„Bez Maxmiliánova souhlasu ničeho nedosáhnu,“ uvědomuje si trpce Vilém z Rožmberka v létě roku 1575. Bojuje mezi snahou získat polský trůn a udržet si podporu habsburského císaře.

Když se na podzim tábor jeho polských příznivců rozpadne, vlastně se mu docela uleví. Nemusí se obávat panovníkova trestu. 

Když v červenci 1572 zemře polský král Zikmund II. August (1520–1572), vymírá s ním po meči jagellonská dynastie vládnoucí na polském trůnu. Na uvolněný polský trůn si brousí zuby většina vládnoucích evropských dynastií. Nechybí mezi nimi Habsburkové.

Český král a římský císař Maxmilián II. (1527–1576) s rozhodnutím neotálí. Za kandidáta na polský trůn vybere svého druhorozeného syna Arnošta (1553–1595). Ihned k sobě do Vídně povolává nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka (1535–1592).

Vůdce umírněných katolíků se už mnohokrát osvědčil jako diplomat ve službách habsburského domu a císař i nyní sází na jeho schopnosti. Poláky se ale nepodaří přesvědčit, aby dali svůj hlas Arnoštovi.

V dubnu 1573 nakonec vítězí francouzský kandidát, princ Jindřich z Valois (1551–1589). Jenže z úst velkopolského hraběte Stanislawa Górky (1538–1592) padne mezi kandidáty i Vilémovo jméno!  

Král prchá v noci 

V únoru 1574 dojde ke korunovaci Jindřicha z Valois polským králem. Jindřichovi ale není neznámé prostředí polského dvora po chuti. Uplynou tři měsíce a ve Francii umírá jeho starší bratr, král Karel IX. (1550–1574).

Nedávno korunovaný polský král na nic nečeká. Rychle se sbalí a v noci z 18. na 19. června 1574 prchá z královského hradu Wawel na slezské hranice a odtud do Francie. Opakuje se situace jako před dvěma lety. Polský trůn znovu osiří.

Evropské vládnoucí rody se opět předcházejí ve snaze ho získat. Horečnou činnost vyvíjejí i Habsburkové.

Kromě Arnošta přichází na řadu jako kandidát i Ferdinand Tyrolský (1529–1595) nebo sám císař Maxmilián II. Zájem projevuje i sedmihradský vévoda Štěpán Báthory (1533–1586). Jenže Poláci po skandálu s cizincem chtějí vlastní šlechtu.

Padají proto jména polských velmožů. Objeví se ale i Rožmberk. Jeho navrhovatelé, ke kterým patří šlechtic Stanislaw Górka (1538–1592) a další vyzdvihují Vilémovu spřízněnost s Poláky a umírněnost v prosazování katolické víry.

Rožmberkova zemřelá manželka Žofie byla vnučkou polského panovníka Zikmunda I.  

Královští kandidáti peníze nepočítají 

Situace se mění i pro samotného Viléma. Předtím mu jako vyslanci Habsburků nezbývalo, než návrhy na svoji kandidaturu odmítat.

Teď je všechno jinak. Královský komorník Przeclawski se proto snaží společně se šlechticem Szafraniecem získat pro Rožmberkovo zvolení další příznivce. Podaří se jim přemluvit krakovského vévodu Petra Zborowského.

Ukazuje se ale, že se neobejdou bez úplatků. „Vše závisí na penězích,“ připomíná Przecławski a žádá o Viléma o celkem půl milionu zlatých (dům se na konci 16. století dal koupit za 200 zlatých).

Nejvyšší český purkrabí ale takové prostředky nemá k dispozici. Ostatní kandidáti z řad královských rodů jsou na tom mnohem lépe. Peníze příliš nepočítají. 

Bez úplatků to nepůjde 

Je ale nutné uplatit voliče a udržet je, aby je ostatní kandidáti nepřeplatili. Vilém se snaží vše usmlouvat. „Zaplatím až po svém zvolení a korunovaci,“ slibuje. Ovšem i tak ho snaha o získání trůnu stojí nemalé částky.

Císařští špehové říkají, že poslal tři truhly peněz, jiní mluví o částce 30 000 zlatých. Zadlužení rožmberského domu se každopádně na přelomu let 1574/1575 výrazně zvyšuje. Kolik finančních prostředků ho kampaň stála, se dodnes neví. „S největší pravděpodobností by byl musel na jejich (financí) úhradu odprodat nebo zastavit podstatnou část rožmberského dominia,“ míní dějepisec Jaroslav Pánek. 

Přátelé dávají ruce pryč 

Kromě peněz uplácí i pomocí slibů. Šlechtě chce zachovat její svobody, plánuje posílit mezinárodní postavení Polska spojením s českými zeměmi. Všechno ale má háček. Vilém, vysoký královský úředník, vystupuje jako protikandidát habsburského domu.

Stojí proti zájmům svého panovníka. Stojí mu nejistá vidina polské koruny za nepříjemnosti? Ruce pryč od něj kvůli tomu dávají i domácí šlechtici, kteří se předtím tvářili jako jeho přátelé.

Rožmberk si dobře uvědomuje, do jakých problémů se dostal. „Do tohoto povážlivého stavu a nebezpečí může být přivedena moje nejdražší vlast, příbuzní, rodina, samotná moje osoba, vážnost a konečně i moje čest, jíž si cením výše než vlastního života,“ píše 25. ledna 1575 Przecławskému.

Bez Maxmiliánova souhlasu se svojí kandidaturou a zvolením se neobejde. Bude-li jednat v rozporu s císařovou vůlí, na polském trůnu se dlouho neudrží. Je v kleštích.Tábor Vilémových příznivců se proto rozpadá a jeho kandidatura vyzní do ztracena. Polským králem je nakonec zvolen Štěpán Báthory.