Lidem čekajícím na letišti v bratislavských Vajnorech se hrůzou zastaví dech. Letadlo, ke kterému se upírají jejich oči, se nečekaně zvedne a vzápětí se poroučí kolmo k zemi. Dopadne téměř na záda. Benzín v proražených nádržích hoří.

Je 4. května 1919, 11,55 hodin. Uvnitř letadla právě zemřela čtyřčlenná posádka včetně československého ministra války.

Neděle 4. května 1919. Dlouho očekávaný okamžik nastává.

Do kabiny letounu usedá čtyřčlenná posádka, ve které nechybí muž v uniformě francouzského generála opásaný šavlí, Milan Rastislav Štefánik (1880 – 1919) Na hlavě má koženou kuklu podšitou kožešinou. Start probíhá bez problémů, letadlo se hladce odlepuje od země.

Letiště v Campo Formidu hlásí odlet v 8.07 hodin a informuje Bratislavu i Vídeň, že letoun dorazí asi v 11.30 hodin. Bratislava zažívá horečné přípravy. Vojenské jednotky mašírují, kapela se ladí, děla se chystají na vypálení čestných salv.

Scházejí se politici, Štefánikovi přátelé. Ačkoli se Štefánik snažil svůj přílet utajit tak, aby o něm vědělo jenom pár blízkých, k Vajnorám stejně směřují davy lidí, kteří chtějí svého hrdinu přivítat.

Místo oslav se koná pohřeb

Letoun Caproni 450 zatím klidně pluje vzduchem. Kurz míří přes Julské Alpy na rakouský Villach a Bruck, u Neziderského jezera potom na Neustadt a Vídeň, pak po Dunaji k Bratislavě.

350 kilometrů dlouhý let zvládne posádka bez potíží a v 11.15 hodin se bombardér objevuje nad městem. Personál vajnorského letiště zapaluje signální oheň s hustým dýmem. Letadlo několikrát zakrouží ve výšce do 500 metrů nad městem a pak zamíří k letišti.

Tam snižuje výšku na 200 metrů, a když si piloti ověří směr větru, zatočí obloukem vpravo od jihozápadu. Jenže když se má letoun po dokončení zatáčky podrovnat k přistání, zničehonic zvedne ocas a padá kolmo k zemi.

Po dopadu začíná hořet, ale benzínu je v nádržích naštěstí málo, takže nevydrží plameny dlouho živit. Nikdo z posádky nepřežije. Místo velkolepých oslav chystá Bratislava 10. září 1919 pohřeb.

Selhalo zdraví nebo technika?

Krátce po havárii zahajuje práce vyšetřovací komise pod vedením kapitána Federica Zappelloniho (1891 – 1979), velitele italské letecké jednotky ve Vídni. Má zjistit příčinu nehody.

Zprávu o průběhu vyšetřování potom sepisuje italský major letectva Francesco Vece „Pravděpodobné jsou jen dvě hypotézy: První: Ministr Štefánik chtěl za letu převzít funkci pilota a při přistání omdlel a padl na kormidla. Druhá:

Přetržené lanko radiostanice, nacházející se v letounu, řízení výškového kormidla zablokovalo,“ líčí Vece závěry, k nimž komise po pečlivém přezkoumání všech okolností tragédie dospěla.

Už těsně po Štefánikově smrti se ale začínají objevovat „zaručené“ zprávy, že se stal obětí atentátu. V této souvislosti se objevuje jméno československého ministra zahraničí Edvarda Beneše (1884 – 1948).

Jisté je, že Beneš Štefánika v lásce nemá, ovšem Masaryk i Beneš Štefánikovy diplomatické schopnosti a zkušenosti zoufale potřebují, právě totiž vrcholí spor mezi italskou vojenskou misí, v jejímž čele stojí generál Piccione a francouzskou misí, vedenou generálem Pellém.

Týká se velení armády na Slovensku. Oba státy se snaží zajistit si vliv v novém státě a v Praze i Bratislavě všichni čekají na Štefánikovu pomoc při urovnávání sporu, protož má s italskou i s francouzskou stranou úzké styky.

Navzdory tomu ale Masaryk se Štefánikem nepočítá ani jako s ministrem nové republiky.

Chce se zbavit konkurenta

„Je nepochybné, že na tom měl podíl také mladší Beneš, který měl dosti důvodů žárlit na Štefánikovy úspěchy a jeho roli v zahraničním odboji,“ píše slovenský historik Ján Mlynárik (1933 – 2012), který komentuje situaci, že Masaryk s Benešem chtěli Śtefánika vyšachovat ze hry o funkce v novém státě.

Potvrzuje to i Benešův dopis Masarykovi z 21. března 1919: „Navrhnu mu, aby se vzdal ministr. vojenství… Co s ním dále, nevíme: na Slovensku?

Sotva, nejlépe by byl Řím, jestliže Paříž je vyloučena.“ Jeho slova svědčí o tom, že by Štefánika nejraději „uklidil“ na vyslanecký post v Římě, když o ten pařížský už se hlásí někdo jiný.

Nicméně rozhodně nejsou důkazem, že by se chtěl úspěšného vojáka a diplomata zbavit nadobro.

Došlo k sestřelení omylem?

Československo je také od 27. dubna 1919 ve válečném stavu s Maďarskou republikou rad. Bojuje se o slovenské hranice. „Letadla maďarské Rudé armády se občas dostávala i do slovenského vzdušného prostoru.

Ve válečné psychóze, která tehdy panovala, se velmi lehce mohlo stát, že po příletu cizího letadla nad Bratislavu začali někteří vojáci bratislavské posádky letadlo ostřelovat v přesvědčení, že jde o maďarské letadlo,“ objasňuje jednu z dalších teorií generálova konce současný slovenský autor Štefan Štvrtecký.

Nahrávala by tomu skutečnost, že italská a maďarská trikolora je složená ze stejných barev, ovšem jinak uspořádaných.

Štvrtecký tuhle teorii ale vzápětí popírá, protože Maďarská republika rad používala na svých letounech jako identifikační symbol červenou hvězdu. Ani tenhle názor tedy neobstojí.

Přiznání jediného vojáka neobstojí

K tragédii se v roce 1928 znovu vrací i speciální komise Vojenské kanceláře prezidenta republiky pod vedením generála Stanislava Čečka (1886 – 1930).

Ta po přezkoumání dochází k názoru, že jednou z příčin tragédie mohl být prudký nárazový vítr nad letištěm, který prý pilot při řízení letadla nezvládl.

Jako druhou možnost pak uvádí právě ostřelování letadla, ke kterému se prý přiznal jeden z vojáků Jozef Meško. Měl na něj vystřelit ve chvíli, kdy přelétalo nad dunajským mostem.

„Pokud by se připustila možnost, že se střílelo, není možné hovořit o nějakém zlém úmyslu, ale jen o nešťastné náhodě, způsobené unáhleností a nerozpoznáním letadla,“ zní závěr komise.

Dělostřelci, kteří v té době sloužili v Bratislavě vedle letiště, ale střelbu nepotvrdili.

Současný ředitel Vojenského historického ústavu v Bratislavě Miloslav Čaplovič se přiklání ke stejným závěrům jako Zappelloniho komise v roce 1919. Více než na pád na řídící páky letadla zaviněný Štefánikovými zdravotními problémy, ale sází na technickou závadu v podobě utržené antény radiotelegrafu, která omezovala pohyblivost výškového kormidla.

Letadlo, které kvůli tomu nemělo vysokou rychlost, tak podle Čaploviče mohl strhnout poryv větru…