Vykupuje otroky, boří šibenice, nenapravitelné zločince nanejvýš nechává zmrskat. Vlastnoručně lisuje víno a pod knížecím šatem nosí i při státnických jednáních žíněnou košili. Zkrátka světec. Přesně tak středověké legendy líčí českého knížete Václava.
Na legendy ovšem není z hlediska historické věrohodnosti zrovna spolehnutí. Co když byl Václav (asi 907–935), jeden z prvních českých panovníků, také jen člověk z masa a krve? „Oddával se hrám,“ připouštějí i starobylé texty.
Proniká do nich také zmínka, že se kníže ve společnosti svých družiníků čas od času rád napil vína.
To stojí v Kristiánově legendě, která vznikla někdy před rokem 994 a jejíž autor měl mimořádně blízko k panovnickému rodu Přemyslovců, takže by mohl vědět, o čem mluví.
Obcoval s ženou
Navzdory zavedenému tvrzení, že kníže zemřel velmi mlád, profesor Emanuel Vlček (1925–2006) po antropologickém výzkumu ostatků, které podle všeobecného mínění patří svatému Václavovi, uvádí, že dosáhl přibližně věku 40 let.
A za takovou dobu už se dá stihnout ledasco…
Je jen těžko představitelné, že by vládnoucí kníže neměl manželku, s níž by usiloval o zplození dědice. „Byl přinucen obcovat s ženou a zplodit s ní syna jménem Zbraslav,“ uvádí ostatně Druhá staroslověnská legenda o svatém Václavu z přelomu 10. a 11. století.
Jméno oné ženy zůstává tajemstvím. Další zmínky v historických pramenech ovšem naznačují, že matka Václavova syna nebyla jeho zákonitou manželkou, ale pouze „souložnicí“. Ano, Václav je sice ženatý, ale manželský svazek zůstává bezdětný.
Případně z něho pocházejí jen dcery, které v dynastické linii nestojí ani za zmínku. Aby zplodil mužského dědice, vydává se proto, snad na naléhání svých družiníků, do náruče konkubíny.
Přistiženi in flagranti
Jakmile počne syna, Václav se od své milenky odloučí a údajně ji zavazuje slibem cudnosti. Napříště již žena nemá poznat mužskou náruč. To jí však nevydrží dlouho. Jednoho dne ji Václav přistihne in flagranti s jedním ze svých služebníků.
Ve vypjatém momentu se ale zachová… doslova jako světec. Milencům podle Druhé staroslověnské legendy o svatém Václavu poroučí, aby o všem pomlčeli, a později je dokonce oddá.
Syn obětí mordu?
Co zatím dělá malý Zbraslav? Vyrůstá v otcově blízkosti? Připravuje se na svou budoucí roli knížete? Tak, jako je toho poskrovnu známo o skutečném životě jeho otce, o synovi toho víme ještě míň. Je otázkou, zda vůbec existoval.
Pokud ano, mohl zemřít v útlém věku. V 10. století by smrt novorozence nebo batolete nebyla ničím výjimečným. Jestliže se měl čile k světu, mohl se ale stát obětí Boleslavova honu na Václavovy věrné po bratrovraždě ve Staré Boleslavi.
Nový vladař rozhodně nestál o to, aby v Čechách vyrůstal někdo, kdo by si mohl brousit zuby na jeho knížecí stolec. „Vrahové pronásledovali Václavovy stoupence až do Prahy, kde je rozličným způsobem zahubili.
Dokonce i jejich děti utopili ve Vltavě,“ převyprávěl Emanuel Vlček První staroslověnskou legendu o svatém Václavu z poloviny 10. století. Není vyloučeno, že i Zbraslavův život skončil ve vltavských vodách. To vše jsou však jen hypotézy. Nic se nedá říct s naprostou určitostí.
