Benátský kupec Marco Polo hodně ve svém cestopise Il Milione podrobně popisuje třeba různé druhy vína z hroznů, rýže a cukrové třtiny, nikde není ani zmínka o čaji. Zřejmě mu nápoj nepřišel dost zajímavý.

„Představa, že by se vnímavý pozorovatel Polova kalibru po sedmnácti letech pobytu v Číně alespoň stručně nezmínil o popularitě tohoto nápoje, je i přesto dosti problematická,“ míní současná britská historička Frances Woodová o benátském kupci Marku Polovi (1254–1324) a jeho cestopisu Il Milione.

Nezdá se ani, že by některá líčení z knihy vyškrtl písař Rustichello. Je ale pravda, že původní rukopis Milionu se nedochoval. Vzniklo ovšem přes sto opisů a také překladů (nejstarší český překlad pochází z roku 1400).

Všimne si papírových peněz

V knize chybí i další čínský zvyk: kruté praktiky svazování ženských chodidel.

Přitom Polo ženy, popisuje například u manželek obchodníky z Chang-čou si všímá, že jde o „elegantní dámy, oděné v hedvábí a ozdobené šperky.“  „Přestože se v Milionu několik zmínek i o ženách vyskytuje, o praktikách svazován chodidel tu nenajdeme nic,“ reaguje Woodová.

Vrcholem je ale skutečnost, že opomíjí i Velkou čínskou zeď. „Musíme si ale uvědomit, že ve 13. století byla možná tato monumentální zemská hradba chápána trochu jinak než dnes a také ještě neměla takovou délku,“ hájí dobrodruha tentokrát britská dějepisářka.

Na druhou stranu Polo popsal spoustu zajímavých vynálezů, například líčí papírové peníze, tiskařský lis nebo střelný prach.

Popletené výpravy

Bez Polova zájmu nezůstane ani Japonsko, o kterém tvrdí, že „nalézá se tam ve velké hojnosti zlato, avšak král nerad dává souhlas k tomu, aby se z ostrova vyváželo, proto tam přichází málo obchodníků a zřídka tam připlouvají lodi z jiných krajin“.

Vypráví, že japonský panovník má palác ze zlata, všude je spousta perel a také velká naleziště drahokamů. Právě proto si na doslova pohádkově bohatý ostrov brousí zuby i Kublajchán.

„Když velký chán Kublaj slyšel od obchodníků nebo vypravěčů o bohatství ostrova Cyampagu, poslal tam dva své šlechtice s převelikým vojskem, aby podrobili onen ostrov jeho vládě,“ popisuje invazi do Japonska roku 1274. Pokračuje řáděním mořského živlu:

„Jednou se stalo, že se na moři zvedla bouře a silný vítr vrhal lodi Tatarů proti břehu. Námořníci radili, aby lodi odpluly dál od země a veškeré vojsko na ně nastoupilo“.

Chyby očitého svědka

Kublaj pošle na japonské ostrovy dvě výpravy, první roku 1274, druhou roku 1281. Polo se v textu knihy zmiňuje o obou cestách, jenže jeho popis odborníci neberou vážně. „Plete si je, mísí detaily z první expedice s tou druhou.

Ve zprávě o první invazi kupříkladu vzpomíná na tajfun, který flotilu zasáhl při odjezdu z Koreje k japonskému pobřeží. To se však stalo až v roce 1281,“ poznamenává archeolog Petrella.

Někdo možná namítne, že ve víru spousty dalších zážitků, které Marka na cestě potkaly, se mohl snadno splést. Po letech si jednoduše zážitky spojil dohromady. Petrella ale takový argument neuznává.

„Copak je možné, že by si očitý svědek tyto dvě události, které dělilo sedm let, popletl?“ dává rázně najevo své pochybnosti.