Tlumené barvy krajiny uklidňují. Evokují dálky, ať už jde o odstíny modravého moře na horizontu, hnědavá přímořská skaliska, nebo žhnoucí žlutý písek egyptské pouště.

Eduard Wirth romantikou svých maleb ohromí natolik, že si jeho služby žádá i egyptská vláda.  

 K lidem, kteří se postarají o to, aby si Egypťané jednou provždy vštípili, kde leží česká země, se řadí Eduard Wirth (1870–1935). Povahou dobrodruh, který chce cestovat a dobýt s paletou plnou olejových barev a se štětcem.   

Cesta za snem 

Narodil se v Chotěboři na Vysočině. Poměry v chudších rodinách ale nevypadají ve 2. polovině 19. století v Rakousku-Uhersku růžově. Uživit spoustu hladových krků není snadné, grunty se s rostoucím počtem dědiců dělí na stále menší díly.

Slib snazšího života, nebo dokonce kousku půdy, proto zní pro mnohé jako rajská hudba. „Půjdeme za lepším,“ rozhodne rodinná rada a Wirthovi se stěhují do Rumunska.

Eduard (později bude používat variantu jména Edward) tam chodí do řeckých škol a brzy se ukáže jeho malířský talent. „Chci studovat malbu,“ přesvědčuje tvrdohlavý chlapec okolí a svůj sen nehodlá opustit. „Zkusím to na benátské akademii,“ říká a mísí se v něm odvaha s trochou ostychu.

Tuší, že prosadit se na slavné škole nebude snadné. Nakonec se mu to ale podaří. Benátský pobyt převtělí do obrazů, ale zůstat v Itálii se mu nechce. Vydává se do Svaté země.

Blízký východ mu učaruje a nakonec zakotví v egyptské Káhiře, kde stráví 21 plodných let svého života.  

Prestiž profesora 

Krajinomalbami, laděnými do jemných pastelových barev, se Arabům trefí do vkusu. Malby přírodních motivů si v muslimské zemi cení, protože Korán zakazuje zobrazovat živé tvory.

Na přelomu 19. a 20. století navíc v arabském umění doslova převládá hlad po nástěnných olejomalbách a obrázcích vhodných do kaváren a dalších veřejných prostor včetně mešit. Wirth je mistrně ovládá a díky tomu se dostává i k vládním zakázkám.

Zároveň získává prestiž profesora na nově vzniklé místní malířské akademii: „Egyptská škola výtvarných umění (Madrassat al-Funun al-Jamila al-Misriyya) otevřela své dveře 13. května 1908, toto datum mnozí historici umění uváděli jako výchozí bod pro vznik moderního umění v Egyptě,“ uvádí současná britská výtvarnice Claire Daviesová.   

Češi okupují výstavu 

Na počátku 20. let 20. století se Wirth rozhodne vrátit do nově zrozené Československé republiky a jako svoje působiště si vybere Brno. V Egyptě ale otevře dveře dalším českým umělcům.

Zásluhou skvělé spolupráce s Wirthem ministerstvo kultury nově vytvořeného Egyptského království vyhlašuje v roce 1922 konkurz, ve kterém vyzývá další české umělce, aby přišli pracovat do země na Nilu.

I díky tomu pak výstavu obrazů Salon du Caire (Káhirský salon) v roce 1927 svými malbami doslova okupují Češi. Visí tu například práce Václava Příhody (1888–1941) nebo Jaromíra Hilberta (1897–1995). 

Za 3 měsíce 40 obrazů  

Wirth nezahálí ani po návratu do vlasti. V roce 1922 se představí milovníkům umění výstavou v Prostějově, dva roky poté i v Praze.

Na krajinomalby rozhodně nezanevře, i když egyptské a přímořské motivy teď vymění za domácí scenérie. „Eduard Wirth roku 1934 pobyl tři měsíce v Tatrách, odtud si přinesl čtyřicet obrazů a studií,“ zdůrazňuje Prokop Toman (1872–1955), autor slovníku výtvarných umělců, jeho tvůrčí zápal i v posledním období života.

Dvě Wirthovy výstavy proběhnou posmrtně, a to roku 1936 v Bratislavě a o čtyři roky později v Brně.