„Je to všechno jenom podfuk, můj test pomocí fluoru před čtyřmi lety jasně prokázal stáří té lebky. Nějaký vtipálek si z nás zkrátka drze vystřelil,“ prohlašuje 21. listopadu 1953 britský paleoantropolog Kenneth Oakley (1911 – 1981) před odbornou veřejností. Před chvílí právě skončila největší blamáž světové vědy ve 20. století…

Když britský přírodovědec Charles Darwin (1809 – 1882) publikuje v roce 1859 svoji evoluční teorii, ještě netuší, že spouští lavinu otázek, které vědcům na dlouhou dobu zamotají hlavu.

„Jak a kde vlastně vznikl člověk? A co ho spojuje s opicí?“ Zatím nevědí, proto hledají prastaré lidské kosti, které by jim daly odpověď.

V roce 1912 objevuje britský advokát a amatérský paleontolog Charles Dawson (1864 – 1916) v Piltdownu v sussexském hrabství lebku, která vypadá, že je tím, co všichni dosud marně hledali.

Podivné kamínky

Začíná příběh, na jehož rozuzlení budeme čekat dlouhých 40 let. Charles Dawson se pěkně nudí. Právnická praxe ho nebaví, a tak cestuje a baví se svými koníčky.

Všechny kameny v okolí přitahují jeho pozornost a už ve svých 21 letech (1885) se stává členem Geologické společnosti. V roce 1908 se prochází v jižní Anglii nedaleko vesnice Piltdown. Oči má zapíchnuté do cesty hustě posypané štěrkem.

„Některé kameny vypadají docela jako pravěké pazourky, třeba by se tu daly najít i nějaké pravěké lidské pozůstatky,“ přemýšlí. Vyptává se v okolí a dozví se, že kamínky pocházejí z nedaleké farmy.

„Schovejte mi každou zajímavost nebo zkamenělinu, kterou najdete,“ klade na srdce místním dělníkům, kteří tam kopou štěrk na vysypání cesty. O nějakou dobu později se k jámě vrací.

Co kdyby se přece jenom něco našlo… Jeden z kopáčů mu nadšeně ukazuje část lebeční kosti spojenou s čelistí, obsahující jeden zub. Jméno dělníka ale Dawson nikdy neprozradí… Touží ovšem být slavným nálezcem. Jeho jméno se musí jednou provždy zapsat do učebnic!

Svůj objev nabídne známému anglickému paleontologovi Dr. Arthurovi Smithu Woodwardovi (1864 – 1944), který si kosti se zájmem prohlédne. „Jsou skutečně pozoruhodné,“ řekne po chvíli ticha. „Bude ale dlouho trvat, než je podrobně prozkoumáme,“ dodá vzápětí.

Dalšího bádání se účastní i Dawsonův pomocník, francouzský jezuita a paleontolog Pierre Teilhard de Chardin (1881 – 1955), který má být zárukou korektnosti výzkumu.

Miliónové dějiny lidstva

Odborníkům lebku představí teprve za čtyři roky 12. prosince 1912 na schůzi britské Geologické společnosti. Dawson v úvodu vylíčí okolnosti svého nálezu a potom předá slovo Woodwardovi. „Zlomky lebky, objevené u Piltdownu, nám umožnily rekonstruovat ji celou.

Jde o lebku nepříliš staré ženy. Nápadná je tloušťka kostí dosahující hlavně v týlu téměř 20 milimetrů. Není pochyb, že jde o lidské pozůstatky. Obsah mozku je asi 1400 m3 (dvě třetiny dnešního mozku – pozn.). Pochází z pleistocénu (cca 2,5 miliónu – 12 000 př.

n. l.), tedy pozdní doby ledové,“ vysvětluje Woodward zaníceně svým ohromeným posluchačům. Ve vědeckých kruzích se rázem strhne bouře. Konečně máme v ruce mezičlánek spojující vývoj člověka a opice.

Znamená to, že první lidé šlapali po Zemi už před miliónem let! V závěru jednání společnosti Woodward navrhne, aby se objev jmenoval podle jeho nálezce – Eoanthropus Dawsoni, Dawsonův jitřní člověk. Amatérský vědec je blahem bez sebe.

Úspěch, na který čekal, konečně přichází. Okamžitě je centrem celosvětové pozornosti a píší o něm všechny noviny. Slávy si ale bohužel příliš neužije, umírá v roce 1916 na otravu krve.

Rok předtím ale ještě stihne překvapit svět dalšími objevy fragmentů kostí u Piltdownu, v místě asi o dvě míle dál (cca o 3 km) od prvního naleziště. Všichni ho oslavují a Woodward píše knihu První Angličan.

