Ve starověkých pověstech byly Amazonky divoké válečnice z východu, ke kterým cítili respekt i ti nejslavnější hrdinové.

Známe je třeba v souvislosti s trojskou válkou a Achillem, Heraklem či Theseem nebo z vyprávění o činech perského krále Kýra či krále Makedonie Alexandra Velikého. Jaké byly Amazonky ve skutečnosti?

Bojovný národ žen zvaných Amazonky údajně sídlil na severu Malé Asie, možná spíše východněji, pod Kavkazem. Někdy se také hovoří o oblasti Krymu. Podle dochovaných dokumentů netvořily Amazonky jednotný stát, žily většinou v menších klanech či kmenech.

Dívky se sekerou

Zhruba po dovršení sedmého roku dívky opouštěly své matky, aby se připojily ke své jednotce, která se pro ně v následujících letech stala jakousi „rodinou“. Budoucí nemilosrdné válečnice pak podstupovaly tvrdý jezdecký a bojový výcvik.

Jako zbraně používaly krátké meče, štíty, kopí, luky, praky či oštěpy. Ovšem zbraní, již prý měly nejraději, byla jednosečná sekera.

Panny v boji

Během celého výcvikového procesu zůstávaly bojovnice pannami, teprve až po skončení „služby“ jim bylo povoleno rodit děti. Muži se v kmenech vyskytovali také, jejich úkolem ale především bylo plodit děti a pečovat o domácnost.

Práva neměli žádná, ženy s nimi zacházely jako s otroky. V některých klanech přitom muži nežili vůbec – plození dětí nahrazovaly bojové výpravy do sousedních krajů s cílem unést mladé dívky a následně je převychovat.

Dvě královny

Na vrcholu společenské pyramidy stály údajně hned dvě královny. Jedna z nich spravovala vnitřní záležitosti „státu“, druhá měla na starosti dobyvačné výpravy a války.

Vrstvu plnoprávných občanů u Amazonek tvořily výhradně jen ženy bojovnice nebo ženy, které ukončily základní vojenský výcvik. Muži, nacházeli-li se tedy v klanu nějací, se „krčili“ na spodku pyramidy.

Pás královny Hippolyty

Nejznámější královnou Amazonek byla bezesporu Hippolyta, dcera boha války Area a jeho milenky Otréry. Pověst praví, že jí otec daroval nádherný pás, který pak nosila coby odznak své královské moci.

Jenže po zmíněném pásu zatoužila i dcera mykénského krále Eurysthea. A protože byl zrovna u něj ve službě proslulý hrdina Herakles, král mu uložil, aby pás přinesl.

Herakles u Amazonek

Když Herakles k Amazonkám dorazil a Hippolyta se dozvěděla, proč přišel, na znamení úcty mu svůj pás sama nabídla. Jenže mezitím se už stihly rozšířit zvěsti, že Herakles přišel Hippolytu zajmout a hodlá ji odvést do otroctví.

Amazonky tedy na nic nečekaly a zaútočily. Po lítém boji ovšem nakonec Heraklově družině podlehly a jedna z jejich vůdkyň, Antiopa, byla zajata.

Tragický konec lásky

Herakles pak Antiopu věnoval svému příteli Theseovi, který si ji odvedl do Athén a podle některých pramenů se s ní dokonce i oženil. Amazonky se ovšem rozhodly Antiopu osvobodit, a tak proti Athénám vytáhly do boje.

Jaké ovšem bylo jejich překvapení, když se Antiopa v boji postavila proti nim! Do Thesea byla totiž zamilovaná. Za svou lásku ale bohužel zaplatila životem – během bojů proti Amazonkám padla.

Královna Hippolyta se po neúspěšné výpravě vzdala své moci, prchla neznámo kam a prý se sama žalem utrápila k smrti.

Amazonky v Troji

Poslední známý válečný střet Amazonek byl zaznamenán při obléhání Troje. Bojovnice do legendárního města původně přišly, aby se zúčastnily pohřbu hrdiny Hektora.

Jejich tehdejší královna Penthesileia ale náhle prohlásila, že jeho smrt pomstí, a chopila se zbraně, aby se vydala do nepřátelského tábora vyhledat Hektorova přemožitele Achilla.

Poslední porážka

Mezi Penthesileiou a Achillem se pak odehrál zuřivý souboj, na jehož konci padla královna Amazonek k zemi mrtvá. Traduje se, že jí při tom sklouzla z hlavy přilba, a když Achilles uviděl její krásnou tvář, okamžitě se do ní zamiloval. Bohužel, bylo už pozdě.

Amazonky pak s tělem své mrtvé panovnice odtáhly, ale ještě předtím přísahaly, že už nikdy proti Řekům nepozdvihnou své zbraně.

Byly Amazonky ve skutečnosti ženy Skythů?

