Hadi mají na svědomí více úmrtí, než kterékoliv jiné jedovaté zvíře. Na následky uštknutí ročně zemře až 100 000 lidí. Je to zvlášť velký problém na venkově v zemích Afriky, Asie, Oceánie či Latinské Ameriky.
Podle odhadů uštknou hadi každý rok 5 milionů lidí. Nejvíce však právě v Africe a Asii, kde je špatná dostupnost lékařské péče.
Každý rok zemřou zbytečně desetitisíce lidí, odhadem 400 000 postižených má trvalé následky, jsou ochrnutí nebo museli podstoupit amputaci.
Lékaři bez hranic upozorňují, že situace může být ještě horší. V červnu tohoto roku vyprší trvanlivost hadího séra zvaného Fav-Afrique, které vyráběla francouzská farmaceutická společnost Sanofi Pasteur. Vyráběla, leč v roce 2014 přestala.
Podle mluvčího společnosti ji k zastavení výroby dotlačila konkurence, která nabízela podobný přípravek za méně peněz. Levné sérum však není zdaleka tak kvalitní, jako to, jehož zásoby se tenčí.
Sérum Fav-Afrique je zvláště účinné proti účinkům jedů hadů vyskytujících se v subsaharské Africe.
Ne všude je však stejně nebezpečno. Jedovatí hadi jsou rozšířeni po celém světě, na všech kontinentech vyjma Antarktidy. Jsou však oblasti, hlavně ostrovy, kde se setkání s nimi obávat nemusíme. Nenarazíme na ně například v Irsku, na Madagaskaru nebo Novém Zélandu.
A pak jsou oblasti, kde se jedovatí hadi sice vyskytují, ale bezprostřední nebezpečí od nich lidem nehrozí. Příkladem může být i Česká republika.
Uštknutí zmije obecné (Vipera berus) ohrozí život pouze v případě alergické reakce, pokud není postiženému včas poskytnuta lékařská pomoc.
Nejvíce obětí bývá připisováno zmiji paví (Echis carinatus). Jde o drobného hada, který dorůstá délky kolem 60 cm. O to více hrozí, že jej člověk přehlédne.
Vysoký počet obětí není ani tak zapříčiněn toxicitou jedu, jako spíše skutečnosti, že se zmije paví vyskytuje v zemích jižní Asie a Afriky, kde je problém se sháněním lékařské péče a včasným podáním protijedu.
Podobně je na tom další ze zástupců velké čtyřky, zmije řetízková (Daboia russelii). Budí obavy převážně mezi obyvateli Indie. Její jed sice není tak silný jako například jed kobry indické, zato ho však má tento průměrně 120 cm dlouhý had mnohem více.
Do velké čtyřky spadá také bungar modravý (Bungarus caeruleus). Po právu. Jeho jed patří k těm vůbec nejsilnějším, působí smrt v 75 % neléčených případů. Oběti umírají zhruba po 7 hodinách. Uštknutí bývá obvykle bezbolestné. Je postrachem pro obyvatele Indii, Srí Lanky a Pákistánu.
Velkou čtyřku uzavírá kobra indická (Naja naja), které se kvůli kresbě na krku přezdívá brejlovec. Žije také na indickém subkontinentu. Indie je jedovatými hady doslova prošpikována. Kobry indické dorůstají až dvoumetrové délky.
Setkání s nimi hrozí nejvíce na travnatých plochách. Jejich jedové váčky obsahují až 20 smrtelných dávek. Naštěstí se většinou nechtějí vydat ze všeho jedu naráz. Čím dříve je podán protijed, tím větší je šance na záchranu. Záleží však na množství jedu, a na místě, kam had svou oběť uštkl.
Spousty životů si vyžádal jed zmijí útočných (Bitis arietans), jež jsou považovány za nejjedovatější hady Afriky a křovinářů sametových (Bothrops atrox), před kterými se musejí mít na pozoru obyvatelé Jižní Ameriky.
Vůbec nejúčinnější jed mají taipani. Konkrétně taipan menší (Oxyuranus microlepidotus) vyskytující se v odlehlých končinách Austrálie. Do kontaktu s člověkem se dostane velmi zřídka, navíc není útočný, ostatně jako drtivá většina hadů. Naštěstí.
Jed tohoto taipana by totiž teoreticky dokázal usmrtit člověka za méně než jednu minutu.
Hadí jed je složen z několika stovek bílkovin (proteinů). Každá z nich má na lidský organismus mírně odlišný toxický účinek. Nejzrádnější složkou jedu jsou neurotoxiny, které působí na nervový systém.
Jejich účinek je zpravidla velmi rychlý, projeví se v řádech minut. Nutno podotknout, že tyto toxiny nemají vliv na vědomí postiženého. Vedou však k paralýze svalstva – obličejového, motorického. Fatální je, pokud dojde k obrně svalstva dýchacího.
Uštknutý se pak za plného vědomí udusí. Neurotoxiny obsahuje jed mamb, korálovců, taipanů a kober.
Na srdeční sval působí přímo složky jedu zvané kardiotoxiny. Setkáváme se s nimi především u kober. Hemotoxiny obsahuje zejména jed hadů z čeledi zmijovitých, naší zmije obecné se to naštěstí netýká.
Tyto složky jedu ovlivňují srážlivost krve, stojí také za rozpadem červených krvinek. Projevy intoxikace se dostaví v delším časovém horizontu od uštknutí než u předchozích toxinů.
Jak patrno, skladba jedu se u různých čeledí i druhů hadů značně liší. Jedna ze složek bývá obvykle dominantní, ohrožuje život postiženého nejvíce. Při léčbě je však třeba počítat i s dalšími složkami jedu. Jejich opomenutí může mít rovněž fatální důsledky.
Rozdíly však najdeme nejen mezi jednotlivými čeleďmi, vyskytují se i v rámci jednoho druhu. Na složení jedu má totiž vliv oblast, kde se had vyvíjí a kde žije.
Je třeba důrazně vyvrátit mýtus, že uštknutí mladým nedospělým hadem je méně nebezpečné. Jedové váčky háďat sice mohou obsahovat jedu méně, ale toxicita může být tak vysoká, že by jedna dávka stačila k usmrcení několika lidí.