Stará místní kronika tvrdí, že velké G ve znaku Hradce Králové značí počáteční písmeno jména Girzik, tedy Jiřík. Město tak zdůrazňuje své spojení s českým králem Jiřím z Poděbrad (1420 – 1471).
„Jenže na některých středověkých pečetích se objevovala různě rozestavěná písmena, z nichž se skládalo jméno města: Gradec. Na jedné staré pečeti pak bylo písmeno G samotné,“ připomíná heraldik Jiří Louda.
Písmenko, které drží v tlapách český lev, tak českému králi nepatří. Ve středověku město dokonce používá znaky dva: G i lva, k jejich spojení dojde až na počátku 18. století.
Chrudim: Orlici vzali císařům
„Orlici dostal do štítu bájný český rytíř Štilfríd, jako odměnu za vítězství nad dvanácti nepřátelskými rytíři,“ tvrdí středověká legenda o vzniku přemyslovského znaku. Nevěrohodná báje ovšem nápadně připomíná příběh staroněmeckého hrdiny Siegfrieda a jeho boj s 12 reky.
Další historicky nedoložený příběh nabízí kronikář zvaný Dalimil ve 14. století. Podle něho orlice souvisí s únosem Jitky ze Svinibrodu (před 1003 – 1058).
Má to ovšem jeden háček. Jitčin příběh se odehrává v 11. století, kdy o heraldice ještě nikdo neměl ani potuchy. Současní heraldici jsou realističtější: přemyslovská orlice byla odvozena od černé orlice římských císařů. Její nekorunovanou podobu si ve středověku vezme do svého znaku i Chrudim.
Vysoké Mýto: Nejdřív drak, potom světec
V roce 1907 vybere český král Rudolf Habsburský (kolem 1281 – 1307) pro svoji manželku Elišku Rejčku (1288 – 1335) pět českých měst, která mají přispívat na její život a zároveň jí po jeho případné smrti zajistit vdovské věno.
Kromě Jaroměře, Poličky, Chrudimi a Hradce (dnes Králové) do pětice patří i město, jehož znak zdobí svatý Jiří na koni, bojující s drakem.
Zajímavé ale je, že původně ve znaku byl jenom okřídlený dvounohý drak. Teprve král Vladislav II. Jagellonský se 20. října 1471 rozhodne k němu přidat i světce, který příšeru zabíjí.
Dvůr Králové nad Labem: Skok lva se zlatým jazykem
Když vládce ve středověku potřebuje peníze, neváhá třeba i zastavit město.
Podobný osud potkává i město Dvůr, které se do majetku českého krále Václava IV. (1361 – 1419) vrací zpátky v roce 1392. „Připíšu Dvůr své ženě,“ rozhodne se v roce 1400 panovník. Žofii Bavorské (1376 – 1425) přibude opevněné sídlo a město se dočká honosného přívlastku Králové.
Ten nad dvorskými hradbami ve znaku, uděleném panovníkem roku 1398, potvrzuje stříbrný dvouocasý královský lev ve skoku (správně se kreslí, jakoby stál vzpřímený na jedné zadní noze – pozn. red.) se zlatým jazykem.