Mají 8 nohou, které mohou vytáčet různými směry. Jsou rychlí, nevypočitatelní a vzbuzují obavy, nepřiměřené jejich velikosti a relativní neškodnosti. Přesto kvůli nim lidé zapalují domy, propadají hysterickým záchvatům a mohou způsobit i dopravní nehodu. Pavouci dokážou opravdu vzbudit pořádnou hrůzu!
Arachnofobie, tedy nepřiměřený strach z pavouků není nezákonný, přesto může k vašim dveřím přivolat policii, pokud budete hodně nahlas křičet.
Své o tom ví jistý muž z australského Perthu, který se nestačil divit, když u něj jednoho lednového dne hned na počátku letošního roku zazvonila policejní hlídka a žádala ho, aby ji pustil dovnitř.
Kolemjdoucí totiž slyšel zoufalý pláč malého dítěte a opakované mužské výkřiky: „Proč už nechcípneš?!“ a zalarmoval strážce zákona. Vše se však brzy vysvětlilo. Oba křiklouni jen reagovali na pavouka.
Toho se muž pokoušel zabít a kvůli své arachnofobii propadal hysterii. Ta se pak přenesla i na dítě.
Máme to v genech
Pavouci mohou opravdu někdy vypadat strašidelně, i když většina druhů je pro člověka neškodná. Odborníci odhadují, že zhruba 5 procent lidí na naší planetě trpí arachnofobií.
Strach z pavouků podle vědeckých zkoumání způsobuje, že i dospělí lidé vnímají tato stvoření mnohem větší, než ve skutečnosti jsou.
Podle výzkumu týmu z Kolumbijské univerzity v New Yorku má člověk dispozice k arachnofobii zakódovány v DNA. Na počátku lidské evoluce totiž ti, kteří byli přirozeně podezřívaví vůči všem potenciálně nebezpečným tvorům z okolního prostředí přežili své méně obezřetné protějšky.
„Ošklivé“ obrázky
Toto tvrzení podporuje jiná studie, kterou provedli němečtí vědci. Ukázali teprve šestiměsíčním kojencům obrázky květin, ryb, hadů a pavouků.
Přitom měřili velikost jejich zornic, které se při pohledu na fotografie pavouků výrazně zvětšily, což je jeden z příznaků stresové reakce. Stejně děti reagovaly na fotografie hadů, z čehož vědci vyvozují, že strach z těchto tvorů je skutečně evolučního původu.
Příklady táhnou
Profesor psychologie z univerzity v britském Plymouthu Jon May tvrdí, že strach z pavouků se předává i prostřednictvím sociálních kontaktů.
Je podle něj mnohem pravděpodobnější, že děti budou trpět arachnofobií, pokud s ní bojují také jejich rodiče, sourozenci nebo jiní lidé z jejich okolí. Naštěstí existují různé druhy terapií, které si dokážou s nadměrnými obavami z pavouků poradit.
Což je dobrá zpráva, protože arachnofobie se může někdy skutečně proměnit v noční můru nejenom pro člověka, který jí trpí, ale také pro jeho okolí.
Ničivé obavy
Příkladem může být případ muže z Kalifornie, který v loňském roce zapálil dům, když se v panice pokoušel zabít pavouka letovací lampou. Není to prý podle policie vůbec ojedinělý případ.
Z vědecké studie z roku 2011 rovněž vyplývá, že řidiče, trpící arachnofobií může rozrušit i pouhý rozhovor o pavoucích. Jejich pozornost při testech na jízdních simulátorech výrazně poklesla a dopouštěli se řady závažných pochybení.
