Výbuch sopky, záplavy, hurikány nebo zemětřesení. Při těchto katastrofách ukazuje příroda svoji sílu. V historii došlo ale i k řadě tragédií, které způsobila činnost člověka. Která lidská selhání byla ta nejhorší?
Velký smog
Kde: Londýn, Velká Británie
Kdy: 5.–9. prosince 1952
Počet mrtvých: 12 000
Příčina: jedovaté látky v ovzduší
O co šlo: Na začátku prosince roku 1952 nastal vcelku obyčejný jev. Na Londýn padla hustá mlha, při které došlo k velkému ochlazení. Londýňané proto kvůli teplu pálili velké množství uhlí, více než obvykle.
To by ještě neznamenalo takovou katastrofu, jenže ve stejné době se měnily původní elektrické tramvaje za dieselové autobusy, které spalovaly do ovzduší větší množství emisí. V kombinaci s mlhou se tak vytvořil vražedný koktejl jedovatých látek, který zabíjel.
Následky: Smog se rozšiřoval nejen do ulic, vstupoval také do budov. Celý život Londýňanů se zastavil, rušily se koncerty a divadelní představení, jelikož diváci neviděli na jeviště ani na plátna kin.
V důsledku smogu zemřelo okamžitě asi 4000 lidí, během pěti dnů pak dalších 8000 obyvatel Londýna. Celkově muselo být hospitalizováno 150 000 lidí.
Tragédie Love Canal
Kde: Niagarské vodopády, USA
Kdy: od roku 1953
Příčina: únik chemických látek ze skládky
O co šlo: V 90. letech 19. století přišel William T. Love s myšlenkou vybudovat u Niagarských vodopádů průplav a vedle něj město závislé na energii z vodní elektrárny. Z tohoto smělého plánu ale brzy sešlo.
Zásadní zlom přišel ve 40. letech, kdy tento kanál zakoupila společností Hooker Chemical Company, která ho použila k uložení 21 800 tun chemických produktů z barviv, parfémů a rozpouštědel gumy a syntetické pryskyřice.
V roce 1953 chemička veškerý odpad zasypala zeminou a prodala rozsáhlý pozemek za pouhý dolar městu. Postupně se sem stěhovali lidé, kteří neměli o kontaminaci půdy sebemenší tušení.
Následky: V roce 1955 na místě vyrostla základní škola a bylo zde postaveno několik stovek domů. Město se i poté rozrůstalo. V roce 1976 došlo k prudkému dešti a větru, uložené chemické látky se začaly vyplavovat na povrch a znečišťovat okolí.
Při průzkumu se ve vzduchu, půdě i vodě našlo celkem 400 druhů chemických látek, mezi nimiž se vyskytoval i karcinogenní benzen. U dětí se prokázaly záchvaty, hyperaktivita, bolesti břicha nebo inkontinence. Rodilo se velké množství dětí s vrozenými vadami.
Vysychání Aralského jezera
Kde: Kazachstán, Uzbekistán
Kdy: od roku 1954
Příčina: vysychání jezera kvůli zavlažování polí
O co šlo: Ještě před několika desítkami let šlo čtvrté největší slané jezero světa, kterému se díky monumentální rozloze přezdívalo Aralské moře.
Vše se změnilo v okamžiku, kdy Sověti přišli se smělou myšlenkou proměnit nehostinnou poušť v úrodná rýžová a bavlníková pole. Součástí plánu bylo odklonění řek Amidarji a Syrdarji, které by vyschlou půdu zavlažovaly.
Když byly uvedeny do provozu první zavlažovací kanály a zemědělské plochy, začalo jezero vysychat. Jednalo se o velmi pomalý proces, postupně ale začalo být okolí znečišťováno hnojivy a v jezeru prudce stoupala slanost. Ryby a ostatní živočichové začali umírat.
Následky: Ústup jezera a jeho znečištění zcela zničilo kdysi bohatý rybářský průmysl. Do roku 2003 se ztratilo 80 % objemu jezera a 2/3 jeho rozlohy, přičemž slanost vzrostla 6x–12x.
Zánik gigantické vodní plochy se odrazil také ve změně podnebí. Slaná voda totiž zmírňovala větry ze Sibiře a v létě ochlazovala okolí. V roce 2003 se vláda Kazachstánu pokusila zachránit Severní Aralské jezero pomocí stavby přehrady.
Již o tři roky později se hladina jezera zvýšila o téměř 10 metrů a vrátilo se sem významné množství ryb.
Choroba Minamata
Kde: Minamata, Japonsko
Kdy: 1956
Počet mrtvých: cca 40
Příčina: otrava rtutí
O co šlo: Nemoc Chisso-Minamata se poprvé objevila v roce 1956 v japonském městě Minimata.
