„Opatrujte je,“ naléhá La Pérouse na britského důstojníka, když mu podává štos dopisů určených pro svou ženu.

Ačkoliv Francie a Británie spolu nemají zrovna nejlepší vztahy, Angličan mu službu neodmítne. „Až přijedu do Francie, budeš mě považovat za stoletého starce. Nemám již zubů ani vlasů,“ píše ženě ve svém posledním dopise. Domů se ale nikdy nevrátí. 

Námořník a cestovatel Jean-François de La Pérouse (1741–1788) je obdivuhodná postava francouzských dějin. Jako mladý důstojník se proslaví již během americké války za nezávislost, kdy dbá na to, aby se s britskými zajatci zacházelo důstojně.

O jeho charakteru vypovídá i příhoda ze srpna roku 1782, kdy dobude hned dvě anglické pevnosti najednou. Přeživší zajatce nechá odplout výměnou za slib, že po návratu do Francie oni na oplátku propustí zajatce francouzské.

Toto gesto významně zapůsobí na obě strany konfliktu.

Není proto divu, že když se francouzský král Ludvík XVI. (1754–1793) o pár let později rozhodne vypravit vědeckou expedici, jež by měla za úkol zmapovat oblast Tichého oceánu, navázat zde obchodní styky a otevřít tu nové námořní trasy, vybere si za velitele výpravy právě La Pérouse. 

Odmítne Napoleona 

La Pérouse se dá z pověření francouzského ministerstva námořnictví okamžitě do příprav. K dispozici má dvě původně zásobovací lodě, které nechá přebudovat a opatřit kanóny.

Dvojice fregat, které se pro následující roky stanou jeho domovem, nesou názvy Boussole a Astrolabe. A protože se jedná primárně o vědeckou expedici, velkou část posádky tvoří vědci především pak astronomové, geologové a botanici.

Celkově se výpravy účastní 221 mužů. O místo na expedici po Tichém oceánu se přijde ucházet i jakýsi šestnáctiletý Korsičan. „Jak se jmenuješ, kluku?“ ptá se ho La Pérouse. „Napoleon Bonaparte,“ vyhrkne chlapec.

Francouze energický mladík zaujme, ovšem tohle bude nebezpečná cesta a pro jeho vlastní dobro ho odmítne. 

Umírají první lidé 

Dvojice lodí se odpíchne od francouzských břehů 1. srpna 1785. Namířeno mají nejprve k nejjižnějšímu cípu Jižní Ameriky, mysu Horn, odkud pokračují na sever. Výprava mine Velikonoční ostrov, pak Havajské ostrovy a pokračuje dále až k Aljašce.

Na úpatí hory Svatého Eliáše výprava na několik dní rozbije tábor. Během průzkumu zdejšího zálivu ale dojde k neštěstí. Právě když se skupina námořníků plaví na menších člunech, aby prozkoumala zdejší záliv, přižene se zničehonic silný vítr.

Malé bárky na rozbouřený živel nestačí a moře si toho dne vezme 21 životů z La Pérousovy posádky. 

Pobijí je domorodci 

„Vše si řádně zapamatuj a hlavně dbej, ať se ti nic neztratí!“ poučuje velitel mladého tlumočníka Bartoloměje Lessepsa (1766–1834).

Poté, co v říjnu 1787 výprava zakotví na Kamčatce, La Pérouse pověří Lessepsa, aby se se všemi zápisky, dokumenty a dopisy vrátil zpět do Francie. Expedice následně pokračuje k břehům souostroví Samoa.

Po přistání však z pralesa vyběhnou zuřiví domorodci a 12 Francouzů v potyčce zabijí. La Pérouse raději zvedá kotvy a pluje k nedaleké Austrálii, kde doplní zásoby a mimoto přes britskou loď pošle další dopisy. Po vyplutí z Austrálie již La Pérousovy muže nikdo nikdy nespatří. 

Oběťmi kanibalů? 

Když se lodě dlouho nevrací, vypluje z Francie – kde mezitím proběhl převrat ve formě Velké francouzské revoluce – záchranná mise. Po výpravě ale jakoby se slehla zem.

Až roku 1828 přijde francouzský objevitel Jules Dumont d’Urville (1790–1842) s tím, že na jednom ze Šalamounových ostrovů koupil od místních předměty, které náramně připomínají ty, jež u sebe měl La Pérouse. „Jsou to ony!“ potvrdí jejich pravost Lesseps. D’Urville posléze podnikne do oblasti výpravu a dokonce se mu podaří najít potopený vrak Boussole.

Později se najde i druhá loď, ovšem ani její posádka neměla štěstí. Podle všeho padla za oběť místním kanibalům.