Člověk o sobě rád tvrdí, že je pánem tvorstva. Pravda, jeho filozofie, umění či technologie jsou něčím, co si vskutku zaslouží úctu. Jenže stačí malinkatý tvoreček, neviditelný pouhým okem, a lidstvo se může poroučet.

Zmutovaná bakterie či zlovolný virus by dokázali civilizaci zcela rozvrátit. I na to musejí myslet ti, kteří plánují pilotované lety do vesmíru.

Je to námětem mnoha béčkových sci-fi filmů. Astronauti vyslaní ze Země úspěšně dobudou Mars či jiné těleso. Na cestu zpět si však s sebou přibalí černého pasažéra v podobě nějakého mimozemského organismu.

Ten postupně zlikviduje členy posádky a chystá se vyhladit i lidstvo na Zemi. Naštěstí se vždy objeví nějaký superhrdina, který ve spolupráci se sličnou vědkyní celou civilizaci zachrání a zlotřilého vetřelce zničí.

Venuši, Mars, Titan, Europu, Ceredu a spoustu dalších těles už zkoumaly sondy vyslané ze Země. Přinesly o nich spoustu informací, avšak zároveň otevřely mnoho dosud netušených otázek.

I když badatelé zatím mimozemský život nenašli, prostě nemohou říct, že neexistuje. Zvláště ve chvíli, kdy i takový vesmírný zapadákov, jakým je sluneční soustava, je plný kapalné vody a organických sloučenin.

Zavlečení patogenního organismu na Zemi možná zní jako sci-fi, ale jen na první pohled. Podcenění tohoto problému by mohlo zdecimovat celou naši planetu.

„Je bezpodmínečně nutné pečlivé sledovat zdravotní stav u astronautů během všech fází marsovských výprav či jakékoli jiné aktivity v hlubokém vesmíru,“ varuje Cassie Conleyová z programu planetární ochrany amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

Až se jednou uskuteční pilotovaný let k Marsu či k jiným tělesům, bude nutné dodržet řadu preventivních opatření. Místo, na kterém posádka přistane, nejprve prozkoumají robotičtí pomocníci.

Mars je sice plný ledu, na povrchu byla dokonce detekována i tekoucí kapalina, ale k lidskému průzkumu bude vybráno nejspíše sušší místo. Tam bude riziko případné kontaminace nižší.

Již v roce 2008 byl připraven mezinárodním Výborem pro kosmický výzkum (COSPAR) protokol planetární ochrany. Jeho hlavní tezí je obrana před zavlečením mimozemských organismů na Zemi.

Dvě agentury, které jsou v současnosti lídry meziplanetárního výzkumu, tedy americká NASA a evropská ESA, se jej zavázaly plně respektovat. Ostatně těchto rizik si je NASA vědoma už dlouho.

Například muži, kteří se vrátili z Měsíce, byli posláni rovnou do karantény. Měsíc je přitom považován za mrtvé místo, což se o Marsu nebo Europě říci stoprocentně nedá.

Tak jako tak, lidé na cizím tělese nutně musejí přijít do kontaktu s místními podmínkami. Ve chvíli, kdy se poté někomu z astronautů objeví třeba nudle u nosu, řídící středisko musí zbystřit.

„Lidem, kteří jsou stovky dní v malém uzavřeném prostoru, se to stává,“ podotýká Conleyová. Pravděpodobně by v takovém případě šlo o obyčejné nachlazení, avšak co když onu nudli má na svědomí mimozemský patogen?

Důkladná pozorování jsou proto na místě a zároveň by jeden člen posádky měl být odpovědný za dodržování protokolu planetární ochrany.

Karanténa bude nezbytností i v případě, že nikdo z posádky rýmu nechytí. Jestliže se cokoliv přihodí šesti lidem vyslaným na Mars, bude to skutečně velká tragédie a vědci tomu hodlají zabránit, jak jen to bude možné.

„Ale šest lidí, kteří přinesou z Marsu na Zem nebezpečnou infekci, nějaký velmi škodlivý organismus, může znamenat celosvětovou katastrofu. A v tom je obrovský rozdíl, který musíme mít na paměti,“ varuje Conleyová.

