16. října 1846 provedl americký zubař Willam Morton historicky první operaci, při které byl pacient uspán. Stalo se tak při veřejné operaci, při které měl být dvacetiletému pacientovi odstraněn cévní nádor na čelisti.

Do té doby byla chirurgie vyloženě drastická záležitost. Mnohé zásahy do lidského organismu byly prováděny za plného vědomí pacienta.

Do 19. století byl všeobecně rozšířen i názor vycházející z lůna katolické církve, že bolest k životu patří a je propstředkem, jak se vykoupit z hříchů.

Nešťastný pacient, který už byl podroben chirurgickému zákroku, byl nanejvýš pod vlivem alkoholu nebo odvaru z různých rostlin, například máku nebo mandragory. Takové lektvary používali už staří Egypťané či Syřané.

Oblíbeným uspávacím prostředkem byl i alkohol. V 16. století popsal švýcarský lékař a alchymista Paracelsus tlumící účinky éteru.

O století později pak anglický filozof a chemik Joseph Priestley objevil pro medicínu dva zásadní plyny: kyslík a oxid dusný nebo-li též rajský plyn.

Každopádně, Morton při své operaci použil éter. Pro svou práci se nechal inspirovat několika svými kolegy, například Horacem Wellsem. Ten používal rajský plyn (oxid dusný), ale ne příliš úspěšně. Jeden člověk byl rajským plynem dokonce přímo na operačním stole udušen.

Do Evropy se éterová narkóza dostala ještě v prosinci roku 1846. A o dva měsíce později byla poprvé použita i v Čechách, konkrétně v nemocnici Milosrdných bratří v Praze. Operatérem byl mnich Celestýn Opitz.