Kterých pět historických bitev si může vypůjčit adjektivum „nejdrsnější“?

Král vzal nohy na ramena

Prusové postupovali během sedmileté války stále dál a bylo třeba je zastavit. Habsburská monarchie se o to tedy pokusila u Kolína.

Na jedné straně stál zkušený rakouský maršál Leopold Daun (1705–1766) s přesilou, na druhé straně pruský král Fridrich II. Veliký (1712–1786) s náturou dravce a pověstí nejlepšího vojevůdce Evropy.

Přesto nebylo ve slavné bitvě u Kolína do poslední chvíle rozhodnuto.

Ke střetnutí vojsk došlo 18. června 1757. Rakušané měli na 50 000 mužů, Prusko kolem 35 000. Přetahovaná nakonec ukázala, že Habsburkové budou přece jen silnější a Fridrich zbaběle utekl z boje, aniž by zanechal rozkazy.

Zbytek Prusů zachránila jen vrozená disciplína a předchozí výcvik. Vojáci tak byli schopni spořádaně ustoupit i bez vrchního velení.

Valící se Švédy zastavila až diplomacie

Třicetiletá válka zuřila i v Českých zemích. Ovšem zatímco se dodnes velká pozornost obrací k bitvě na Bílé hoře, v Čechách proběhla 6. března 1645 největší a nejkrvavější bitva celé třicetileté války.

U vsi Jankov nedaleko Benešova se střetla vojska švédského generála Lennarta Torstensona (1603–1651) a velitele císařského vojska Melchiora von Hatzfeldta (1593–1658).

Střet skončil drtivým vítězstvím Švédů. Jejich tažení směrem na Vídeň bylo ale zastaveno, protože konečně přišla jednání o míru. V bitvě zahynulo 6500 lidí. Všechny okolní vesnice byly vypáleny, plamenům unikl paradoxně jen Jankov.

Dagobertovi vojáci odhazovali výzbroj

Šlo o bitvu, která vešla do historie. Řežba u hradu Wogastisburg proběhla na úsvitu českých dějin roku 631, kdy proti sobě stanuly slovanské kmeny Sámovy říše a vojska franského krále Dagoberta I. (asi 603–639).

Rovnou tři franské vlny zalily Sámovu říši, aby se následně spojily v jednu velikou tsunami.

Jižnímu a severnímu křídlu Franků, tvořeným z Alamanů a Langobardů, se dařilo, a tak se jejich úspěchem chtěli inspirovat i Austrasijci ve středním a hlavním proudu Dagobertovy armády. Obklíčili tak slovanský Wogastisburg a po třech dnech se pustili do boje.

Velká část uchvatitelů však nečekaně padla, a tak se ti zbývající s úlekem rozprchli. Po armádě zbyly u hradu jen hromady výstroje.

Svatá liga zmasakrovala 20 000 Turků

K obrovské námořní bitvě došlo 7. října 1571 v Jónském moři u ostrova Lepanto.

Osmanští Turci se totiž nevzdali svých ambicí ovládnout Evropu ani po smrti sultána Sulejmana I. (1494–1566), a tak v Benátkách, které byly hned na ráně, došlo k vytvoření křesťanské Svaté ligy, jejíž mohutná vojska měla šíření Osmanské říše zastavit.

Křesťanské armádě o síle 50 000 mužů vybavené 300 loděmi neměli Turci šanci konkurovat. Vždyť neměli zdaleka takovou technologii ani dělostřelectvo.

Spojené námořní síly křesťanů tak své nepřátele zcela rozdrtily a zanechaly po sobě nejméně 20 000 mrtvých protivníků. Osmanům se chuť k dalším bojům zajedla. Vítězství nad Turky bylo oslaveno řádně. Papež nechal ve všech kostelech v poledne rozeznít zvony.

Polského krále tu podporoval i Jan Žižka

Podle počtu zúčastněných vojáků jde 15. července 1410 u Grunwaldu v dnešním Polsku o největší bitvu středověku. Na obou stranách bojovalo až 30 000 vojáků, mezi nimi rytíři z celé Evropy.

Král Vladislav II. Jagell (1362–1434) se zde postavil do čela polsko-litevské koalice, která porazila velmistra křižáckého řádu Ulricha von Jungingena (1360–1410).

Na straně krále Vladislava bojoval možná i český vojevůdce Jan Žižka z Trocnova (asi 1360–1424). Právě v této bitevní vřavě zřejmě Žižka přišel o oko. Své daně zaplacené za vítězství ale zřejmě nelitoval. Řád německých rytířů už nadobro přišel o svou dřívější moc.