K propuknutí choroby došlo kvůli chemické továrně Chisso, která v oblasti působila od roku 1932. Dlouho se netušilo, že odpady z továrny unikají do vod Minamatského zálivu. Vylučovala se hlavně methylrtuť, kterou nejprve zkonzumovaly ryby.
Ty se pak objevily na jídelníčku místních obyvatel. Ti netušili, že se tak tráví jedovatou rtutí. Lidé ztráceli citlivost končetin, periferní vidění a zhoešoval se jim sluch. V krajních případech docházelo i k ochrnutí, ale i kómatu či smrti.
Následky: Chemička dlouho zatajovala údaje o průmyslových procesech, a i když se na místo dostali vědci, zadržovala všechny informace o produktech i o tom, co se v továrně děje.
Nakonec instalovala čisticí systém Cyclator, který spustila v prosinci 1959. Ve skutečnosti ale tato čistička vůbec nefungovala, což nikdo netušil.
Lidé v okolí se uklidnili, ačkoli se nemoc začala projevovat hlavně u dětí ve formě mozkové obrny a dalších vývojových vad. K roku 2004 vyplatila společnost Chisso postiženým 86 milionů dolarů na kompenzacích. Ve stejném roce navíc dostala nařízení znečištění odstranit.
Jaderná bomba Car
Kde: Nová země, Rusko
Kdy: 30. října 1961
Teoretický počet mrtvých: miliony lidí
Příčina: shození atomové bomby
O co šlo: V době studené války zkonstruovali sovětští inženýři nejsilnější zbraň, jaká kdy byla v dějinách odpálena. Zbraň o hmotnosti 27 tun, délce 8 metrů a průměru 2 metrů byla úctyhodná.
Odpálení proběhlo na opuštěném místě, kde nehrozilo nebezpečí. Výbuch nastal ve výšce 4 km nad povrchem, přičemž se ihned po výbuchu vytvořila ohnivá koule o průměru 8 km. Následný atomový hřib zasáhl až do mezosféry.
Exploze byla zhruba 3000x silnější než po svržení atomových bomb v roce 1945 v Hirošimě a Nagasaki. Ty zabily v japonských městech statisíce lidí.
Teoretické následky v obydlené čtvrti: Pokud by zasáhla bomba obydlené území, během prvních několika sekund by se vypařilo vše v okruhu šesti kilometrů včetně lidí a domů. Následný oheň by spálil vše, co by mu stalo v cestě.
Uvolněná radiace by zasáhla vše živé v okolí dalších desítek až stovek kilometrů. Podle vědeckých hypotéz by na následky výbuchu zemřely miliony lidí.
Ničení vegetace ve Vietnamu
Kde: Vietnam
Kdy: 1962–1971
Počet mrtvých: není přesně známo
Příčina: únik jedovatých látek
O co šlo: Mezi lety 1955 a 1975 probíhal na území Vietnamu a sousedících zemí ozbrojený konflikt, známý jako válka ve Vietnamu. Aby američtí vojáci získali převahu, použili herbicid známý jako Agent Orange.
Během konfliktu Američané rozprášili nad Jižním Vietnamem více než 80 milionů litrů této chemikálie, aby tak zbavili nepřátelské komunistické partyzány přírodního krytí v lesním porostu. Zároveň tím likvidovali i jejich úrodu.
Agent Orange ale obsahoval i nebezpečnou látku dioxin, která je spojována se zvýšeným množstvím rakovinného bujení a vrozených vad.
Následky: Velké množství chemikálií prosáklo do půdy a následně do vodních zdrojů. Postihlo to hlavně děti, které se v té době narodily. Po narození vypadaly v pořádku, nikdy ale nedokázaly chodit.
Vietnamští lékaři zaznamenali také prudký nárůst výskytu rakoviny a dalších nemocí. Americká vláda i výrobci Agent Orange ale odmítli jakoukoli odpovědnost za negativní účinky látky.
Odškodnění se dočkali pouze američtí veteráni, kteří byli látce vystaveni při bojovém nasazení.
Brána do pekla
Kde: Turkmenistán
Kdy: 1971
Příčina: únik zemního plynu
O co šlo: Uprostřed pouště Karakum nedaleko oázy Darvaza se nachází kráter, ve kterém od roku 1971 hoří unikající zemní plyn.
Kráter vznikl jako výsledek lidské činnosti, kdy zde v roce 1971 prováděli sovětští geologové průzkum ložiska zemního plynu. Během vrtání ale došlo k propadnutí podloží a vznikla díra o průměru 100 metrů a hloubce kolem 20 metrů.
