Slavnostní šaty oblékáme, aby nám to slušelo, bundu, aby nám nebyla zima, a skafandr, abychom přežili! Co všechno musí umět, aby zvládl tuto nejvýsostnější funkci? A jak bychom se v něm asi cítili na případné cestě do vesmíru?
V kosmické lodi nebo v prostorách Mezinárodní vesmírné stanice jsou astronauti před hrozbami vesmíru chránění. Uvnitř jsou nasimulovány podobné podmínky, jako máme na Zemi.
Jakmile je však třeba vystoupit ven, bez obřího skafandru zvaného EVA (Extra-Vehicular Activity) nemůžete ani na krok!
Jako v nafouknutém balónu
Ve vesmíru jsme především mimo dosah zemské atmosféry. A bez atmosféry není tlak! Jak je známo, s klesajícím tlakem klesá teplota varu kapalin – začala by se nám tedy doslova vařit krev v žilách?
I pokud by k tomu nedošlo, minimálně by se nám odpařila veškerá vlhkost z povrchu těla. Ještě větší hrozbu pak přestavuje plyn v plicích, který se ve vakuu začne rozpínat a hrozí jejich protržení! Ve skafandru tedy musí být uměle udržován ideální tlak. Uvnitř si budete připadat asi jako ve správně nafouknutých pneumatikách.
V klidu dýchejte
Zadržet dech ve vesmíru rozhodně nezkoušejte. Právě tehdy by vám nadouvající se plíce mohly prasknout. Skafandry si naštěstí s dýchaním poradí a většina z nich z důvodu nízkého tlaku zásobuje astronauta rovnou čistým kyslíkem.
Zásoby kyslíku si ponesete v jakémsi batohu na zádech nazývaném PLSS (Portable Life Support System), který obsahuje také zdroj pro chladící systém či nádrž na odběr oxidu uhličitého z vydechované vzduchu. Kdyby se vám ho v helmě nahromadilo příliš, může vás to zabít!
Zima rozhodně nebude!
Vesmír je plný teplotních extrémů. Ovšem ve volném prostoru se díky reliktnímu záření zbylém po velkém třesku udržuje stálých 2,7 kelvinů, tedy -270 °C! Mrazu se však nemusíte bát, dokonalou tepelnou izolaci zajišťuje mnoho vrstev speciální materiálů.
Paradoxně vás ve skafandru potrápí spíše horko, které vytváříte si svým vlastním pohybem. Nadměrným pocením může snadno dojít k dehydrataci, a proto je nutné chlazení.
Dříve se ve skafandrech používaly jakési větráčky, dnes je uvnitř vetkaná síť trubek naplněných vodou. Od přehřívání má pomoci i fakt že je skafandr bílý.
Ochrana před vetřelci
Stoprocentní „nic“ zas ve volném kosmickém prostoru není. Mimo ochranná křídla atmosféry všude kolem létá spousta mikrometeoritů, běžně dosahujících rychlosti kulky! Neprostřílí vás tedy skrz naskrz?
Žádný strach, skafandr je vyroben ze směsi superodolných materiálů. A co nebezpečná radiace? Vrchní vrstva obleku by měla smrtící paprsky alespoň částečně odrážet, na helmě může mít tuto funkci například tenká průhledná vrstva zlata.
Něco na tělo
A co si obléci pod ten obří krunýř? Vlastní spodní prádlo ani náhodou! Součástí skafandru je speciální vnitřní vrstva , doslova prošpikovaná chytrými funkcemi.
Je v ní nejen síť hadiček pro regulaci tělesné teploty, ale také třeba zařízení pro sběr moči, senzory pro monitoring základních tělesných funkcí či systém pro přísun pitné vody.
Některé výpravy mimo vesmírnou stanici trvají i 8 hodin, za tu dobu budete mít jistě žízeň, ale také možná i hlad. V helmě je ukryté i malé občerstvení v podobě cereální tyčinky – musíte jí ale sníst celou najedou, jinak by vám kolem hlavy poletovaly drobky!
Oči a srdce
Ať už chcete vidět na opravu přístroje na vesmírné stanici, nebo se jen kochat úchvatným pohledem na modrou planetu, musíte mít správnou přilbu.
Hledí z odolného polykarbonátu je zbarvené proti odleskům, má odmlžovací systém a jsou v ní i zabudována světla, která poslouží jako baterka. Nechybí samozřejmě sluchátka s mikrofonem, pomocí nichž astronaut komunikuje s okolím.
Srdcem celého skafandru je ale ústřední ovládací panel DCM (Display and Control Module), tedy krabička plná displejů a spínačů umístěná na břiše, která kontroluje všechny funkce. A jak na ni vlastně uvidíme? Pomocí zrcátek umístěných na rukávech.
Jakou velikost?
Astronauti mají různé konfekční velikosti a pro každého se nový skafandr určený k výstupu rozhodně nevyrábí. Jak to tedy vyřešit, aby každému padl?
Skafandry s názvem EMU, které se v současnosti používají na Mezinárodní vesmírné stanici, se právě z tohoto důvodu skládají z několika různě kombinovatelných. Přesto však může být správná velikost velkým problémem.
Když mají v březnu 2019 poprvé v historii vystoupit do volného kosmu dvě ženy, pro obě skafandr ve vhodné velikosti není k dispozici! Christina Kochová (*1979) si tak musí na svoji příležitost půl roku počkat.
Uf, to je tíha!
Kdybyste si skafandr používaný na Mezinárodní vesmírné stanici oblékli na Zemi a stoupli si na váhu, k vlastní hmotnosti se vám připočte ještě 127 kg!
Ve vesmíru ve stavu mikrogravitace to naštěstí nepocítíte, ale rozhodně to neznamená, že v něm budete jen tak s lehkostí poskakovat.
Pro pohyb v neohrabaném obleku absolvují astronauti náročný trénink, a aby v něm vůbec mohli chodit či hýbat rukama, jsou uvnitř ukryté různé pomocné klouby. Pohyblivost je jednou hlavních met pro vývoj skafandrů k budoucí kolonizaci vesmírných těles.
Na dlouhodobý pobyt na Měsíci či na Marsu rozhodně bude třeba něco pohodlnějšího.