů ze všech kontinentů světa.
