Byl velkou chloubou ruského námořnictva. Ponorkou, o níž nejenom její tvůrci tvrdili, že je jednoduše nepotopitelná.

Pevně v to věřili i vojáci, kteří se ve čtvrtek 12. srpna 2000 nacházeli na její palubě – účastníci velkého námořního cvičení, největší akce tohoto druhu od rozpadu Sovětského svazu.

Špičky ruské admirality se dmuly pýchou a těšily se na to, jak jim Vladimir Putin za pár dnů připne další frčku. Výkvět ruského loďstva, raketový křižník Pjotr Veliký a čtyři ponorky, které se zúčastnily cvičení, vypadaly naprosto impozantně.

Kdo by v tu chvíli věřil tomu, že se za pár minut nad nepotopitelným Kurskem pomyslně zbarví voda krví.

Po vypálení torpéd přišel strašlivý výbuch

A pak to konečně začalo. V 11 hodin 28 minut místního času začal Kursk cvičení přesně podle plánu. Vypálil dvě slepá torpéda proti obřímu křižníku Pjotr Veliký. Odstartoval tím strašlivou tragédii, která do dnešní doby není smysluplně vysvětlena.

Možná opravdu, jak se tvrdí v oficiální verzi, peroxid vodíku, který slouží pro pohon torpéda, prosákl rzí v pouzdře torpéda. Každopádně cosi způsobilo děsivý výbuch v nitru impozantní ponorky.

Prvních sedm obětí

O první tragédii se postaral fakt, že vodotěsné dveře, které izolují torpédovou místnost od ostatních prostor ponorky, zůstaly před odpálením torpéd otevřené. Prý to byla rutinní věc.

Za normálních okolností by došlo jen k bezpečnému uvolnění přebytečného stlačeného vzduchu do torpédové místnosti. Místo toho výbuch v okamžiku zdemoloval první dvě z devíti oddělení Kursku. Sedm mužů, kteří v tu chvíli byli v prvním oddělení, neměli šanci přežít.

Nepotopitelná ponorka zamířila ke dnu

Okolní seismografy naměřily otřes o síle 1,5 až 2,2 Richterovy stupnice a nepotopitelná ponorka se během chvíle ponořila na dno v hloubce 108 metrů pod mořskou hladinou. Najednou bylo všechno špatně.

Nouzová bóje, která je kvůli lokalizaci případného vraku vypuštěna ve chvíli detekce požáru či prudké změny tlaku, selhala.

Patrně proto, že ji šéfové předem zablokovali, aby pozici lodě v případě mimořádné události nemohla odhadnout případná plavidla nepřítele.

Zemětřesení na dně Barentsova moře

Jenže ono bylo ještě hůř. Pouhých 135 sekund po prvním otřesu zaznamenali seismologové po celé Evropě další. Kmitající ručička přístrojů se zastavila na děsivé hranici 4,4 stupně Richterovy stupnice.

Epicentrum přístroje lokalizovaly kdesi na dně Barentsova moře. Tam, kde v tu chvíli ležel vrak ponorky Kursk. S největší pravděpodobností v té chvíli vybuchlo dalších šest torpéd na palubě ponorky.

Proč nedošlo k jaderné havárii

Sen o nesmrtelné ponorce v tu chvíli skončil. Trup, který byl schopen odolat tlaku vody v hloubce 1000 metrů, se roztrhl. Výbuch doslova rozmetal třetí a čtvrté oddělení Kursku.

Voda se dovnitř valila neuvěřitelnou rychlostí 90 000 litrů za sekundu a zabila všechny, kdo jí stáli v cestě, včetně pěti důstojníků z divize nukleárních ponorek, kteří tam měli dohlížet na řádný průběh cvičení.

Jen zázrakem nedošlo k poškození kontrolních tyčí v reaktoru a nedošlo tak ke zničující jaderné havárii.

Kdo sepsal seznam přeživších?

V 6. až 9. oddělení bylo ve chvíli výbuchu 23 mužů. Přežili obě exploze a shromáždili se na jediném místě, kde mohli za určitých okolností doufat v záchranu. V 9. oddělení, kde se nacházel druhý únikový tunel.

Kapitán-poručík Dmitrij Romanovič Kolesnikov tehdy sepsal seznam těch, kteří v devátém oddělení ještě zůstali. Učinil tak ještě předtím, než na zničené ponorce vypadl proud. Najednou byla všude kolem tma.

Výbuch jako součást cvičení?

Znalce zákopové taktiky sovětských (posléze ruských vojsk) jistě nepřekvapí, že ostatní lodě, které se zúčastnily cvičení a které zachytily na svých přístrojích zničující explozi, mimořádnou situaci vůbec nehlásily.

