Nešťastný král Václav IV. přemýšlí s hlavou v dlaních. Kouká do iluminovaného astrologického spisu. Vychází mu, že zhruba za týden bude Slunce ve lvu.
Měl by to být ten nejvhodnější okamžik rozhodnout se k činu. Jenže jemu se nechce nic řešit a navíc si přízní hvězd vůbec není jistý.
Karel IV. (1316–1378) patří mezi velké ctitele poezie italského básníka Dante Alighieriho (1265 – 1321) vyznávajícího mystiku čísel. „Využijeme vzestupnou a sestupnou číselnou pyramidu po vzoru Dantova díla Vita nuova,“ poznamená panovník při poradách se svými astrology. Datum, jež společně stanoví pro položení základního kamene, tvoří souvislou řadu lichých čísel 1,3,5,7,9,7,5,3,1 (rok, den, měsíc, hodiny a minuty – pozn. red.) 9. července 1357 musí Karel IV. vstát ještě před svítáním.
Přesně v 5 hodin a 31 minut poklepe na základní kámen stavby.
Věž jako triumfální oblouk
Číselná pyramida vyjadřuje všechno. Devítka značí dokonalost, počátek něčeho a zároveň splnění všech plánů. Celkovým součtem všech číslic dojdeme k číslu 41, součet obou číslic je potom 5, které připomíná vliv Jupitera, vládce Bohů.
V okamžiku založení mostu navíc převzalo Slunce, symbol dobra, vládu od Saturnu zpodobňujícího zlo. Slunce není vybráno náhodou, kromě dobra zároveň ztělesňuje panovníka. Známé planety stojí tehdy přesně nad obzorem v oblíbeném ascendentu lva.
Těžko by si mohl císař vybrat vhodnější okamžik pro stavbu, která se má stát jeho triumfálním obloukem.
Čeští panovníci mají podle předepsaných pravidel vstupovat na most Staroměstskou mosteckou branou, když přecházejí s korunovačním průvodem vzhůru na Hradčany. Proto na věži a jejích průčelích nařídil ztvárnit pozemský svět a sféry Měsíce, Slunce a hvězd ve formě výzdoby průčelí a soch (sv.
Václav symbolem Měsíce, sv. Vít zastupuje Slunce, sv. Vojtěch a Zikmund hvězdy).
Démonem kvůli své vášni
Karlovou smrtí ale zlatá éra astrologie na českém panovnickém dvoře rozhodně nekončí. Naprosto přirozeně, jako součást své vlády, ji přebírá i jeho syn Václav IV. (1361–1419).
Je vychován na dvoře, kde se lidé řídí podle působení hvězd, a proto i on s nimi konzultuje své činy. V počátcích své vlády se spoléhá především na předpovědi Havla ze Strahova, který byl pravou rukou Karla IV. Později se jména dvorních astrologů střídají a většinou upadají do zapomnění.
Nový král se zabývá astrologií s ještě větší vášní než jeho otec. Zdědí po něm také různé hvězdářské přístroje i knihovnu rukopisů, kterou čile rozšiřuje. Dobové prameny, pocházející z řad Václavových odpůrců z církevních kruhů, označují svého krále jako „consultor demonum (rádce démonů – pozn. red.).“ Příčinou kritiky jsou právě dvě Václavovy vášně: alchymie a astrologie.
Váhavý panovník hledá pomoc
Na rozdíl od otce ale Václav zřejmě příliš neumí využít předpovědi hvězd ke svému prospěchu i k prosperitě Českého království. „Osudová víra v astrologii však byla příčinou jeho časté váhavosti a nečinnosti, protože konstelace hvězd se mu zřejmě málokdy zdála optimální.
Astrologie tak prohlubovala jeho nevyrovnanost a nerozhodnost,“ píše současný autor Svatopluk Svoboda. Možná to souvisí i s vývojem v Čechách. Církev se v době jeho vlády nachází v krizi a nejistota ve společnosti roste.
Václav proto hledá u astrologů pomoc, kdykoli ho čeká nějaké významnější rozhodnutí. Na konci 14. století se navíc astrologické předpovědi stávají dobovou módou, kterou vyznávají prakticky všechny evropské vládnoucí dvory, ať již francouzské, italské nebo dvůr český.
Nejistota kolem diplomatické mise
Roku 1399 se Václav IV. začte do Ptolemaiova spisu Tetrabiblos, bible středověké astrologie.
Do jeho pracovny vejde astrolog. „Brzy dojde je spojení Slunce s Jupiterem, to je příznivý okamžik pro vaši diplomatickou misi,“ navrhne muž králi. „Neměli bychom ji dlouho odkládat,“ podívá se tázavě na panovníka. Ten přikývne.
Oba muži poté diskutují o tom, zda planeta Jupiter skutečně může mít vliv na úspěch jednání s Václavovým bratrem Zikmundem Lucemburským (1368–1437). Václav pak pokyne hvězdáři, aby odešel. Navzdory jeho přesvědčování si ale stále není jist, zda nastala ta správná chvíle ke schůzce.
Raději by ji odložil na příhodnější dobu. Po Václavově smrti roku 1419 ale hvězdopravectví na českém dvoře upadá. Husitská doba mu rozhodně nepřeje.