Sprška kamenů bombarduje v roce 100 př. n. l. otrhaného muže. Ten umírá v krvi přímo na ulici starověkého egyptského města Perbastet. Je v Egyptě cizincem a lidé ho ukamenovali za to, že zabil kočku. Mňoukající zvíře je v Egyptě posvátné a zabít ho zapovídá zákon.
Ani cizince neznalost tohoto zákona neomlouvá. Uctívaná egyptská bohyně radosti a lásky Bastet má hlavu kočky. Bastetiných sošek je všude po celé zemi spousta. Nacházejí se v chrámech i domácnostech.
Každý chce mít bronzovou sošku, jenže málokomu se to poštěstí, jsou totiž velmi drahé. Zabít kočku má právo jenom kněz. A jsou to právě kněží, kdo chová ve svých chrámech spousty koček.
Aby uspokojili poptávku zbožných lidí po kočkách, nechávají mrtvá zvířata mumifikovat a pak je nabízejí návštěvníkům.
Nemoc, která požírá tkáně
„Nemohu mu téměř nijak pomoci. Trpí nemocí požírající tkáně,“ vyjádří se zděšeně jeden egyptský lékař v rozhovoru se svým kolegou. Mluví o pacientovi, kterého právě ošetřil.
Už káhunský papyrus zaměřený na ženské lékařství se zmiňuje o nemoci, která „požírá tkáně“, tedy rakovině. O pestrých lékařských znalostech Egypťanů vypovídají i další papyry. Nejstarší z nich pocházejí z období cca 1600 př. n. l.
nejstarším nalezeným vědeckým lékařským pojednáním je papyrus Georga Eberse, uložený nyní v univerzitní knihovně v německém Lipsku.
Líčí základy anatomie, seznamuje s různými případy nemocí a navrhuje postup jejich léčby, zároveň obsahuje i 700 receptů na výrobu léků. Vnitřní choroby a chirurgii kostí naopak podrobně rozebírá papyrus Edwina Smithe, nyní umístěný v newyorském muzeu.
Najdeme v něm popis 48 zranění a úrazů. Oba zmiňované papyry dostaly jméno po svých nálezcích.
Boty jako znak bohatství
Mladík se obdivně otočí za štíhlou tmavovláskou s plochým hrudníkem. Přesně takhle vypadá ve starověku ideál egyptské ženy. Žena má na sobě elegantní kalasiris, přiléhavé šaty opatřené širokými ramínky, na vrchu potom zdobený kabátek zvaný messeset.
Kolem krku se jí skví korálkový límec, na zápěstích rukou cinkají náramky a na nohou nákotníčky. Je vidět, že pochází z bohaté rodiny. Egypťanky i jejich mužské protějšky si potrpí na módu a hygienu.
Muži si vyholují si hlavu a vousy si nechávají růst jedině na znamení smutku. Zpočátku se při oblékání spokojí jen s chráničem přirození, ale později začínají nosit plátěnou suknici přes bedra nebo dokonce splývavé šaty. Na nohy si obouvají sandály, které se stávají symbolem moci a přepychu.
Smrt: Srdce určuje odměnu i trest
Mrtvý muž se už brzy vydá do podsvětní říše, které vládne bůh Usir. Tady bude jeho duše dál žít plnohodnotným životem, ovšem musí splnit určité podmínky.
Především musí být tělo správně mumifikované, protože staří Egypťané považují za nejhorší zločin poničení mrtvoly. Zemřelému totiž tímto krokem znemožní cestu duše do posmrtného ráje.
Jakmile se mrtvý dostane do podsvětní říše, egyptská Kniha mrtvých říká, že na jednu misku vah boha Anupa se pokládá srdce mrtvého, na druhou misku pero symbolizující pravdu a spravedlnost. Je-li srdce těžší než pero, dokazuje svoji vinu a čeká ho trest.
Právě váha srdce je ukazatelem určujícím, jestli se muž dočká odměny nebo trestu.
Záplavy musí být přesně akorát
„Začíná doba achet (období trvající od poloviny července do poloviny listopadu – pozn. red.), zase přijdou záplavy. Kéž budou letos příznivé,“ povzdychne si zemědělec. Dobře ví, že teď nastává období, kdy jeho pole zaplaví vody řeky Nil.
Dlouho nebude moci pracovat na svém poli. Začne se proto věnovat opravám svých nástrojů a dalším pracím. Napjatě ale bude očekávat, jak velké budou letos záplavy. Právě ty určí, zda se úroda vydaří.
Nízká hladina Nilu znamená vysušenou půdu a malou úrodu, naproti tomu příliš velká voda smete všechno a dlouho bude stát na polích, takže se nestihne brzy zasít. Doba orby a setí zvaná peret přichází v polovině listopadu, kdy vody opadnou.
Na políčkách, která jsou pro Egypťana hlavním zdrojem obživy, se pěstuje hlavně pšenice, ječmen, ale také len, cizrna či boby.
