Připoután tak pevně, že sotva pohne prsty, zoufale zadrží dech, když spatří oblak plynu. Místo milosrdné mdloby přichází křeče a dlouhé minuty utrpení.

Lidé jsou nesmírně vynalézaví. Zejména pokud jde o způsob, jak někoho sprovodit ze světa. Jeden z dopravních prostředků na onen svět měl premiéru před 94 lety.

Inspirace válkou

Americká vláda hledá nový způsob popravování zločinců, protože společnost začíná brblat, že věšení je barbarské a elektrický proud nechutný. Důstojník zdravotnické jednotky major Delos Turner a toxikolog dr.

Allen McLean Hamilton dostávají při vzpomínce na použití bojových plynů za Světové války nápad. „Koncentrovaný plyn vypuštěný do omezeného prostoru by mohl být správným řešením.“ V roce 1921 zkusí jejich nápad Nevada. První pokus však končí fiaskem.

Kat má plyn napumpovat do cely, kde spí k smrti odsouzený, ta je však příliš „děravá“, aby se plyn udržel ve smrtící koncentraci.

První poprava

Úspěšnou premiéru si plyn odbude 8. února 1924 v nevadském Carson City, kdy je hlavní postavou čínský imigrant Gee Jon (1895–1924), odsouzený za chladnokrevnou vraždu.

Poprava se koná v upravené místnosti bývalého vězeňského holičství, kde je Jon připoután k dřevěné židli.

Kyselina chlorovodíková se však v únorovém chladnu špatně odpařuje, a tak trvá dlouho, než koncentrace dosáhne smrtící úrovně a odsouzenec upadne do bezvědomí.

Protože v místnosti plné plynu není možné bezpečně ověřit, zda ještě žije, nechají ho tam pro jistotu celých 30 minut.

Německá inovace

Náklady na popravu plynem se pohybují kolem 2 dolarů (dnes asi 640 Kč), a tak se přidávají další americké státy. V červnu 1934 Colorado, o pár dnů později Arizona, v lednu 1936 Severní Karolina.

V Kalifornii má plynová komora premiéru 2. prosince 1938 kdy jsou v San Quentinu současně popraveni vrazi Robert Lee Cannon a Albert Kessell. O rok později však pojem plynová komora získá nový, mnohem děsivější význam.

Sáhnou po ní totiž Hitler a jeho nacistické zrůdy. Spustí akci T4, která má Německo zbavit postižených. Nejčastěji právě plynem. Německá důkladnost a snaha celý proces maximálně zefektivnit, mění plynové komory v jedno z nejděsivějších zařízení na smrt.

Smrtící sprchy

Sadistický nacista Christian Wirth (1885-1944) přichází s nápadem maskovat plynové komory jako sprchy. Jsou vybudovány v koncentračních táborech od Treblinky po osvětimský Auschwitz-Birkenau, kde nacisté rozjíždí vyhlazovací maraton.

Do komor tu oběti vstupují nahé, a často dokonce pro uklidnění fasují mýdlo. Původně používaný oxid uhelnatý nahradí Cyklon B, plyn určený původně k desinsekci, a Němci s ním v letech 1941-1944 zavraždí 1,1 milionu lidí.

Zhluboka dýchat

V řadě států je sice plynová komora v provozu desítky let, mimo USA se však neprosadí, a americké státy od poprav plynem také upouští. Vyžaduje totiž aktivní spolupráci odsouzence.

„Abyste netrpěl a proces se urychlil, musíte zhluboka dýchat,“ dostává odsouzenec instrukce před popravou. Většina z nich to však tváří v tvář smrti nedokáže a zoufale snaží zadržet dech co nejdéle. Někdy pak trvá trýznivé umírání pět minut i déle.

Plyn postupně nahrazují smrtící injekce a na přelomu tisíciletí už zůstává plynová komora pouze v pěti státech jako alternativa.

Renesance dusíkem?

V posledních letech zažívá plynová komora malou renesanci.

Směs do smrtících injekcí je totiž nedostatkovým zbožím, popravy musejí být odkládány, navíc často dochází k nepříjemným nehodám, při nichž se odsouzenec místo poklidného bezvědomí desítky minut zmítá v bolestech.

Znovu se tak dostává ke slovu plynová komora, kde má kyanovodík nahradit jako smrtící látka plynný dusík.