Je šíleným vědátorem jako vystřiženým z komiksu. Po kanceláři pobíhá sem tam, nákresy a poznámky se ve velkém válí všude, kde je místo. Asistenti jeho zběsilému tempu nestačí, vždyť ani na jídlo nebo čisté oblečení nemá čas.
I když jeho hlava vyplodí mnoho vynálezů, k tomu aby myšlenku na „instantní fotoaparát“ uvedl do pohybu, ho musí „nakopnout“ malá dcera.
Jmenuje se Edwin Herbert Land (1909–1991), má výrazné rysy, husté obočí a mozkovnu nadupanou vizemi a vynálezy. Jeho zběsilé patentové skóre předčí ve své době už jen Thomas Alva Edison (1847–1931).
Zatímco v minulosti ho asistenti pro nonstop pracovní tempo proklínají, v našich končinách si pravděpodobně žádný fanoušek techniky nevzpomene na jeho jméno. Milovníci fotografií do kapsy ale tuší. Land dá světu legendární polaroid.
Instantní fotku, prosím!
Stačí udělat cvak a namísto zdlouhavého dřepění v temné komoře je jako lusknutím prstu fotka na světě. V polovině 20. století novinka jako hrom, po které sahají módní návrháři i novináři.
Stačí jen, aby inkoust na patentu v poválečné euforii 22. února 1947 konečně zaschl. Za celosvětovou senzaci patentový nadšenec vděčí své tříleté dceři, kterou se rozhodne během jedné rodinné dovolené vyfotit.
Když chce holčička fotku okamžitě vidět, zůstanou jí jen oči pro pláč, zatímco v Landovi klíčí myšlenka.
Společně s Georgem Wheelwrightem (1903–2001) se proto pouští do vývoje speciálních chemických vrstev pro svitkový papír. A výsledek? Jednoduchý jako facka a fotka za 60 vteřin! Stačí se vycvaknout a uvést do pohybu sofistikovaný systém.
Na zadní straně papíru se totiž nachází zatavená černá kapsa s látkami potřebnými k vyvolání. Jakmile se tedy fotka s hlasitým bzučením, které plní jakousi zatavovací funkci, vydere na svět, je za pár vteřin hotovo.
Hračka na trhu
První model, Polaroid 95, se dostává na trh v listopadu 1948, všichni se ale musí smířit s tím, že fotografie budou černobílé.
Veselejšími barvami je instantní fotoaparát nadupaný až od roku 1963. Název polaroid získá podle stejnojmenné společnosti, kterou Land s Wheelwrightem zakládají už roku 1937.
Ta se svým revolučním vynálezem míří na vrchol. Z pultů ho ve velkém skupují nejen amatéři, kteří touží po okamžitých památkách z dovolené, experimentovat s ním začínají i profesionální fotografové.
Amatérka celebritou
Nejslavnější fotografii, kterou lačným okem zhlédne celý svět, má však na svědomí Mary Moormanová (*1932), svědkyně dallaského atentátu na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (1917–1963).
Je to právě ona, která předloží zcela zásadní snímek ze svého Polaroidu Highlander 80A, zachycující limuzínu jen pár vteřin poté, co JFK zasáhne kulka do hlavy.
Nejenže se snímek zapíše do dějin, ale roku 2008 se na eBay vydraží za 175 000 dolarů (zhruba 3,5 milionu korun). Shodou okolností je však stejný rok pro Polaroid zlomový a znamená konec jedné éry.
Doba digitální
V roce 2008 totiž dává výrobě instantních filmů sbohem. Topí se v červených číslech. Spolu s tímto rozhodnutím uzavírá tři své závody a propouští 450 zaměstnanců, ke škatulatům dochází i na vedoucích židlích. Důvodem je velká konkurence ze strany digitálních příbuzných.
Ani tak ale polaroid ze scény nemizí. Pomocnou ruku jim totiž podává i podnikavá dvojice Florian Kaps a André Bosman, kteří společnými silami vybudují firmu Impossible Project.
Jejím cílem není nic jiného než firmu znovu postavit na nohy s pomocí vlastních filmů.
Roku 2014 proto na scénu jako čerstvý vítr vtrhne Polaroid Snap Instant, o dva roky později následovaný Polaroidem Snap Touch. Ten se mimo jiné pyšní dotykovou obrazovkou nebo slotem na paměťovou kartu.
