Poslové římského triumvira Marka Antonia padají tváří k zemi před královnou Kleopatrou. To je ten moment, na který egyptská intrikánka tak dlouho čekala.
Její bývalý milenec táhne se 100 000 legionáři do boje proti říši Parthů a žádá si její přítomnosti v Antiochii (na jihu dnešního Turecka). Kleopatra (69–30 př. n. l.) ví, že se již Marcus Antonius (83–30 př. n.
l.) nabažil své zákonité manželky Octavie (69–11 př. n. l.) a rozpomenul se na rozkoše, jež mu sama nabízela v Alexandrii. Neváhá ani okamžik a vyráží milenci v ústrety…
Tažení potřebují oba
Mocný Říman se z jejích sítí už nevyprostí. Zahrnuje ji dary v podobě území, po kterých Kleopatra dosud marně toužila. A co víc, přistupuje na to, že si ji při tradičním egyptském obřadu vezme za ženu a její děti oficiálně uzná za své.
Na oplátku jej královna, k nelibosti legionářů, doprovází při válečném tažení proti Parthům až na břehy Eufratu… Je to 17 let, co vzpurný národ s kořeny kolem Kaspického moře zmasakroval římskou armádu i s jejím velitelem Markem Liciniem Crassem (115–53 př.
n. l.). Na tažení proti Parthům se chystal před svou smrtí i velký Caesar (100–44 př. n. l.). Marcus Antonius tuší, že triumf nad nimi by mu v Římě zajistil nehynoucí slávu.
Konečně by získal navrch nad svým mocenským rivalem a švagrem Octavianem (63 př. n. l.–14 n. l.). Velké naděje do vítězného tažení ovšem vkládá také Kleopatra. „Řím mě bude muset uznat za Antoniovu pravou a jedinou manželku,“ uvažuje.
Na Kapitol ji nepustí
Římští věštci neprorokovali vojevůdci úspěch. Možná je měl Marcus Antonius více poslouchat. V roce 36 př. n. l. utrpí od Parthů zdrcující porážku a jen tak tak si zachraňuje holý život. Rychle pádí za svou egyptskou královnou – do bezpečí a také pro peníze.
Je to totiž Kleopatra, kdo vyplácí žold zbytkům rozprášených legií. „Nesmíš přiznat porážku,“ naléhá královna na otřeseného Marka Antonia. V Alexandrii následně nechává slavit velkolepý triumf, jako by její milenec nad Parthy zvítězil.
O všem informovaný Řím se otřásá v základech. Ještě to ale pár let Octavianovi trvá, než senát i prostý lid definitivně poštve proti někdejšímu miláčkovi národa.
Až v roce 32 př. n. l. jsou Marcus Antonius a Kleopatra prohlášeni za nepřátele Říma. „Jednou budu po právu rozhodovat na Kapitolu,“ nese se věčným městem věta, kterou se měla kdysi egyptská královna vychloubat. Octavianus vytáhne proti slavným milencům do boje.
Zoufalství na přídi lodi
Na řecké pevnině se kupí znepřátelené armády. To důležité se však v září 31 př. n. l. odehrává na moři. Marcus Antonius má v památné bitvě u Actia v Jónském moři k dispozici na 400 lodí.
200 z nich mu zaplatila Kleopatra a na jedné z nich se do boje za svou lásku a moc sama plaví. Její vliv při vojenských poradách v poslední době ovšem udělal s loajalitou Antoniových velitelů své.
Jak dochází k prvním střetům s Římany, řada z nich hledí, jak co nejrychleji přeběhnout do nepřátelského tábora. Vlastně ani jim není jasné, proč by měli bojovat proti Římanům…
Kleopatřina loď znenadání rozvinuje plachty a vydává se jižním směrem – k Egyptu. Zoufalý Marcus Antonius propadá beznaději, zapomíná na bitevní vřavu a na malém člunu se vydává pronásledovat milenku.
Když její loď dostihne, neodváží se Kleopatře přijít na oči. Po tři dny se užírá vlastními myšlenkami na přídi plavidla. Tuší, že je jeho osud zpečetěn. V té chvíli je ovšem rozhodnuto již také o Kleopatře…
