Ve 20. letech 20. století byste v celé Americe těžko našli oblíbenějšího chlapce, než je Jackie Coogan (1914–1984). Na cestu ke hvězdám ho nepošle nikdo jiný, než sám Charlie Chaplin, který z něj v roce 1921 udělá roztomilého sirotka ve filmu Kid.
Ten se stane obřím hitem, po kterém se začnou Jackiemu role jenom hrnout. A s nimi i peníze. Spoustu peněz. Než vyroste a kariéru dětské hvězdy pověsí na hřebík, přijde si odhadem na 3–4 miliony dolarů, o které se mu zatím stará otec Jack.
Před Jackiem se tak rýsuje parádní budoucnost, ve které by nemusel hnout prstem. Jenže to by se nesmělo v květnu 1935 auto, ve kterém sedí spolu s otcem a svým nejlepším přítelem Juniorem Durkinem (1915–1935) zřítit ze silnice dolů po svahu. Někdejší dětský idol, je jediný, kdo hrozivý pád přežije.
Kup si co chceš. To platí syn!
Další rána následuje o pár měsíců později, kdy Jackie oslaví 21. narozeniny a začne si jako plnoletý dělat zálusk na peníze vydělané v dětství. Ty už jsou ale téměř všechny pryč.
Cooganova matka a jeho nový manžel, finanční poradce Arthur Bernstein je prošustrují za kožichy, diamanty, šperky a drahá auta. Jackie zuří a v roce 1938 žene oba výtečníky k soudu.
Nic jsme mu neslíbili…
Ti ale jakoukoliv vinu odmítají. „Vždyť si před kamerou v podstatě jen hrál. Nikdy jsme mu neslíbili, že za to něco dostane,“ kroutí hlavou chamtivá matka a syna označí za zlobivého chlapce.
„Zákon je na naší straně a Jackie Coogan nedostane ani cent ze svých minulých příjmů,” přisadí si Bernstein. Plete se. Soud dá Cooganovi za pravdu.
Příště už takhle ne!
Je to ovšem Pyrrhovo vítězství. Ze zbývajících 250 000 dolarů, které dvojice ještě nestačila utratit, zbude Jackiemu po zaplacení právníků jen polovina. Jeden zásadní dopad ale ostře sledovaná soudní bitva přece jenom má.
Vyústí v přijetí opatření na ochranu dětských herců a jejich příjmů. Říká se mu Cooganův zákon.