Kat rychlým pohybem navlékne Colinu Campbellu Rossovi okolo krku silný čtyřpramenný provaz. Má být prvním, koho tahle žhavá novinka sprovodí ze světa. Z rychlého konce se však stanou více než čtyřicetiminutová muka.
Z jeho úst se ozývají nelidské skřehotavé zvuky a ruce i nohy se ohýbají v předsmrtelných křečích…
Jen několik hodin předtím píše Ross rodině poslední dopis: „Přijde den, kdy bude prokázána moje nevinna,“ stojí v něm jasným a zřetelným písmem. Spravedlnost si však dává na čas. Jméno domnělého vraha 12leté dívenky je očištěno až po 86 letech.
Hrůzný nález
Australské město Melbourne se pozvolna probouzí do posledního prosincového rána roku 1921. Nový rok je za dveřmi a nezaměstnaný válečný veterán Henry Errington vyráží se svou dcerou do ulic sbírat prázdné lahve a o něco málo tak přilepšit rodinnému rozpočtu.
Při hledání zabloudí i do postranní uličky Gun Alley, kde Errington po chvíli zaslechne hlas své dcery: „Táto, tady leží nějaká malá holčička.“ Životem ošlehaný muž na okamžik ztratí řeč. Na místě, kam míří dceřin ukazovák, spatří nahé, bezvládné dívčí tělo.
Znásilněné a uškrcené. Patří 12leté Almě Tirtschkeové (1909–1921), kterou její babička spolu s policisty hledají od včerejšího odpoledne.
Zpráva o děsivém nálezu rychle obsadí titulní stránky novin „Maniak je stále na útěku!“ „Kdy udeří příště?!“, hlásají palcové titulky a Melbourne se topí v panice.
Městská rada vypisuje na vrahovu hlavu vysokou odměnu a veřejnost i média začínají být z tápání policie netrpěliví. Strážci zákona se ocitají pod nepříjemným tlakem.
Když alibi nestačí
Jedním z vyslýchaných je i 29letý spolumajitel vinárny Colin Campbell Ross (1892–1922). „Jo, holku odpovídající jejímu popisu jsem zahlídl před mým barem. To je všechno, co vim“, krčí rameny před dotírajícími vyšetřovateli.
Jako místní vyvrhel a šejdíř je pro ně obzvlášť zajímavým soustem. I záznam v rejstříku už má. A tak zvídavých dotazů přibývá. Policisté kolem něho rychle utahují smyčku, utkanou z předsudků, tlaku okolí a vlastního úsudku. Ross s nimi ochotně spolupracuje.
Nemá důvod nic tajit. „V době vraždy jsem byl ve svým podniku. Mám na to několik svědků!“ brání se neustálé smršti otázek. Policisty však nepřesvědčí. Lidé chtějí vraha, je na čase jim ho dát. Dvanáctý lednový den roku 1922 je Colin Campbell Ross zatčen za vraždu.
Absurdní fraška
Z počátku bere svůj pobyt za vazebními zdmi jen jako trapný omyl. „Nemám se čeho obávat. Jsem nevinný muž. Je jen otázkou času, kdy se vše vysvětlí a já budu propuštěn,“ chlácholí rodinu i přátele. Průběh procesu mu ale rychle maže úsměv z tváře.
V absurdním dramatu, které odstartuje 20. února, defilují pochybní svědci jako figurky na orloji. Postupně před porotu předstoupí kriminálník, odsouzený za křivou přísahu, prostitutka a věštkyně.
Všichni tři shodně tvrdí, že se jim Ross mezi čtyřma očima k vraždě přiznal. Finále celé tragédie pak obstará zmatený odborník Charles Price.
Ten dostane za úkol porovnat několik pramenů blond vlasů, nalezených na Rossově dece s vlasy malé Almy.
Zatímco v průběhu procesu po celou dobu tvrdí, že vlasy nalezené u Rosse mají jinou tloušťku a barvu než vlasy Almy Tirtschkeové, v závěru líčení najednou obrací: „Jde o dva identické vzorky“ oznamuje soudci a ten jeho verdikt beze slova pochybností přijme.
Protesty Rossova advokáta, požadujícího nové zkoumání, provedené více kvalifikovanou osobou smete ze stolu. Zbývá už jen jedno. Vynést rozsudek.
Pardon, zmýlili jsme se
„…Je shledán vinným z vraždy a odsuzuje se k trestu smrti oběšením.“ Jakmile je poslední hřebíček do Rossovy rakve zatlučen, propukne přihlížející obecenstvo i lidé v ulicích Melbourne v nadšený jásot.
Veškeré snahy o zvrácení nemilosrdného verdiktu jsou marné. V předvečer popravy dostane Ross dopis. Není podepsaný. Pisatel se mu v něm přiznává, k vraždě Almy. Je však příliš pozdě.
„Přísahám při Bohu všemohoucím, že jsem nevinný… Prosím Boha, aby odpustil těm, kteří mi vzali život.“ Poslední slova zazněla. Opona padá. Je 24. dubna 1922. V průběhu příštích let se tu a tam objevují snahy o očištění Rossova jména.
Zlom však přichází až v roce 1998, kdy analýza DNA potvrdí, že vlasy z Rossovy přikrývky nepatřily oběti. O 10 let později pak Nejvyšší soud uzná justiční omyl a guvernér australského státu Victoria Rosse posmrtně omilostní.