Tolik antická mytologie. Ještě před pár lety mnozí tvrdili, že pověsti o Amazonkách jsou pouhým projevem divoké fantazie starověkých autorů. Na základě nejnovějších archeologických a historických objevů ale už s jistotou víme, že Amazonky skutečně existovaly.

Například americká historička Adrienne Mayorová vydala na toto téma obsáhlou knihu a v ní tvrdí, že mnoho znaků, které bývají Amazonkám přisuzovány, velmi přesně odpovídá ženám starých Skythů.

Rány skythských bojovnic

Skythové byli obávaní kočovníci z východních stepí, kteří se dokázali bleskurychle pohybovat na koních a bojovali nejčastěji luky. Archeologické nálezy prokázaly, že velké množství nalezených skythských koster zle posekaných v bitvách patřilo právě ženám.

Archeologové také upozornili, že mohutně stavěné ženy měly prakticky stejná zranění jako muži – bodné i sečné rány, různou měrou zahojené. Nemohly tedy zemřít při nějakém masakru, svá zranění musely nasbírat v průběhu celého svého života v bitvách.

Potetované stejně jako muži

Skythské Amazonky bývaly také velmi bohatě potetované. U řady mrtvých byly nalezeny tetovací soupravy, pomocí nichž si nejen muži, ale i ženy vytvářeli na těle složité obrazce.

Ozbrojené ženy, kvůli tetováním prakticky nerozeznatelné od mužů, se u Skythů rozhodně vyskytovaly velmi často.

Nejnovější analýzy kosterních pozůstatků pomocí DNA ukazují, že asi třetina skythských žen zemřela stejně jako muži, tedy na následky bitvy, a v hrobě leží se svými zbraněmi.

Rovnost při výcviku

Ve skythské společnosti se mohla stát bojovnicí každá dívka, která od dětství podstupovala výcvik v lukostřelbě a v jízdě na koni.

Pakliže se rozvoji těchto dvou základních dovedností věnovala stejně soustředěně jako její chlapečtí vrstevníci, mohla se v nich stát stejně úspěšnou a v bojích posléze byla stejně rychlá a smrtonosná jako muži.

Amazonky z Dahomey

Drsnými válečnicemi, o jejichž existenci není dnes nejmenších pochyb, byly také tzv. Amazonky z Dahomey. Původně šlo „jen“ o skupinu afrických žen, které se daly dohromady kvůli lovu slonů, aby zajistily kmeni potravu, když jejich muži bojovali ve válce.

Jejich nemilosrdnost a urputnost ale v roce 1645 zaujaly krále Dahomey natolik, že z nich učinil svou osobní stráž.

Přežít 9 dní v džungli

Netrvalo dlouho a ze stráže se stala elitní vojenská jednotka čítající 4000 neohrožených žen. Motto Amazonek z Dahomey znělo: „Když jdou vojáci do války, musí zvítězit, nebo zemřít.“ A už jen jejich trénink ukazoval, že to nejsou pouze planá slova.

Velmi se totiž podobal výcviku speciálních jednotek současných armád. Tradiční kurz přežití spočíval v pobytu v džungli. Kadetky sem byly vysílány nahé, bez jakéhokoli jídla, jen s tradiční zbraní jednotky – metrovou mačetou, a musely zde přežít alespoň 9 dní.

Armáda králových manželek

Všechny Amazonky z Dahomey byly formálně provdány za krále a žily v přísném celibátu. I letmý kontakt jakékoli bojovnice s mužem se pak trestal smrtí, protože jako těhotná by nemohla válčit.

Nutno dodat, že malé království Dahomey se díky této elitní jednotce dokázalo postavit i mnohem silnějším sousedům. Brzy také obsadilo celé území současného Beninu a většinu současné Nigérie.

Osudný střet s Francouzi

Amazonky z Dahomey, pochodující pod děsivou korouhví z kůží a kostí nepřátel, byly postrachem celé západní Afriky. Bohužel jen do doby, než okusily příliš velké sousto. V roce 1890 totiž obsadily přístav, který byl francouzským protektorátem.

Tamnímu guvernérovi sťaly hlavu, zabalily ji do francouzské vlajky a poslaly ji svému králi. Rozzuření Francouzi obratem vyhlásili Dahomey válku.

Smutný konec Amazonek

A protože Francouzi už tehdy měli k dispozici kulomety, netrvalo dlouho a elitní jednotka, čítající 4000 Amazonek a vybavená jen starými mušketami, byla rozprášena. Přežilo asi jen padesát bojovnic.

Většina z nich se pak vydala do Spojených států, kde se přidaly ke známé Wild West Show Buffalo Billa. Tak skončily Amazonky. Dnes už je připomíná jen jihoamerický veletok nesoucí jejich jméno.