Francouzský král Filip IV. Sličný se roku 1305 potýká s finančními problémy. Žádá proto o přijetí do řádu templářů, který od svého vzniku v roce 1118 nashromáždil ohromný majetek.
Neúspěšně, ostatně už nyní má u bratrstva spoustu dluhů. „Tohle je přijde draho,“ rozhodne se a v hlavě už mu zraje plán, jak řádové bratry připravit o majetek i moc.
Papež Klement V. (1264–1314) posílá 6. června 1306 listy, ve kterých povolává templáře a johanity do Poitiers, kde mají projednat plány nové křížové výpravy. Velmistr řádu templářů Jakub de Molay (kolem 1243–1314) vyráží na cestu.
Nemůže ovšem minout Paříž, kde se zastaví u krále Filipa IV. Sličného (1268–1314).
Panovník mu poskytne přátelskou audienci. „Naše vztahy nemůže nic zkalit,“ maže mu Filip med kolem pusy a tvrdí, že mezi řádem a korunou je všechno v nejlepším pořádku. Jenže skutečnost je bohužel jiná. Zatímco Jakub de Molay míří do Poitiers, Filip už splétá intriky s cílem připravit templáře o moc a majetek.
Připraví si obvinění z kacířství a nemravností a vylíčí je papežovi. „Nařiďte, aby se vše prošetřilo,“ žádá ho Filip důrazně. „Vůči vám a vašemu řádu byla vznesena závažná obvinění,“ dává papež okamžitě na vědomí velmistrovi.
Jakub de Molay veškerá nařčení popírá. Je ale v šoku. Král ho ještě před pár dny ujišťoval, že je vše v pořádku.
Na vyšetřování trvám!
S Jakubovou odpovědí se ale Klement V. zatím spokojí. Velmistr spěchá ke svým věrným.
V červenci 1307 probíhá v Paříži tajné zasedání templářské kapituly. Členům řádu posílá důvěrné sdělení, ve kterém jim nakazuje, aby nikde nehovořili o tajných otázkách řádu. O měsíc později míří opět k papežovi. „Trvám na tom, aby se všechna obvinění vyšetřila a vysvětlila,“ říká odhodlaně Svatému otci. Jenže proti templářům stojí svědectví jednoho z nich, Esquina de Floyran. Jeho výpovědi potvrzují tři svědkové.
Dva z nich patří mezi bývalé příslušníky řádu, třetí je duchovním. Filip stahuje síť intrik. „Proniknete do řádu,“ nabádá dalších dvanáct agentů ke špionáži výměnou za štědrou odměnu. „Vaše obvinění jsou pravdivá,“ oznamují mu na oplátku špioni.
Příkaz k zatčení
K francouzským policistům putuje 14. září 1307 dopis s královskou pečetí. Obsahuje pokyny, jak za měsíc provést zatčení a uvěznění francouzských templářů. „S příkazem k uvěznění je srozuměn generální inkvizitor,“ prohlašuje král.
Tímto tvrzením se snaží přesvědčit policii, že vše se děje pod dohledem šéfa inkvizice, dominikánského mnicha Guillauma de Paris.
Ten se skutečně stává jedním z hlavních aktérů celé akce, protože má právo žádat panovníka o pomoc ve věcech kacířství. Probíhá vyšetřování templářů na svobodě.
Hledá podporu u korunovaných hlav
Ještě včera se Jakub de Molay hřál na výsluní královy pozornosti jako člen čestné stráže na pohřbu Filipovy švagrové, dnes, 13. října 1307, už sedí ve vězení. Spolu s ním i 5000 řádových rytířů.
Ze zatýkací mašinerie jich vyvázne asi dvacet (některé prameny uvádějí 24).
V sobotu 14. října 1307 následuje v pařížské katedrále Notre Dame shromáždění mistrů z univerzit a kanovníků. Guillaume de Nogaret (1260–1313), králův rádce v otázkách kacířství a čarodějnictví, jim vysvětluje, čím se templáři provinili.
Další den jsou do královských zahrad pozváni prostí lidé za stejným účelem.
Filip se tak snaží ovlivnit ve svůj prospěch veřejné mínění, shromáždění se konají na různých místech celé Francie. 16. října 1307 Filip sepíše a posílá listy králům, kde popisuje svoje činy a zároveň je vyzývá k podpoře útoku proti templářům. Jenže ti jsou z jeho jednání vyděšení.
Aragonský král Jakub II. Sicilský (1267–1327) je přesvědčený, že Filipovi jde jenom o to, jak se zmocnit templářského majetku.
Tvrdé mučení
Začínají procesy s templáři. Výslechy probíhají mučením. Inkvizice předvádí svoji sílu. „Technologie mučení v této době znamenala skřipec, ke kterému byly oběti přivázány za kotníky a zápěstí provazem, který vedl k navijáku.
A jak se napínal skřipec, natahovaly se postupně končetiny oběti, až se konečně vytrhly z kloubů,“ líčí současný americký autor James Wassermann (*1948) jednu z metod, kterými se inkvizice snažila přimět templáře k přiznání. Mezi další způsoby patří například vystavování chodidel ohni nebo lití vody trychtýřem do krku. Na shromáždění znalců práva se Jakub de Molay přiznává ke zločinům. „Někteří věřili, že se Molay se přiznal ze strachu z mučení, on sám v dopise z ledna 1308 napsal, že mezi surovostmi, které musel vytrpět, bylo i stahování kůže ze zad, břicha a stehen,“ vysvětluje americký spisovatel Gershon Legman (1917–1999) důvody, proč Molay podlehl nátlaku.
