Vzdělání mladého Petra Voka končí jeho kavalírskou cestou. V prosinci 1562 vyráží do Německa. Zastavuje se na hradě Dillenburg (v dnešní spolkové zemi Hesensko). Zúčastní se zde bohatýrských pitek a inspiruje se jimi.
Pár let poté podobné akce organizuje na bechyňském zámku k velké nelibosti svého staršího bratra.
Jako šestadvacetiletý už je Petr Vok (1539–1611) naprosto samostatný. Za své činy a hospodaření ale stále musí skládat účty svému staršímu bratrovi Vilémovi (1535–1592).. Není mu to zrovna po chuti, protože rád hýří penězi.
Za necelé tři měsíce dokáže jako mladík utratit víc než jeho matka Anna za celý rok. Usadí se v Bechyni a zdejší zámek si nechá nákladně přestavět v renesančním stylu. Svému zodpovědnému a vážnému bratrovi navzdory si tu vydržuje velký a nákladný dvůr.
Příslušnicemi opačného pohlaví se to na zámku jenom hemží. Petr Vok prostě miluje jejich společnost.
Notýsek pro ovíněné vzkazy
Pár let po návratu z kavalírské cesty organizuje na bechyňském zámku pitky k velké nelibosti svého staršího bratra. Dokonce tu praktikuje takzvané pokutní registry.
„Nedopils číši, zaplatíš pokutu,“ halasně se směje opilý Petr svému hostu a rukou mu přistrkává jakýsi notýsek. Šlechtic, jenž mladého Rožmberka navštívil, dostává míru nápoje, kterou musí vypít. Pokud to neudělá, dostane jako pokutu další.
Každý, kdo pije, má povinnost svoji pokutu zapsat do sešitu jako důkaz, že Petra navštívil. Když k zápisku přidá i nějaké moudro, obrázek nebo básničku, kterou v ovíněném stavu složí, tím lépe.
Vydržuje si i dvacet žen
Ve svém fraucimoru (ženském dvoře – pozn. red.) má podle Vavřince Benedikta Mecera, autora Třeboňských pamětí, 16 různých žen „včetně Turkyně a paní ze Židův“. Ještě štědřejší je ale v odhadech dámské společnosti současný historik Václav Bůžek:
„Uvádí se, že Petr Vok měl kolem sebe asi dvacet, někdy i více žen, které tam (v jeho domácnosti) žily i v době,kdy nebyl ženatý.“
Favoritka a kuchařka v jednom
Vok ženy šatí a živí a jeho favoritkou se stává Zuzana Vojířová z rytířského rodu Vojířů (v některých pramenech se mylně udává jako dcera mlynáře). Právě ona dokáže splnit velmožovy labužnické nároky na kuchyni. Na oplátku od něj dostává třeba látky nakupované na trzích v rakouském Linci.
Vilémovy výčitky nepomáhají
Proti Petrovu hýření ale neustále protestuje konzervativní a staromilský Vilém. I když on sám vydává na svoji reprezentaci také hodně peněz, pro bratrovy slabosti nemá žádné pochopení. „Pan bratr nemyslí na placení Bechyně,“ vytýká mu.
„Outrata nesmírná, čeledi nepotřebné s ženami množství, ježto jest mi o tom těžko slyšeti, až mne srdce bolí… pán Bůh ráčil mne toho zachovati, abych ho měl v takovém neřádném způsobu podporovati,“ stěžuje si trpce na chování a neuspořádaný život svého mladšího sourozence. Marně, bratra stejně nepředělá.
