Mars se na Zemi dlouhou dobu koukal skrze prsty. Chlubil se svou sopkou Olympus Mons a jistě si v duchu říkal, že větší monument svého druhu ve sluneční soustavě není. A vskutku, Olympus Mons je se svými 27 kilometry nejvyšší horou v celém solárním systému.

Nedávno na Zemi objevená sopka Tamu ji však svou rozlehlostí zdatně konkuruje, v této kategorii je jen o čtvrtinu méně masivní než marsovský gigant. Útvar ležící v Pacifiku zaujímá rozlohu 192 000 kilometrů čtverečních.

Hora Olympus Mons se rozprostírá na ploše rovnající se rozloze Francie. Je důkazem, že i Mars býval seizmicky aktivní, na sopce jsou patrné i staré proudy lávy. Podobně jako sopka Tamu má i Olympus Mons jen jemně zvedající se stěny.

Situace se však prudce mění šest kilometrů pod vrcholem, kdy se hora proměňuje v téměř kolmou stěnu. Žádná jiná známá štítová sopka podobný tvar nemá.

Sopkami se mohou pochlubit i jiná tělesa ve sluneční soustavě. Vulkanická činnost byla doložena třeba na Venuši. Ovšem, doslova rájem sopek je Jupiterův měsíc Io.

Na jeho povrchu je přes 400 velmi živých vulkánů, které v jejich činnosti podporují slapové jevy způsobené vlivem Jupitera a jeho dalších oběžnic.

Kvůli neustálým erupcím se povrch Io neustále mění, takže pro astronomy je v podstatě nemožné zachytit mapu jeho povrchu.

Erupce zde dosahují výšky až 500 kilometrů a jejich výsledkem je mimo jiné charakteristické žluto-zeleno-červené zbarvení tělesa, z dálky připomínající pizzu.