„Nejlépe se důležité věci probírají při dobrém jídle,“ myslí si Jaroslav Preiss a prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka proto pravidelně zve na vepřové hody na svém statku. Řeší se lecjaké ekonomické záležitosti, ať už státní nebo soukromé – bankéř je i Masarykovým osobním finančním rádcem.

Stejnou službu prokazuje bankéř Jaroslav Preiss (1870–1946) po jeho smrti i jeho nástupci Edvardu Benešovi (1884–1948). Je sice skvělým finančníkem, ale politický instinkt mu chybí. Ani po obsazení Rakouska v březnu 1938 si totiž neuvědomuje nacistické nebezpečí.

„Nevěřím v bezprostřední válku, věřím v zachování míru za předpokladu vzájemného respektování národů…,“ říká 14. června 1938 na schůzi průmyslníků. Věří, že němečtí průmyslníci Adolfa Hitlera (1889–1945) udrží na uzdě.

„Na podzim roku 1938 koketoval s představou kandidatury na funkci prezidenta Druhé republiky,“ líčí současný autor Miroslav M. Hlaváč. Naštěstí mu to přátelé v jeho vlastním zájmu rozmluví.

Jak zničit český kapitál?

V září 1939 se zapojuje do odboje a ocitne se v hledáčku Gestapa. „Je to český šovinista, ačkoli jeho otec byl Němec. Matka ho však vychovala jako Čecha… Platil za bezohledného hradního slouhu, který pod pláštíkem loyality vždy usiloval o splnění českých zájmů… Vždy usiloval o nacionalizaci průmyslu v Čechách…“ stojí v gestapácké zprávě.

Ve skutečnosti je ale ve hře mnohem víc. Především o zničení českého kapitálu. Němci chtějí obnovit situaci ze 70. let 19. století, kdy české hospodářství ovládala Vídeň a bez podpory vídeňských bank se nepostavila jediná továrna.

Proto nacisté chtějí ovládnout všechny důležité české bankovní domy. Nezdolný finančník jim v tom překáží…

Obvinění z kolaborace

Vedení Živnobanky je zatčeno, k jeho odsouzení ale nedojde. Všechno skončí několikamiliónovými pokutami. Jaroslav Preiss je propuštěn v červenci 1942 a stáhne se do ústraní. Když si pro něj po skončení 2.

světové války v květnu 1945 přijde policie s obviněním ze spolupráce s německými okupanty, nevěří svým očím. On, nepřítel nacistů! Putuje znova do vězení. „Propusťte ho na moji zodpovědnost,“ prohlásí 26. dubna 1946 ministr spravedlnosti Prokop Drtina (1900–1980). „Řekl jsem si, že si to před vládou i před Gottwaldem zodpovím,“ vzpomíná ve svých pamětech. Bankéř umírá tři dny po propuštění.