Trumfnou Němce i Francouze

Brzy ale začne některým odborníkům vrtat hlavou, že čelist velice připomíná šimpanzí, lebka zase současného anglosaského člověka. „Jak je možné spojení tak vyvinuté mozkovny s primitivní čelistí? Patří to vůbec k sobě?“ ptají se rozpačitě.

Ozývají se první pochybnosti. Zlí jazykové si myslí, že je všechno nějaké divné a lebka je stará sotva čtvrt miliónu let. Angličané si ale ani na chvíli nepřipustí, že by něco mohlo být jinak.

„První člověk pobýval na anglickém území,“ tvrdí hrdě a nekriticky lebku obdivují. Konečně mohou trumfnout Němce i Francouze. Na ostrovech se totiž zatím téměř žádné pravěké nálezy neobjevily, zato ve Francii i Německu jich mají spoustu.

Londýnské muzeum se pyšní exponátem, na který lidé stojí fronty a jeho kopie putují do muzeí celého světa i na vysoké školy.„Čelist je z opice,“ prohlásí už v roce 1915 francouzský paleontolog Marcellin Boule (1861 – 1942).

Jeho hlas ale zanikne v křiku spousty obdivovatelů. Americký zoolog Gerrit Smith Miller (1869 – 1956) dopadne mnohem hůř. Když se objeví ještě druhá lebka, nemají pro něho Britové už ani jedno vlídné slovo.

Obviňují ho z drzosti a protibritského smýšlení. Do třetice se ozve německý antropolog Franz Weidenreich (1873 – 1948), který ostatky pečlivě prozkoumá. „Moderní lidská lebka a čelist orangutana,“ zní jeho nekompromisní závěr.

Zbytečně, nikdo ho neposlouchá. 28. července 1938 dokonce skotský antropolog Arthur Keith (1866 – 1955) nechává k 30. výročí nálezu v Piltdownu vztyčit pomník.

Středověký Angličan křížený s lidoopem

Píše se rok 1953. Paleoantropologové Kenneth Oakley, Wilfrid Edward Le Gros Clark (1895 – 1971) a Joseph Weiner (1915 – 1982) posílají do světa výsledky své analýzy kostí.

Zkouška pomocí fluoru potvrzuje, že lebka v žádném případě nemůže být stará milión let. Na rozdíl od jiných prvků zůstává fluor v kostech i po smrti. Čím starší kost, tím větší množství se ho v ní vyskytuje.

„Fosilie sestává z lebky středověkého člověka, asi 500 let staré čelisti orangutana a zubu šimpanze.

K vytvoření zdání starobylosti byly kosti barveny železitým roztokem a dichromanem draselným,“ potvrzují všichni tři v listopadu 1953. Zub byl navíc upilován, aby vypadal jako lidský. Skandál okamžitě pronikne do tisku.

„Prohlášení bylo vydáno po 20 letech pověstí a spekulací mezi evropskými paleontology o pravosti kostí,“ píše New York Times. Londýnský Star rovnou křičí:

„Největší vědecký podvod století!“ Všichni, kteří se dramatické události před 40 lety účastnili, už jsou dávno mrtví, a tak se při nařčení z klamání nemohou nijak obhajovat. Padají proto různá jména:

Woodward se svými spolupracovníky, jezuita de Chardin, který sám našel i jeden zub, dokonce i Arthur Conan Doyle (1859 – 1930), který přivedl na svět legendárního Sherlocka Holmese. Důkazy proti otci detektiva jsou ovšem jenom nepřímé.

„Doyle bydlel nedaleko Piltdownu a zabýval se i paleontologií,“ tvrdí Doylovi odpůrci, jenže to nestačí. Nejpravděpodobněji ale všechno spískal sám Dawson.

Současný britský archeolog Dr. Miles Rusella z Univezity v Bornemouthu, který zkoumal jeho sbírku nálezů, tvrdí: „Obsahuje minimálně 38 padělků!“

Žert, který zašel příliš daleko

Jednoho z dalších možných pachatelů usvědčují současní britští paleontologové Andy Currant a Brian Gardiner z Muzea historie přírody v Londýně. „Piltdown je nesmysl, jehož zkoumání spotřebovalo obrovské množství času,“ nechává se slyšet Currant.

Společně objevili už v roce 1970 v muzeu v kufru kosti.

Majitelem zavazadla s podivným obsahem byl podle monogramu Martin C. Hinton, který pracoval v oddělení zoologie v roce 1912. Kosti a zuby, které Hinton konzervoval, jsou obarvené stejným způsobem jako ty z Piltdownu.

Má žertík, kterému vědci tak dlouho věřili, na svědomí právě on? Rozhodně měl potřebné znalosti, byl tehdy expertem na vliv prostředí na staré kosti. Jeho vtipy navíc byly mezi kolegy vyhlášené. Osobní spory měl i s Woodwardem, a tak si z něj klidně mohl udělat legraci…