Tento nepříjemný parazit nás bohužel neohrožuje jen během letních prázdnin, jak si často myslíme. Aktivita klíšťat, a tedy možnost nákazy člověka klíšťovou encefalitidou a dalšími nemocemi trvá od počátku teplých jarních dní až do konce října. Pokud je teplé zima, mohou dokonce hrozit i později.

Pokud zrovna nemrzne a země není pokryta sněhem, vždy hrozí riziko, že chytíme klíště. I když je v létě toto nebezpečí nejvyšší, trvá téměř po celý rok.

Český hydrometeorologický ústav proto pravidelně vydává předpověď aktivity klíšťat, která aktuální riziko napadení tímto parazitem ukazuje.

Mráz, nepřítel klíšťat

Pokud počasí klíšťatům přeje, mohou vykazovat zvýšenou aktivitu také v březnu a listopadu, a proto se předpověď hydrometeorologického ústavu o tyto dva měsíce prodlužuje.

Po zbytek roku, tedy v období prosinec až únor, je nebezpečí přisátí na člověka či zvíře minimální. Pokud celý den mrzne nebo je země pokryta sněhem, je prakticky nulové.

Parazit pod lupou

Věděli jste, že klíště není brouk, ale příbuzný pavouků? Možná toho o klíštěti nevíte mnohem víc. Poznat nepřítele je přitom klíč k účinné ochraně. Ixodes ricinus, tedy klíště obecné, patří do skupiny pavoukovců, tedy mezi pavouky, štíry, sekáče a roztoče.

Svědčí o tom už první pozornější pohled na jeho tělo. Malý parazit má totiž čtyři páry nohou, zatímco hmyz jen tři páry. Nohy klíštěte jsou pokryté drobnými chloupky a zakončené malým drápkem.

To roztoči výrazně usnadňuje přichycení na trávu a jinou vegetaci a samozřejmě i na procházející kořist.

Chobotek v akci

Tělo klíštěte se skládá z hlavové části a vlastního těla. Hlavovou část tvoří dvě makadla (palpy), dvě klepítka (chelicery) a chobotek (hypostom).

V okamžiku nalezení vhodného místa pro přisátí klíště roztáhne makadla a vysune klepítka, kterými se zachytí v pokožce a poruší kožní kryt. Klíště poté začne klepítka zatahovat zpět, čímž velkou silou vtlačí do ranky chobotek.

Proč bodnutí nebolí?

Ten je opatřený dozadu otočenými zoubky (podobně jako rybářská harpuna), které znesnadňují vytažení roztoče z kůže. Parazit navíc vylučuje sliny vytvářející v okolí chobotku „cementovou“ vrstvu, která znesnadňuje odstranění klíštěte.

Sliny dále zabraňují srážení krve a usnadňují klíštěti sání. Na rozdíl třeba od slin komárů však neobsahují látky způsobující otok a svědění.

Jak útočí?

Proti například komárovi má klíště značnou nevýhodu v tom, že nemůže létat. Muselo si tedy vytvořit vlastní taktiku při „honu“ na hostitele. Jeho předností je především nepatrná velikost a uzpůsobení těla.

Při číhané na teplokrevného hostitele vyleze klíště nejčastěji na vrcholek stébla trávy, kde se zachytí zadníma nohama a trpělivě čeká. Orientuje se pomocí chemických čidel pro oxid uhličitý, která má umístěna na předním páru nohou.

Ty má roztažené ve vzduchu před sebou a vyčkává, až trávou projde zvíře nebo člověk.

Kde hrozí nebezpečí?

V ten okamžik se přichytí a dříve nebo později si na jeho těle najde vhodné místo k přisátí. Z toho vyplývá, že riziko chycení klíštěte je především na travnatých místech, nejčastěji v lese.

Tito paraziti na člověka tedy nepadají shora ze stromů, jak si mnozí lidé představují. Sliny klíšťat fungují jako lepidlo, díky kterému se parazit lépe usadí na pokožce. Obsahují navíc speciální látky, které místo přisátí umrtví, aby kousnutí nebylo cítit. Nemusí se tedy obávat, že bychom po něm plácli jako po komárovi.

200x zvětší velikost

Hladový dospělý jedinec je přitom menší než sezamové semínko a snadno ujde pozornosti. Při sání krve dokáže klíště zvětšit svůj objem více než 200x. Po nasátí pak dosahuje velikosti jednoho centimetru a více.

V tomto případě však už klíště může přenést na svou kořist infekční onemocnění, nejčastěji klíšťovou encefalitidu nebo lymskou boreliózu.

Pozor na novou nemoc!

V klíšťatech byl nedávno objeven nový mikroorganismus, který způsobuje závažnou infekci. Ta je velmi nebezpečná pro osoby s oslabenou imunitou. Tento nově objevený patogen byl nazván Candidatus Neoehrlichia mikurensis a napadá cévní výstelku.

Způsobuje vážné zdravotní komplikace spojené s poruchami oběhového systému, vysokými horečkami a bolestí svalů a kloubů.

Přináší smrt

Onemocnění bylo objeveno teprve v roce 2010 a je zvláště nebezpečné pro osoby se sníženou obranyschopností, tedy pro pacienty s autoimunitními nemocemi, poruchami krvetvorby, onkologické pacienty, pacienty bez sleziny nebo po transplantacích.

Neoehrlichióza byla ale popsána i u naprosto zdravých osob. Jeden takový případ skončil dokonce úmrtím pacienta.

Podceňovaná hrozba

Hlavní nebezpečí této nemoci spočívá v tom, že pokud není správně diagnostikována, může být považována za hematologické či autoimunitní onemocnění nebo nesouvisející cévní příhodu. To pak může vést k nesprávné léčbě.

Pokud je neoehrlichióza správně diagnostikována, léčba je poměrně jednoduchá. Nejvyšší výskyt infikovaných klíšťat je ve střední Evropě včetně České republiky. Ze vzorků analyzovaných v roce 2018 bylo téměř 6 % klíšťat přenašeči neoehrlichie.