Jejich velitelé pro to dlouho neviděli důvod. Tak nějak automaticky se předpokládalo, že explozi způsobila hlubinná bomba a že se jednalo o rutinní součást cvičení.

Teprve k večeru, kdy Kursk nereagoval na pokusy o spojení, jim došlo, že by nemuselo být něco v pořádku. Pátrací a záchranné akce začaly až pozdě večer.

Žádnou pomoc od vás nechceme!

Jak se brzy ukázalo, ruská záchranná plavidla měla označení „záchranná“ jenom na efekt. K havarovanému Kursku se sice dokázala přiblížit, ale pokus o vakuové spojení, které by umožnilo reálné spojení s ponorkou, nebyl úspěšný.

Kvůli přísnému utajení dokonce Rusové odmítli nabídku Spojených států v podobě dvou hlubokoponorných záchranných prostředků. Zamítnuta byla i nabídka Britů.

Britští potápěči už dorazili pozdě

Teprve 16. srpna požádala ruská vláda norské a britské kolegy o pomoc. Ale to už bylo na všechno pozdě. Britští potápěči nakonec dorazili k nouzovému tunelu 9. oddělení až 20. srpna. Zjistili ovšem, že bylo mezitím zaplaveno vodou.

Poslední jiskérka naděje, že by snad na Kursku mohl někdo přežít, tak definitivně zhasla.

Jak obelhat rodiny obětí

Manželky a matky pohřešovaných námořníků se samozřejmě brzy začaly obracet na oficiální místa, aby se dozvěděly více o osudu svých nejbližších.

„K neštěstí došlo ve čtvrtek, ale ještě v neděli velení ruské admirality mlžilo,“ tvrdila Irina Cimbalová, manželka jedné z obětí havárie Kursku.

„Snažili se nás uklidnit ujišťováním, že se sice něco pokazilo, ale posádka přežila a bude určitě zachráněna,“ dodává.

Prezidentu Putinovi se z dovolené nechtělo

Zkáza nepotopitelné ponorky se ukázala být prubířským kamenem i pro nového šéfa Kremlu. Vladimir Putin byl u moci teprve osmý měsíc, a sotva se na prezidentském stolci trošku rozkoukal, už přišel takový malér. Navíc byl v té době na zasloužené dovolené. A nechtělo se mu z ní vracet kvůli zkáze Kursku zpátky.

Klepání o pomoc bylo slyšet několik dní

A když už konečně přišel s vyjádřením pro tisk, řekl jen, že z ponorky nebyly nikdy zaznamenány známky života.

„Námořníci z Kursku nevyslali žádné signály o své havárii.“ Jak to asi znělo jejich ženám, které se mimo jiné dozvídaly, že ještě několik dnů bylo možné zaslechnout z prostoru 9. oddělení klepání o pomoc?

A když se Putina v září téhož roku zeptal ve své slavné show moderátor CNN Larry King, co se vlastně s Kurskem stalo, dočkal se z Putinovy strany mírně řečeno cynické odpovědi: „Potopil se.“

Vrak lodi vyzvedli až za rok 

Ještě víc než rok trvala tragédie slavné jaderné ponorky Kursk.

Většinu jejího trupu, ovšem bez totálně poničené přídě, vyzvedly ze dna oceánu nizozemské záchranné společnosti až na podzim roku 2001. Trosky ponorky, která neměla být nikdy zničena, byly dovlečeny do ruské loděnice v Rosljakovu u Murmansku.

Z vraku Kursku bylo vyzvednuto 115 ze 118 mrtvých námořníků. Ti byli následně pochováni v Rusku.

Dozvíme se v roce 2030 pravdu?

Podaří se někdy záhadu zániku Kursku zcela rozluštit?

Pokud ano, nastane tak nejdříve v roce 2030. Teprve po 30 letech od této obrovské tragédie totiž může být vytvořena komise, která rozhodne, zda bude možné vyšetřovací spisy týkající se zkázy ponorky odtajnit. Málokdo však věří tomu, že se tak stane. Proč muselo zemřít 118 námořníků, se patrně nedozvíme nikdy.

A co když to bylo úplně jinak?

Jedna z divokých variant, jak také mohlo dojít ke zkáze Kursku, hovoří o sebevražedném útoku muslimského Dagestánce, člena posádky. Chtěl tak údajně podpořit čečenské bojovníky.

Někteří ruští důstojníci zastávají názor, že se Kursk srazil s nepřátelskou ponorkou, která sledovala ruské manévry až příliš zblízka.

Ruský nezávislý odborník, který byl ve styku s norskými záchranáři, se domnívá, že Kursk „sestřelil sám sebe“. Podle něj se torpédová střela Škval odrazila od cíle směrem ke Kursku.

Kapitán ponorky patrně vydal příkaz k rychlému ponoru, aby se torpédu vyhnul, ale už nestačil manévr dokončit.