Když v roce 1420 vzniká na jihu Čech husitský Tábor, vytváří se v něm sekta Adamitů. Radikální stoupenci husitského hnutí prosazují duchovní a sexuální čistotu. Jejich vůdcem se stává kněz Adam Rohan z Pikardie.  

Adamité chodí úplně nazí a souloží mezi sebou, což jim schvaluje jejich vůdce. Usazují se na jaře roku 1421 na ostrůvku obtékaném řekou Nežárkou.  Aby získali obživu, chovají se k okolí velice krutě. Kradou a vraždí a všude šíří hrůzu.

Svým chováním proto proti sobě popudí Jana Žižku. Husitský vůdce se rozhodne rázně se s nimi vypořádat. Ačkoli se adamité statečně brání, nakonec si s nimi Žižkovi husité poradí.

40 z nich je 21. října 1421 zajato a následně na faře v Klokotech u Tábora upáleno. Jednomu z nich údajně dá Žižka milost za to, že mu povypráví o všem, čeho se adamité dopustili. Se svými odpůrci se Žižka nikdy nepáře.  

Obrovské koule ničí hrad 

Bombarda, veliká puška s ráží až 85 centimetrů. Když ji husité někam přivezou, potřebují k jejímu umístění celou trámovou konstrukci. Pálí z ní na krátkou vzdálenost proti hradbám. Monstrum má maximální dostřel 500 metrů.

Společně s velkým prakem, zvaným trebuchet, se postará o to, že hrad dříve či později kapituluje pod náporem kališnického vojska. Velká kamenná koule vystřelená bombardou nebo vymrštěná prakem klidně srazí hradní ochoz, nebo prorazí střechu.

Menší kameny ovšem stihnou jen rozbít střešní krytinu. Svědectví o tom zanechává kronikář i v roce 1422, kdy koule poničí střechy hradu Karlštejna.  

Strach z hrůzné zbraně 

Okovaný cep s bodáky se stává nejobávanější husitskou zbraní. Z původního zemědělského náčiní používaného k mlácení obilí vzniká skutečně mučicí nástroj.

„Dřevěný tlouk byl zpevněný kroucenými železnými pruty a ty spojeny objímkami, do nichž byly upevněny hřeby nebo železné hroty,“ líčí zbraň historik Dolejší. „Strach na mně, jakž vidím cepy a onyno černé chlapy, pravié, že každý oněmí, na komž oni derú oděnie,“ říká vyděšený německý rytíř v Písni o bitvě u Ústí (střetnutí proběhlo 16. června 1426) anonymního autora. Nepřátelé husitů se cepů báli. Díky husitským válkám se také okovaný cep rozšiřuje do celé Evropy, kde sehraje důležitou úlohu například v selských povstáních v 17. a 18. století.  

 Přichází doba úpadku 

Už na počátku 15. století vede přes české země obchodní stezka směřující na západ do německého Norimberka a na sever do polské Vratislavi.

Jenže husité způsobí, že u nás není bezpečno. Kupci se bojí, aby nebyli přepadeni, a proto se českému území vyhýbají. Zamíří raději do Saska nebo Slezska a cestují oklikou, i když to znamená zdržení. Od roku 1423 platí papežská blokáda.

Zakazuje dovážet zboží do kacířských Čech. K jejímu definitivnímu zrušení přistoupí papežská kurie až v roce 1479. Kvůli tomu upadá zahraniční obchod a české země chudnou.