Kvůli trhlině začal unikat zemní plyn na zemský povrch, proto se geologové z bezpečnostních důvodů rozhodli v roce 1971 plyn zapálit.
Následky: Původně se vědci domnívali, že ložisko zemního plynu brzo vyhoří. V roce 2010 nařídil prezident Turkmenistánu únik plynu nějakým způsobem uzavřít. To se ale nepodařilo. Zemní plyn uniká a hoří už 49 let.
Teplota v kráteru se pohybuje okolo 1000 °C. Lokalita se stala významnou turistickou destinací návštěvníků Turkmenistánu.
Havárie u Sevesa
Kde: Sevesa, Itálie
Kdy: 10. července 1976
Počet mrtvých: 200
Příčina: únik jedovatých látek
O co šlo: K havárii došlo v chemické firmě Icmesa u italského města Seveso, jež se nachází asi 20 km severně od Milána. Továrna vyráběla hlavně herbicid TCP, který se používá k likvidaci dřevnatých plevelů.
Toho dne explodoval v továrně chemický reaktor a z ventilu vytryskly do ovzduší horké jedovaté páry. Vytvořil se bílý oblak a mírný vánek jej zanesl k městu. Do ovzduší unikly asi 2 kg dioxinu, které zamořily téměř 2000 hektarů půdy.
Zaměstnancům se sice podařilo závadu během 20 minut odstranit, ale stejně se otrávilo několik stovek lidí.
Následky: Ptáci, které zasáhl jedovatý oblak v letu, padali mrtví k zemi. U dětí se brzo začaly projevovat bolesti hlavy, dýchací potíže a svědění pokožky. Řada těhotných žen proto z obav před možnou deformací plodu podstoupila interrupci.
Celkově zahynulo přes 3000 domácích zvířat a dalších 80 000 kusů bylo utraceno. Detoxikace území stála vedení firmy Givaudan přes 32 milionů dolarů.
Itálie nebezpečný odpad převezla do provizorního skladu v budově bývalých jatek ve francouzské vesnici Angilcourt.
Havárie elektrárny Three Mile Island
Kde: Three Mile Island, USA
Kdy: 28. března 1979
Příčina: výbuch jaderné elektrárny
O co šlo: Tragédie elektrárny Three Mile Island je často označována jako americký Černobyl. Katastrofa ale neměla tak tragické důsledky jako ta na Ukrajině.
Osudného dne došlo k roztavení druhého jaderného reaktoru a závadě na pojistném ventilu. Při poruše přestal generátor páry chladit hlavní okruh, a i když nevyráběl elektřinu, dál pracoval na plný výkon.
To vedlo ke zvýšení teploty a tlaku v hlavním chladicím potrubí. Aby došlo ke snížení tlaku, otevřel se přetlakový pojistný ventil. Ten se ale zablokoval a současně selhala náhradní čerpadla, která měla chladit reaktor.
Naštěstí se spustila havarijní čerpadla, která do reaktoru pumpovala hektolitry chladicí vody. Pracovníci obsluhy ale špatně pochopili situaci a jedno z čerpadel zastavili. Reaktor se začal tavit.
Následky: V té době se už uniklá radioaktivita rozptýlila daleko za oblast evakuované oblasti. Lidé trpěli záněty pokožky, pálením a slzením očí či nevolností. U některých se projevil zvýšený počet bílých krvinek.
Nehoda následně způsobila paniku několika tisíců lidí. Vláda se proto rozhodla zastavit hysterii výjimečným krokem – návštěvou tehdejšího prezidenta Jamese Cartera. Společnost, která elektrárnu provozovala, ovšem havárii tajila několik dní.
Bhópálská katastrofa
Kde: Bhópál, Indie
Kdy: 2.–3. prosince 1984
Počet mrtvých: 250 000
Příčina: únik jedovatých látek
O co šlo: V noci z 2. na 3. prosince 1984 došlo v chemické továrně americké společnosti Union Carbide v Bhópálu k největší průmyslové havárii v historii.
Společnost Union Carbide měla již jednu pobočku na výrobu pesticidů v malém městečku ve Spojených státech. V Bhópálu firma udělala ale mnoho změn ve formě snížení bezpečnostních systémů.
Na stavbu se využila běžná ocel namísto nerezové, šetřilo se i na chladicích systémech. Navíc na bezpečnost dohlíželo o polovinu méně lidí. Mnozí pracovníci byli vystaveni nebezpečným plynům a museli být hospitalizováni.
V roce 1981, tři roky před nehodou, dokonce jeden ze zaměstnanců kvůli zásahu fosgenem zemřel.
