„Uveďte tajnou policii, tak důležitou a blahodárnou pro zdar státu znovu do pořádku,“ žádá nový císař František I. odvolaného policejního ministra. Jan Antonín Pergen cítí zadostiučinění.

Konečně bude moci znovu pokračovat v policejním špehování, které mu Leopold II. znemožnil.

Císař Josef II. (1741–1790) chce připravit velkou policejní reformu.

„Potřebuji změnit rakouskou vnitřní správu a vy se toho úkolu ujmete,“ přikáže v roce 1782 dolnorakouskému maršálkovi a místodržícímu, hraběti Jana Antonínu Pergenovi (1725–1814). Právě on je tou pravou osobností pro budování policie.

 V zákulisí vnitřní rakouské, ale i mezinárodní politiky se pohybuje jako ryba ve vodě, ale navíc je i loajální k habsburské monarchii. V letech 1766–1772 vede „diplomatickou policii“, jak svůj úřad sám nazývá.

Trefnější pojmenování je ale diplomatická špionáž, protože se zabývá třeba ukradením šifrovacích klíčů francouzským diplomatickým úředníkům.

Strach ze zneužití

Pouští se do práce a buduje tajnou policii. Ovšem císař Josef II. si najednou není jistý. Možná tuší, že taková organizace se dá i velice snadno zneužít. „Působil poněkud nevyhraněným dojmem.

Na jedné straně vznik nové policejní organizace podporoval, ale na druhé straně váhal v oblasti šíře jejích kompetencí,“ píše současný historik Jaromír Slušný.

Nakonec se ale Josef II. přece rozhodne a 1. března 1782 podepisuje příkaz, který nařizuje zřízení funkce městského hejtmana. Ten se zodpovídá policejnímu řediteli. 12. února 1785 vznikají pro české země tři policejní ředitelství, a to v Praze, Brně a Opavě.

Opouští teplé místečko

Policejní špiclování, které se začíná čile rozmáhat, ovšem málem skončí smrtí Josefa II. Jeho mladší bratr a nástupce na císařském trůně Leopold II. (1747–1792) si na policejní hlášení moc nepotrpí.

Otce reformy dokonce propouští ze svých služeb. Odstavený ředitel si ale počká a dobře udělá. Leopoldův nástupce císař František I. (1768–1835) ho vrací opět do hry. Policejním ředitelem pak zůstává až do roku 1804.

Císař se bojí revoluce

František I. se totiž bojí, aby v Rakousku nedošlo k revoluci podobně jako ve Francii. Tajná policie má být jednou z jeho zbraní proti nebezpečným revolucionářům. Osvědčuje se. Pergen nyní naplno ukazuje svoje schopnosti.

 V roce 1794 se jeho konfidentům podaří objevit spiknutí jakobínů, kteří se dostali až do těch nejvyšších kruhů vídeňské policie.