„Vaše radost z přírody bude stupňována jízdou v dokonalém voze Tatra, jehož pérování změní vyježděnou silnici v bezvadný asfaltový povrch. Vozy Tatra nejsou drahé, čtyřválcový kabriolet stojí jen 26 800 Kč!“ vybízí ke koupi reklama z 30. let 20. století. Tatrovkou nepohrdne ani první hlava československého státu.

Cesta k proslulé značce ale začíná mnohem dříve. „To je nádhera“, prohlíží si roku 1836 přistavený kočár kopřivnický rodák Ignác Schustala (1822 – 1891). Vzplane v něm touha umět ho vyrobit.

Vyučí se sedlářem a lakýrníkem a vyráží na zkušenou do Vídně, kde pracuje u dodavatele kočárů Filipa Kollera. Za pár let se vyzná tak, že si elegantní monstrum umí udělat sám! Roku 1850 má jasno: v Kopřivnici bude stavět bryčky.

Má podnikatelský čich a už na vídeňské výstavě v roce 1872 se chlubí 13ti typy kočárů a filiálky i odbytiště firmy rostou jako houby po dešti.

Za humny Schustalovy továrny se roku 1881 staví železnice ze Studénky do Štramberka, která znamená příležitost k rozšíření výroby o železniční vagóny.

Mezitím ředitel firmy Hugo Fischer sleduje vývoj a nasává vůni benzínu – na Silvestra 1878 se v Německu zrodí první spalovací motor.

Kočár bez koní

Pryč s kočáry, budoucnost je v automobilech! Roku 1897 vyjíždí z továrny první z nich. Vzniká pod vedením Leopolda Svitáka (1856 – 1931), který nadšeně píše do kroniky: „První český automobil se stal skutečností – naše námaha nebyla marná!

Řadíme se do prvních řad mezi národy, jimž se podařilo prorazit hráz, kterou nastavěla staletí.

Už nejenom železnice a formani, ale i kočáry bez koní pomohou zkrátit vzdálenosti a sblížit národy.“ Dostává název „Präsident“ podle prezidenta Rakouského autoklubu Gustava Pötting-Persinga. První světová válka žádá nákladní motorová vozidla.

V Kopřivnici vzniká model TL2 a později TL4. Zbývá ještě vyzkoušet brzdy, nejlépe v extrémních podmínkách. Testovací vozy proto míří do Vysokých Tater.

K úžasu místních horalů bez problémů zvládnou nesjízdnou trať ze Štrby do Tatranské Lomnice, kam se zatím žádné auto nedostalo! 29. března 1919 opouští brány továrny první náklaďák, který se na dveřích řidičovy kabiny pyšní nápisem Tatra.

Dává přednost luxusu

Bez aut se neobejde ani první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (1850 – 1937). Když se v prosinci 1918 triumfálně vrací z exilu do Prahy, prohlašuje:

„Namísto drahé ekvipáže zvolil jsem automobil jako dopravní prostředek nový a demokratický.“ Sám neumí řídit, proto využívá řidiče. V roce 1918 si sice vybere vůz automobilky Laurin &

Klement, později zase dává přednost libeňské Pragovce, ale ani Tatra nepřijde zkrátka. TGM s ní stráví poslední dva roky svého života. V červnu roku 1935 mu Správa domu prezidenta republiky kupuje Tatru T80. Masaryk si vybírá promyšleně.

Původně chtěl dát přednost aerodynamickému modelu 77, ale je mu už 85 let, a dobře ví, že by se mu do nízkého auta špatně nastupovalo. Nakonec dá přednost „osmdesátce“. Ta je nejparádnějším kopřivnickým vozem a staví se jenom na zakázku.

Prezident touží po černé karoserii landaulet (se stahovací střechou nad zadními sedadly). Luxus ho stojí 200 000 Kč.

Parádní bourák

Auto s SPZ P-811je pěkně „nabušené“. Má 12ti válcový vodou chlazený motor o objemu 5990 cm3 a výkonu 120 koňských sil. Dosahuje rychlosti 140 km/h a spotřebuje 25 litrů na 100 kilometrů. V dodacím listu z 8. července 1935 se píše:

„S vozem vám byly dodány objednané předměty zvláštní výzbroje: disková kola, speciální úprava spodku, tyčka na praporek a houkačka pod reflektory.“ Prezident je spokojený a po abdikaci v prosinci 1935 si s ním občas zajede do Prahy.