Jen co kalifornské pobřeží pohladí první sluneční paprsky, 11letý Frank vyskakuje z postele a nedočkavě utíká na terasu. Nestačí se divit – noční mráz jeho limonádový experiment přeměnil na kus ledu! Právě nevědomky stvořil jednu z nejoblíbenějších sladkých pochoutek v dějinách…
Nechte si pohýčkat chuťové buňky a vydejte se společně s EPOCHOU po stopách třech dnes již všedních dobrot, jejichž původ vás možná překvapí.
1. Slabost vznešeného karbaníka
Co: Sendvič
U stolu vydrží s protihráči vysedávat celé hodiny. Jednoho pozdního večera roku 1762 je zrovna uprostřed partie karet, která nebere konce. Napjaté ticho přeruší hlasité zakručení žaludku.
S příborem by se ale nemohl na hru pečlivě soustředit, vstát od stolu a odebrat se do jídelny se mu také nechce. Při pomyšlení na jeho oblíbené plátky hovězího masa se mu ale sbíhají sliny.
Vtom dostane britský státník John Montagu, 4. hrabě ze Sandwiche (1718–1792) geniální nápad.
Na titulu záleží
Od komorníka si nechá donést dva krajíce chleba proložené studeným masem – takhle se může najíst rukama, aniž by umastil nebo dokonce odložil karty! Není však prvním, kdo si na obloženém chlebu pochutná – nižší společenské vrstvy ho konzumují běžně.
Protože je však hrabě díky svému postavení ostře sledovaným mužem, dá sendvičům jméno. To ale mohlo být naprosto jiné. Jeden z jeho předků dostane společně s nabídkou titulu hraběte také možnost volby mezi městy Sandwich a Portsmouth.
„Kdyby si tehdy vybral Portsmouth, mohli bychom dnes jíst portsmouthy,“ usmívá se Steve Laslett z British Sandwich Association.
2. Pomsta je slaná
Co: Bramborové lupínky
Středa 24. srpna 1853 se chýlí ke konci a do luxusní restaurace Moon’s Lake House v městečku Saratoga Springs se na pozdní večeři chystá jistý zámožný muž. Usadí se, objedná si z jídelního lístku a čekání si zkrátí listováním novinami.
Jakmile jídlo přistane na stole, s chutí se do něj pustí. Čeká ho ale zklamání. „Tohle se vůbec nedá jíst,“ pomyslí si a nechá pokrm vrátit do kuchyně s tím, že plátky brambor jsou příliš silné a málo opečené.
Taková stížnost šéfkuchaře George „Cruma“ Specka (1824–1914) rozzuří. Usměje se a rozhodne se náročnému hostovi pomstít.
Příjemné překvapení
„Však já mu ukážu,“ mne si ruce. Novou porci brambor nakrájí na téměř průsvitné plátky, osolí, usmaží v rozpáleném oleji a vítězoslavně předloží před zákazníka. Ten je však k jeho velkému překvapení originálním kulinářským výtvorem přímo nadšen!
Restaurace bramborové lupínky zařadí do svého menu pod názvem Saratoga Chips, z Cruma se stane uznávaný kuchař, otevře si vlastní podnik a čipsy se postupem času rozšíří do celého světa.
3. Dětský experiment
Co: Nanuk
Na osvěžující zmrzlině si pochutnávají již starověké civilizace, Evropanům ji má na konci 13. století představit Marco Polo (1254–1324), který recept na pochoutku podobnou ovocnému sorbetu přiveze z Číny.
Na praktický nanuk na špejli si ale svět musí počkat až do roku 1905. Tehdy je Franku Eppersonovi (1894–1983) pouhých 11 let, když ve svém domě v Kalifornii experimentuje s vodou a ochucenou sodovkou v prášku.
Jednoho chladného zimního večera se odebere ke spánku, na terase však nechá stát sklenici s citronovou limonádou a míchacím dřívkem uvnitř.
Zaplní díru na trhu
Během noci teplota klesne pod bod mrazu a nápoj zmrzne na kámen. Když se k němu Frank ráno vrátí, zvídavě jej okusí a s úžasem zjistí, že je mnohem chutnější než v tekutém stavu!
Zmrzlinu na špejli začne podomácku vyrábět pro kamarády, kteří se jí nemohou nabažit, a vynález si v roce 1923 nechá patentovat pod názvem Epsicle (Epperson + icicle – angl. rampouch), který se později změní na Popsicle (z angl.
lollipop – lízátko), pod nímž se proslaví po celém světě. Eppersonovy nanuky jsou nejen dětmi oblíbené dodnes – každoročně z mrazáků mizí po miliardách.