Mohlo by se tedy stát i to, že astronauti, kteří by se vrátili z meziplanetární cesty, by mohli zbytek života prožít v karanténě.

Že tato nebezpečí je třeba brát vážně dokazuje i fakt, že Světová zdravotnická organizace WHO má pro podobné situace připraveno hned několik scénářů.

Hledání mimozemského života je jednou z priorit kosmického výzkumu. Zanedlouho se na cestu vydá další americký rover Mars 2020, jehož úkolem bude pátrat po biologických stopách na rudé planetě.

Představme si situaci, že je skutečně najde. Bude se hovořit o největším objevu v dějinách lidstva, pohled na vesmír se změní. Jenže pak přijde šok.

Ukáže se, že nalezení mikrobi vlastně pocházejí ze Země a přivezly je tam třeba ne zcela dokonale sterilizované sondy Viking v 70. letech 20. století.

Tato představa není nijak scestná. Některé pozemské organismy, jako například želvušky, jsou extrémně odolné a zvládnou i pobyt v otevřeném kosmickém prostoru. Posádka Apolla 12 na Měsíci odmontovala kameru ze sondy Surveyor.

Bližší ohledání posléze ukázalo, že v přístroji přežilo několik mikroorganismů. Surveyor přitom na Měsíci přistál více než dva roky před Apollem 12.

V loňském roce se uskutečnil experiment, při kterém byly v baloně vyslány do výšky 31 kilometrů vyslány bakterie Bacillus Pumilus. 99,99 % z nich nepřežilo, některé však ano. Velké závěry však z tohoto experimentu dělat nelze.

Bude nutné pokračovat ve výzkumu různých druhů při dalších testech. „Pouze tak můžeme zjistit, jestli každý druh zahyne stejně rychle. Nevíme třeba, jak by dopadli mikrobi pod hromadou mrtvých endospor nebo endospory pokryté prachem.

To bude námět pro budoucí lety balonu k vědeckým účelům,“ nepřeceňuje závěry letu David J. Smith z NASA’s Ames Research Center.

Další neznámou je pak případná přizpůsobivost pozemských organismů. Biologové nevylučují, že by v jiných podmínkách mohly zmutovat. A zmutované bakterie by poté mohly pro lidstvo představovat stejné biologické riziko, jako mimozemský život.

Ray Bradbury ve své knize Marťanská kronika popisuje, kterak vyspělou marsovskou civilizaci vyhubily výpravy ze Země. Nikoliv ovšem zbraněmi, nýbrž obyčejnými spalničkami.

V díle Herebrta Wellse Válka světů pak marťanskou invazi zastavily pozemské mikroorganismy. Koneckonců i lidská historie zná podobné případy.

Staré americké kultury, které zdecimovaly nemoci zavlečené Evropany, na které původní obyvatelé neměli v organismu protilátky, o tom vědí své.

Zkrátka, tak jako je třeba ochránit Zemi před mimozemskými patogeny, není od věci bránit tomu, aby se na jiná tělesa zanesl pozemský biologický materiál. Z tohoto důvodu byly sondy Cassini nebo Galileo na konci svých misí navedeny do atmosféry Saturnu, resp.

Jupiteru, aby se zabránilo případné kontaminaci některého ze zdejších měsíců. Nové sondy pak bývají velmi pečlivě sterilizovány. Odstraňování potenciální biologické hrozby pro jiné planety trvá 48 hodin při teplotě 125 °C.

Dbání na bezpečnostní rizika má i druhou stránku. Někteří vědci upozornili, že lpění na protokolu planetární ochrany výrazně brzdí kosmický výzkum.

Podle Alberta Fairéna z Cornellovy univerzity a Dirka Schulze-Makucha z Washingtonské státní univerzity se planetární výzkum z obav před mikroby vyhýbá nejzajímavějším místům na Marsu.

I rover Curiosity se pohybuje v suché oblasti Galeova kráteru. Oba badatelé se však budou muset smířit s tím, že na některé otázky nedostanou odpovědi hned, protože principy planetární ochrany mají přednost.