Říká se jí chléb Asie a jen těžko si lze bez ní představit běžný život. Dobře to ví přibližně čtvrtina obyvatel naší planety, pro které je rýže základním stavebním kamenem jejich jídelníčku. Celkem pokrývá zhruba 20 procent kalorické spotřeby lidské populace.
Je levná, zdravá, dobře se tráví a pěstuje se ve více než sto zemích.
Známé japonské přísloví praví: „Dej chudákovi misku rýže, nasytíš ho pro tu chvíli. Nauč ho rýži pěstovat a nebude celý život hladovět.“ Historie rýže, to je putování po kontinentech, exkurze do světových kuchyní i brodění se malebnými rýžovými terasami.
Je to život!
Začátek cesty rýžových zrnek na stoly milionů strávníků leží s největší pravděpodobností v daleké Číně. Právě tady, konkrétně v povodí Perlové řeky, je rýže před 8 200 až 13 500 lety domestikována. Podle tamních legend se kdysi zemí proženou ničivé povodně.
Zahubeny jsou rostliny i většina živočichů. Před smrtí hladem zachrání Číňany pes, který jim na ocase přinese pět žlutých semen. Po zasazení z nich vyroste právě rýže. Pro řadu místních představuje větší klenot než perly nebo drahokamy.
„Rýže není jen potravina. Rýže je život,“ dokumentuje její výsadní pozici jedno z čínských přísloví. Jak pevnou součástí tamní historie je, dokazuje i fakt, že škrob z rýže přidávají dělníci do malty při stavbě Velké čínské zdi.
Trvá pěknou řádku let, než přeruší pupeční šňůru s Asií a ze své domoviny vyrazí na exkurzi po světě. Kolem roku 300 př. n. l. se díky Alexandru Velikému (356–323 př. n. l.) a jeho vojskům podívá do slunného Řecka.
Dál do Evropy putuje v dobách Římské říše, kdy se zabydluje zejména ve Středomoří. Odtud je pak už jen krůček do severní Afriky.
Kuchyňský pilíř
Její obliba stoupá s každou novou úrodou, stejně jako počet míst, kde se začíná pěstovat. Ze španělské Andalusie se rozšíří na Sicílii, kde ze začátku leží mezi pytlíky s kořením a mele se hlavně na mouku.
Do Francie ji přitáhnou z arabského světa křižáci. V pozdním středověku však evropský rozkvět rýže zbrzdí obvinění ze šíření malárie. Stojaté vody potřebné pro základ rýžového pole jsou totiž ideálním prostředím pro komáry.
Řada měst tak odrazuje své obyvatele od pěstování rýže jako součást preventivních kroků proti nemoci. To už však míří asijský poklad dál. Brány mu otevírá Nový svět, kam ho v 16. století přivážejí evropští osadníci (ve stejném století rýže obohacuje i český jídelníček.) Později sem dorazí také společně s africkými otroky.
Největší rozmach v pěstování rýže zažije Amerika po válce mezi Severem a Jihem. Postupně se stává jednou z nejrozšířenějších obilnin naší planety. K dispozici je široká paleta barev, vůní, konzistencí i nutričních hodnot.
Na celém světě byste našli přes 8 000 různých druhů rýže. Je nedílnou součástí mnoha tradičních národních jídel, nezastupitelným pilířem mimo jiné italské nebo jihoamerické kuchyně.
Životodárná plodina
Zemí zaslíbenou ovšem pro ni zůstává Asie. Pěstuje a konzumuje se tu přes 90 % světové produkce. Ze zhruba 500 milionů tun, které čítá její roční produkce, jich valná většina pochází z Číny, Indie, Bangladéše a Indonésie.
Závisí na ní životy několika miliard lidí. Stačí, aby si monzun, pro rýži tak životodárný, dal na čas a výnosy klesají. Navíc, vybudovat takové rýžové pole není nic jednoduchého. Nestačí jen zbavit se pár stromů a křovin, vysbírat kamení a poorat.
Rýžová pole se vrývají do horských úbočí v sofistikovaných terasovitých kaskádách či se lopotně vydobývají z mokřin a zátopových území. Základem je vydatná závlaha. Je proto potřeba postavit důmyslný systém hrází, vykopat kanály k nejbližšímu vodnímu zdroji a hráze opatřit propustmi, aby rolníci mohli přesně nastavovat hladinu vody podle výšky rostlin.
Rýži zaplavení nevadí, na rozdíl od plevelů. Základem pole je tvrdé jílové podloží, bez něho by se voda prostě vsákla do země. Jelikož by ale jíl nedokázal plodinu uživit, musí ho překrývat silná vrstva půdy.
Ačkoliv do pěstování rýže fušuje moderní zemědělská technika, jejím základem nadále zůstávají lidské ruce. Za každým s nespočtu sáčků vyskládaných v regálech obchodů se skrývají hodiny poctivé manuální dřiny.
„Každé zrnko je zaplaceno kapkou potu,“ hlásá trefně vietnamské přísloví.
Talíř rýže – půl zdraví
Rýže nelahodí jen chuťovým buňkám. Vřelé díky za ni posílají i další části těla. Blahodárná obilnina obsahuje velké množství aminokyselin, vitamin B a E, draslík i železo, pomáhá v těle regulovat obsah vody, čistí trávicí trakt a při pravidelné konzumaci navíc snižuje hladinu cholesterolu.
A to je jen začátek. Je lehce stravitelná, nezpůsobuje nadýmání. Jako základní potravina zamezuje překyselení buněk a ukládání tuku v problémových partiích. Je vhodná nejen při regulaci váhy. Díky pomalému uvolňování cukru do krve je ideální i při cukrovce nebo hypoglykémii, snižuje krevní tlak.
Prospívá rovněž kvalitě vlasů, nehtů, pokožce a kostem. Dokonce zlepšuje stav kůže při lupence. Posiluje také imunitní systém, pomáhá snižovat riziko rakoviny tlustého střeva, prsu a prostaty. Vývar z rýže je užitečný při vysokých teplotách a zánětech.
Tekutý klenot
Své místo ale nemá pouze na talíři. Prospěšná je i jako průmyslová surovina. Třeba v podobě rýžových cigaretových papírků. V minulosti funguje i jako rituální prostředek a platidlo. Oblíbeným japonským nápojem a jedním z největších asijských vývozních artiklů je rýžové víno nazývané saké.
Objeveno je v Japonsku, zhruba ve 3. století našeho letopočtu. Kromě něj se z rýže v Asii vyrábí i pivo nebo indický alkoholický nápoj arak – pálenku chutí i vůní připomínající rum.