Kdo se s ním nesetkal osobně, zná jej z televize. Objevuje se v detektivních seriálech a filmech. Řeč je o polygrafu, jenž je znám také pod označením detektor lži. Otázkou však stále zůstává, zda je tento přístroj důvěryhodný, či nikoliv.
Řada specialistů detektoru lži příliš nevěří, a tak využívají jiných, modernějších zařízení, která zvládnou odhalit pravdu. Nicméně detektor lži patří stále mezi stálice. Kdo chce pracovat například u CIA nebo FBI, musí nejdříve projít testem na polygrafu. Jenže odhalit pravdu není jednoduché!
Přístroj zaznamenává řadu fyziologických veličin, jako jsou krevní tlak, srdeční puls, dýchání, pocení, elektrický odpor kůže nebo velikost zornice oka. Modernější zařízení dokonce zvládnout sledovat změnu hlasu a pohyb očí. Tyto faktory mají jedno společné, a tím je nervozita.
Samotný název „detektor lži“ je tedy klamný. A už to samotné může vzbuzovat nejistotu spolehlivosti. Technologie spíše vypovídá o míře stresu jedince.
Ještě před samotným výslechem jsou lidem připojeným na přístroj položeny tři jednoduché otázky. Během nich se zkoumá tělesná norma a až poté následuje samotný výslech. Všechny dotazy musejí být jednoznačné a zodpověditelné jednoduchým ano nebo ne.
Pokud se vyslýchaný začne více potit nebo se mu zrychlí dýchání, či srdeční puls, vyšetřovatel způsob jednání vyhodnotí jako lež.
Ale ne vždy tomu tak musí zákonitě být. Někdo může mít pouze strach z výslechu. Přístroj zaznamenává především tělesné změny a teprve subjektivní názor člověka rozhodne o pravdě, nebo lži. Navíc je známo, že trénovaní lidé zvládnou detektor jednoduše oklamat.
Nemusejí to být pouze vycvičení jedinci. Ani chronický lhář by neměl mít problém si s detektorem lži poradit. Navíc existují některé triky, kterými lze přístroj oklamat. Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že často uváděný trik se špendlíkem je nesmysl.
Nicméně ve skutečnosti opravdu funguje! Spočívá v tom, že vyslýchaná osoba si vloží do boty špendlík. Pokud je od polygrafu vyžadovaná reakce, jedinec se píchne, a tím jej dokáže oklamat.
Řešením je také absolvování kurzů meditace, protože při výslechu je nejdůležitější udržet klid.
Neznamená to, že když si budete myslet, že jste v klidu a potichu, že detektor oklamete. Není to pouze o tom, říct ano, nebo ne. Obzvlášť důležitý je odpor kůže, který může kolísat v rozpětí desítek kiloohmů až jednotek megaohmů.
Ten je závislý na aktuálním duševním stavu člověka. Každá změna stavu automaticky zvládne vyvolat odlišnou vnitřní sekreci žláz, a tím dochází ke změně v činnosti potních žláz. Podle množství vylučovaného potu klesá kožní odpor.
Detektor navíc nemá reagovat pouze na zatajování pravdy nebo vyslovenou lež, ale zvládne registrovat jednotlivý duševní prožitek nebo emoci.
Z tohoto důvodu jej lze používat také jako jednoduchou biologickou zpětnou vazbu (biofeddback), díky které odborníci mohou sledovat změny v organismu a zjistit, jaké vzruchy vyšetřované jedince zneklidňují.
Dá se tedy detektoru lži opravu věřit? Obsáhlá studie Americké národní akademie věd (ANAV) studovala užívání polygrafu v personalistice. Bylo testováno 10 000 zaměstnanců státních úřadů. Za účasti psychologa se věrohodnost výsledků pohybovala mezi 80–95 %.
S technologickým pokrokem se však začínají objevovat modernější a spolehlivější zařízení. Příkladem je citlivá termální kamera, která zaznamená nahrnutí více krve do tváře, což je způsobeno nervozitou daného jedince.
Tyto kamery by mohly být nainstalovány například na letiště. Výhodou je, že člověk není vystaven přímo detektoru, a není jím tak nijak ovlivněn.