Naši předci dlouho věřili, že rozum sídlí v hlavě a emoce v srdci. Moderní věda odeslala všechny naše pocity do mozku. Nejnovější výzkumy ale ukazují, že tak jednoznačné to není. Naopak, naše pocity leží v různých částech těla. Kde je hledat?

Pocity jsou projevem stavu lidské mysli. Pocity štěstí, smutku či hněvu tedy vznikají v našem mozku. Zajímavé na nich je, že na naprosto stejný vjem (například neúspěch), mohou různí lidé reagovat odlišně (jeden výbuchem zlosti, jiný lítostí).

Projev emocí se také může lišit napříč kulturami. Stejné chování (třeba říhnutí po jídle) může u jedinců některých kultur vyvolat pozitivní pocity, považují jej za projev spokojenosti, naopak jinde ho budou vnímat výhradně negativně.

Mapa pocitů ukazuje, kde cítíme emoce

Opravdu ale emoce sídlí pouze v hlavě? Průzkum, který provedl tým finských vědců v čele s Laurim Nummenmaaem z Univerzity v Turku, to popírá. Od roku 2014 se snažili zjistit, kde po těle lidé vnímají projevy svých emocí.

Výzkum trval čtyři roky a jeho výsledkem je „mapa pocitů“, která ukazuje, kde pociťujeme lásku, kde vztek či úzkost. Výzkumu se zúčastnilo 1000 osob nejrůznějších kultur, národností i věku.

Prozkoumáno bylo 100 různých pocitů

Čtyřčlenný tým vědců zmapoval na 100 nejrůznějších emocí, které rozdělil do několika kategorií zahrnujících „poznávání“ (sem patří přemýšlení a dedukce), „vnímání“ (například vidění a slyšení), „homeostatické stavy“ (hlad a žízeň), „fyziologické procesy“ (dýchání a spánek), dále pocity spjaté s fyzickými nemocemi a ty spojené s psychickými obtíženi (úzkost, deprese).

Jaké byly závěry výzkumu? Ukázalo se, že pocity sice vznikají v hlavě, ale cítíme je i různě po těle.

Kde sídlí láska a kde zoufalství?

Například láska a zármutek jsou pociťovány v hlavě, ale na naprosto rozdílných místech. Oproti tomu vzrušení a strach vycházejí z téměř identického místa.

U některých pocitů, jako například hladu v žaludku a žízně v krku, nebylo jejich umístění na těle překvapivé, u jiných ano. Třeba když se ukázalo, že pozitivní emoce jako vděčnost a soudržnost vycházejí z podobných míst jako negativní pocity viny a zoufalství.

Odkud? Vnímáme je v srdci, hlavě i žaludku.

Mysl a tělo nelze oddělit

Posedlost a vyčerpání zasahují celé tělo, sebeovládání nám sídlí v hlavě i v rukou. Možná proto potřebujeme mít často pod kontrolou to, co dělají naše ruce, abychom měli pocit, že jsme schopni se ovládnout, když je třeba.

Štěstí vnímáme celým tělem, stejně jako lásku, ale bohužel i depresi. Na srdci překvapivě nejvíce pociťujeme závist a strach. Závěr studie je každopádně jednoznačný – ač emoce vznikají mozku, jejich projevy cítíme i různě po těle.

Naše mysl a tělo jsou tudíž neoddělitelné, jedna bez druhého by nemohly fungovat.

Stejné pocity vlivem globalizace

Výzkum ovšem poukázal na ještě jeden zajímavý fakt, že lidé jako sídlo svých pocitů označovali stejné části těla, bez ohledu na svoji národnost a kulturu. Panuje totiž všeobecné přesvědčení o tom, že prožívání emocí je ovlivněno původem.

Je však možné, že za stejným prožíváním emocí při působení totožných podnětů napříč kulturami může fenomén globalizace. Rychlý přenos informací má za následek, že je celý svět ovlivňován externími stimuly.

Díky tomu dochází se sbližování západu a východu i sjednocování jejich emocionálních reakcí na různé vjemy.

Muži versus ženy

Rozdíly při nakládání s emocemi nicméně přetrvávají mezi muži a ženami. Zatímco příslušnice něžného pohlaví bývají často negativně označovány za „nadměrně emocionální“, muži jsou oproti tomu vyzdvihováni za svoji citovou rezervovanost. Pravda je ovšem jinde.

Ženy mají v průměru o 4 body vyšší skóre emoční inteligence než muži, proto je převyšují ve třech ze čtyř dovedností emoční inteligence – v sebeovládání, sociálním uvědomění a řízení vztahů. Sebeuvědomění je pak jedinou dovedností, u níž jsou skóre obou pohlaví stejná.