Nedávno se vědci oznámili, že Mars vlivem Slunce hubne, protože ztrácí svou atmosféru. O hodně hůř je na tom jedna exoplaneta v souhvězdí Vozky, kterou její mateřská hvězda doslova požírá.
Inu, maminky své děti mají rády, ale tato hvězda své děcko zřejmě samou láskou sní.
Souhvězdí Vozky je od naší sluneční soustavy vzdáleno 600 světelných let. A právě zde se trápí exoplaneta WASP-12b. Exoplanety jsou planety, obíhající kolem jiné hvězdy, než je naše Slunce, a patří tedy do jiné planetární soustavy.
WASP-12b není žádný drobek, ve srovnání s Jupiterem je o 79 % větší a o 41 % těžší. Jenže Jupiter obíhá od své mateřské hvězdy v bezpečné vzdálenosti, což se o planetě WASP-12b rozhodně říct nedá.
Její oběh trvá pouhých 12 hodin, a kdyby se nacházela u našeho Slunce, byla by k němu sedmnáctkrát blíže než Merkur.
Tento stav způsobuje planetě řadu nepříjemností. Je pochopitelné, že když je někdo tak blízko rozžhavené hvězdě, musí mu být pěkné vedro. Teplota na povrchu planety dosahuje 2200 stupňů Celsia.
Z toho je jasné, že nikdo z WASP-12b pozemšťanům pozdrav nepošle, protože planeta je rozžhavená doruda. Patří mezi nejžhavější dosud objevené exoplanety, dokonce i některé hvězdy jsou chladnější.
Mateřská hvězda díky své blízkosti působí na planetu extrémní gravitační silou. Zatímco pod pojmem planeta si obvykle představíme velkou kouli, tato má k dokonalým tvarům daleko.
Gravitace ji roztahuje, takže se spíše podobá míči, o který se přetahují ragbisté. Jedná se o podobné slapové jevy, jaké známe ze vztahu mezi Zemí a Měsícem, jen jsou mnohonásobně silnější.
Vzhledem k vysoké teplotě a silné gravitaci trpí zejména atmosféra planety. Částice z ní si hvězda přitahuje k sobě, a tak kolem ní vzniká gigantický disk. Za jedinou vteřinu hvězda vysaje ze svého souputníka šest miliard tun plynu.
Samozřejmě že WASP-12b nemá zásoby plynu nevyčerpatelné, takže se dá spočítat, kdy se doslova vypaří. Stane se tak za pouhých 10 milionů let, což ve věku vesmíru skutečně velmi krátký okamžik.
Její objev exoplanety WASP-12b má na svědomí projekt SuperWASP. Ten disponuje dvěma robotickými observatořemi na jižní i severní polokouli, konkrétně na Kanárských ostrovech a v Jihoafrické republice.