Nedbalá kontrola
Do závodu byl proto vyslán speciální tým inženýrů, který zjistil, že na místě existuje nejméně 30 oblastí, kde by mohlo dojít ke katastrofě. Nicméně vedení společnosti nepodnikla žádná bezpečnostní opatření a všechny výsledky šetření se zatajily.
V osudný den čistilo několik pracovníků potrubí s prudce jedovatým methylisokyanátem (MIC). Čištění se provádělo pomocí proudu vody o vysokém tlaku. Kvůli špatnému stavu ale došlo k průniku vody do nádrže a MIC brzy začal přehřívat i nádrž.
Ta se přetlakovala natolik, až selhal ventil a přibližně 40 tun plynu uniklo ven.
Následky: Do okolí továrny uniklo 27 tun MIC, kyanovodíku a dalších látek. Problémem byl i mírný vítr, který foukal směrem na jih, kde žila většina místního obyvatelstva. Společnost ale nijak nezareagovala a nevyhlásila poplach.
Obyvatelé tak neměli o katastrofě ani tušení. Účinek jedu byl takřka okamžitý a postupně zasáhl oblast o rozloze 60 km2. První akutní příznaky se projevovaly zvracením, pocitem pálení očí, nosu nebo krku.
Během tří dnů zemřelo přibližně 8000 obyvatel, celkově bylo zasaženo 520 000 lidí. Společnost Union Carbiide odmítla požadavek na odškodnění obětí ve výši 220 milionů dolarů a hájila se tím, že obyvatelé bydleli v oblasti „načerno“.
Chemička ale okamžitě po havárii ukončila svůj provoz, i přesto se jedovaté látky stále dostávaly do spodních vod.
Černobylská katastrofa
Kde: Pripjať, Ukrajina
Kdy: 26. dubna 1986
Počet mrtvých: není přesně známo (desítky až statisíce mrtvých)
Příčina: výbuch jaderné elektrárny
O co šlo: Výbuch Černobylu patří k nejhorším jaderným katastrofám, které se kdy udály. K tragédii došlo vlivem mnoha nešťastných náhod a špatných rozhodnutí. Předchozí den bylo plánováno odstavení reaktoru kvůli pravidelné údržbě.
Současně s tím se testovala i funkce regulátoru magnetického pole rotoru. Experiment se ale kvůli špatným rozhodnutím pracovníků nezdařil a během několika okamžiků došlo k velkému výbuchu, při kterém se uvolnilo víko reaktoru a protrhlo chladicí potrubí.
Následně došlo k požáru a roztavení reaktoru. Po několika vteřinách pak následovala druhá, ještě silnější exploze, kdy vybuchl vodík s oxidem uhelnatým.
Následky: Po výbuchu se do atmosféry ihned uvolnil radioaktivní mrak, který postupoval ze západních částí Sovětského svazu přes východní Evropu a Skandinávii do dalších oblastí celé severní polokoule.
A i když byly kontaminovány rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska, byl celý incident držen pod pokličkou. Ani záchranáři netušili, jak vážná situace nastala, a požár hasili bez ochranných obleků. Většina z nich za pár týdnů zemřela na nemoc z ozáření.
Úniku radioaktivního materiálu do ovzduší se podařilo zamezit až po devíti dnech od havárie.
Olejová skvrna Exxon Valdez
Kde: Aljaška, USA
Kdy: 24. března 1989
Příčina: únik ropy
O co šlo: Katastrofa tankeru Exxon Valdez patří k těm nejhorším ekologickým neštěstím vůbec. K situaci došlo v Zálivu prince Williama, kdy loď s plným nákladem ropy narazila do útesů.
Nehodu podle vyšetřování způsobil kapitán lodi Joe Hazelwood, který měl v podnapilém stavu vydávat chaotické rozkazy. Vyšetřování také prokázalo, že loď nebyla v dobrém stavu a nefungoval radar, který měl posádku před překážkou varovat.
Při následném vyšetřování se zjistilo, že se protrhlo 8 z 10 nádrží a do moře se vylilo okolo 257 000 barelů ropy. Ropná skvrna se rozlila podél 2000 km pobřeží a zasáhla 28 000 km2 oceánu.
Následky: Kvůli ropné skvrně zemřelo 250 000 mořských ptáků, 2800 mořských vyder, 300 tuleňů, 250 orlů, asi 22 kosatek a miliardy jiker lososů a herinků. Likvidace se účastnilo více než 11 000 lidí a stála více než 2 miliardy dolarů.
Kapitán Joseph Hazelwood byl v roce 1991 shledán vinným ze zavinění nehody z nedbalosti a odsouzen k pokutě 50 000 dolarů a k 1000 hodinám veřejně prospěšných prací. Společnost musela zaplatit odškodnění ve výši 507,5 milionu dolarů.
