Alexandrijská knihovna patřila mezi nejvýznamnější centra vzdělanosti starověkého světa. O jejím vzniku něco víme, ale jak zanikla, zůstává dodnes záhadou. Má její zkázu na svědomí slavný Julius Caesar?

Starověká Alexandrie se nacházela v severní Africe na pobřeží Středozemního moře. Oficiálně ji založil v roce 331 př. n. l. Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.) jako první z velkého množství stejnojmenných měst.

Podle francouzského vědce Alaina Vérona z Univerzity Paula Cézanna v Marseille ale bylo toto území osídleno už před 4500 lety. Když Alexandr Veliký zemřel, vládu v Egyptě po něm převzal Ptolemaios I. Sótor (367–283 př. n. l.) a stanovil Alexandrii hlavním městem.

Centrum vzdělanosti

Pro další generace se tak město stalo nejdůležitějším vědeckým, kulturním a obchodním centrem. Ptolemaios totiž toužil vybudovat věhlasné město a založit muzeum v řeckém stylu. Proto pověřil Aristotelova žáka Demétria z Faléru (350–283 př. n.

l.), aby navrhl takovou instituci, která bude převyšovat všechny ostatní. A tak se v roce 283 př. n. l. zrodila Alexandrijská knihovna jako součást božského chrámu vědění, Múseiodinu.

První katalog

Knihovnu měli na starost správci, kteří dohlíželi na nákupy a vedení katalogu, starali se o originální spisy, zajišťovali restaurování poškozených děl a ověřovali důvěryhodnost textů. První seznam děl sepsal v roce 250 př. n. l.

básník Kallimachos z Kyrény včetně podrobných informací o autorech. Použil také první systém knihovnického třídění, který spočíval v dělení autorů na dramatiky, epické a lyrické básníky, filozofy, historiky, řečníky, rétoriky a další.

Ukradené originály

Dlouhá desetiletí knihovna jenom vzkvétala. Když nastoupil na trůn panovník Ptolemaios III. (284–222 př. n. l.), chtěl mít v knihovně veškeré knihy tehdejšího světa. Nařídil proto dovést všechny dostupné knihy do Alexandrie, kde měl být pořízen jejich opis.

Když už ale knihy jednou zabavil, originály si nechal a vracel pouhé kopie. Takto si z Athén vypůjčil například drahocenné rukopisy autorů Aischyla, Sofokla nebo Euripida.

Benefity pro inteligenci

Na místo se pro sjížděli vědci a badatelé z celého světa. O ty bylo také královsky postaráno. V blízkosti knihovny měli zajištěné ubytování i stravu, pobírali plat, a navíc nemuseli platit daně. Splnit museli pouze jediný úkol.

Překládat knihy ze syrštiny, hebrejštiny, perštiny nebo egyptštiny. Takových výhod využívali například Euklides, Erastothenes nebo Archimedes. Spisy zahrnovaly tehdejší poznatky v oboru matematiky, astronomie, fyziky, lékařství nebo historie.

Vpád římského vládce

O tom, proč vlastně Alexandrijská knihovna zmizela, se vedou dlouhé debaty. Jedna z nejčastějších teorií souvisí s Juliem Caesarem (100–44 př. n. l), který se v roce 48 př. n. l.

dostal po bitvě u Farsálu do Alexandrie, jelikož pronásledoval své nepřátele, kteří prchli do Egypta. V čele uprchlíků stál římský vojevůdce Pompeius (106–48 př. n. l.), který chtěl v Egyptě shromáždit nové vojsko.

Ještě než Caesar vpadl do Alexandrie, byl Pompeius úkladně zavražděn. V té době probíhala v Egyptě občanská válka, ve které stál na jedné straně faraon Ptolemaios XIII. a na druhé jeho sestra Kleopatra.

Caesar v obležení

Římský vojevůdce se zřejmě kvůli Kleopatře do konfliktu zapojil, což se faraonovi nelíbilo a vyslal na Caesara egyptské vojsko.

Ten, jelikož byl vynikajícím stratégem, věděl, že se s velkou přesilou nemůže střetnout v otevřené bitvě, zabarikádoval se proto v jedné z částí Alexandrie. Caesarovi vojáci nejprve bránili každou ulici a přístav, kde kotvily válečné lodě. Když Caesar pochopil, že přístav neudrží, nechal všechny lodě spálit.

Požár se šířil městem

Podle některých autorů se požár z přístaviště začal šířit i do města a ničil všechny okolní budovy, a to včetně Alexandrijské knihovny. Oheň měl zasáhnout Múseiodin, který se nacházel v blízkosti moře.

Je ale zvláštní, že se Caesar ve svých pamětech o zničení knihovny vůbec nezmínil. A ani zeměpisec Strabon, který do Alexandrie přijel 20 let po válce, se o žádném jejím poškození nezmiňuje.

Jediné zmínky o požáru pochází od spisovatele Senecy, který je ale napsal až o 100 let později.

Škrty v rozpočtu

Během dalších let došlo ještě k několika požárům knihovny. Podle americké historičky Heather Phillips ale mohla za zničení knihovny byrokracie.

Podle všeho pozastavil římský císař Marcus Aurelius (121–180) platby Múseiodinu, zrušil stipendia jeho členům a vyloučil všechny zahraniční vědce. To podle ní ublížilo knihovně mnohem více než požáry.

Pronásledování učenců

Také další císař, Caracalla (188–217), se na městě vyřádil. Když vstupoval po Alexandrie, všichni měli za to, že v přátelském duchu, ve skutečnosti ale hodlal město úplně vyhladit. Do ulic proto rozmístil vojáky, kteří se vrhli na nic netušící civilisty.

Začal také pronásledovat aristotelovské filozofy a nařídil spálit jejich knihy. V důsledku tohoto řádění tak bylo mnoho budov ve městě poničeno, stejně jako za císaře Aureliana (214–275), během jehož útoku vyhořela většina čtvrtí.

Nástup křesťanství

I přes všechny násilnosti a požáry knihovna dál plnila svůj účel. Bohužel se stala trnem v oku alexandrijskému patriarchovi Theofilovi (385–412 n.

l.), který nechal zničit Serapeum, druhou část alexandrijské knihovny, kam byla přemístěna většina spisů z původní knihovny. Dav zničil staré sochy, umělecké předměty a spálil vzácné knihy. O následném fungování knihovny neexistují záznamy.

Zničili jí Arabové?

Další zmínky se objevily až ve 13. století, kdy se v křesťanském světě rozšířila legenda, že knihovnu nechal zničit chalífa Umar ibn al-Chattáb (585–644), když město dobyli v roce 642 Arabové.

Muslimové totiž považovali Alexandrii za nebezpečné město plné filozofů a kněží. Když jej pak Arabové plenili, vítězný vojevůdce Amru ibn Al-as prý poslal chalífovi Umarovi dotaz, jak má naložit s knihami. Vládce údajně odpověděl:

„Obsahují-li knihy totéž co Korán, jsou zbytečné. Je-li v nich něco jiného, jsou škodlivé. V každém případě spálit.“

Nová Alexandrijská knihovna

Co se doopravdy stalo, se dnes už asi nedozvíme. Podle současných historiků Alexandrijskou knihovnu nikdo nezničil, zanikla postupně, stejně jako její sláva. To se snažil napravit profesor historie na Alexandrijské univerzitě, Mustafa al-Abbadi.

Výstavbu nové Alexandrijské knihovny plánoval více než 20 let. V roce 1990 byla vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž, ve které bylo přijato celkem 524 návrhů z 52 zemí, výstavba trvala šest let. Slavnostní otevření proběhlo v roce 2002.