Jejich rodina je trochu záhadou. Jméno Polo je ve 13. století poměrně obvyklé a v Benátkách nejsou jediní. Jejich původ možná sahá až do Dalmácie. Ačkoli sám Marco v cestopise líčí, co všechno poznal, informacemi o svém životě šetří.
Benátky, kde se kupecký synek v září 1254 narodil, jsou rušnou obchodní křižovatkou. Mohutné koráby odplouvají na širé moře a vracejí se z Dálného či Blízkého východu naloženy orientálním kořením, jižním ovocem i drahými látkami.
Markův otec Niccolo Polo (asi 1230-1294) se svými bratry Maffeem a Markem založili obchodní společnost. Úspěšní kupci míří se svými obchody daleko za hranice Benátského zálivu.
Politika nepřeje obchodu
Marku Polovi (1254-1324) je šest let, když otec Niccolo a strýc strýc Maffeo odjíždějí na dlouhou cestu. Roku 1260 oba bydlí v benátské čtvrti Konstantinopole, dnešního Istanbulu. Z města ale brzy odcházejí do krymské Soldaje, kde je bezpečněji.
Jak se ukázalo, byl to prozíravý krok, stihli zmizet krátce před dobytím Konstantinopole (1261) byzantským císařem Michaelem VIII. (1224-1282). Plují ústím Volhy do Kaspického moře.
Války mezi mongolským knížetem Barkou a Alauem, vládcem v Persii, je ale zaženou ještě dál. Polové se roku 1264 dostali až do Buchary, kde se přidali k poselstvu perského panovníka Hülägüho putujícího k mongolskému vládci Číny.
Potřebuji sto křesťanů
Kupci dobře znají jazyk i poměry a láká je nové dobrodružství i obchodní možnosti. Cíle cesty dosáhli o dva roky později: „A tak v jednom plném roce přišli k největšímu králi všech Tatarů, jemuž říkají Kublaj.
Ten se v jejich jazyce nazývá velikým chánem a v jazyce latinském velikým králem králů.
Příčina prodloužení cesty byla pak ta, že pro velké sněhy a rozlití řek museli cestou vyčkávat až napadlý sníh a rozlité vody pominuly.“ Kublajchána (1215-1294) ale více než obchod zajímá evropská kultura a náboženství.
Pozorně naslouchá vyprávění návštěvníků a potom sestavuje dopisy určené papeži a evropským panovníkům, v nichž žádá o křesťanské misionáře, kteří by šířením své víry nahradili buddhistické modlářství.
Glejt pro bezpečnost
Kublajchán propouští Niccola a Maffea na cestu zpět. Na první část pouti jim poskytuje jako doprovod i jednoho ze svých důstojníků. Průkazem, otevírajícím všechny dveře, je zlatá deska, tzv. kuej s vyrytým textem: „Pod ochranou věčného nebe!
Smíš teď vzdát nejhlubší úctu Velikému chánovi! Kdo tak neučiní, není hoden života a musí zemřít!“ zaručuje, že jim nikdo neodepře pomoc. Nemusejí se starat o nocleh, jídlo, čerstvé koně i místní průvodce, aby nezabloudili.
Do světa na zkušenou
Marco byl příliš malý, aby se zúčastnil cesty. Jeho matka zemřela během dlouhých let čekání na návrat manžela a kluk zůstal na krku svému strýci Markovi staršímu.
Ten se staral o benátský dům a obchody a vzdělávání svého synovce podcenil. Niccolo a Maffeo po návratu do Benátek roku 1269 zjistili, že papež Klement IV. zemřel a své poselství nemají komu odevzdat. Na volbu nového papeže čekají dva roky.
Nakonec se spokojí jenom s průvodním dopisem papežského legáta z Acre. Ten je ale nakonec přece jenom zvolen papežem Řehořem X. (1210-1276). Niccolo se rozhodne s sebou na další výpravu vzít i sedmnáctiletého Marka.
Myslí si, že to pro něj bude přínosnější zkušenost než biflování ve škole. Cesta bude dlouhá 9000 kilometrů a plná nejrůznějších nástrah.
